Sběrači zážitků




Žijeme v moderní době, nevíme, co si přát pod stromeček, nadělujeme si nepotřebné věci a toužíme dostávat zážitky. Možná je to doba, o jaké jsme jako děti snily a nyní sníme zase o dětství. Nevím, jak to máte vy, já tedy určitě. A když poslouchám s vnoučkem pohádku „Chaloupka na vršku“, zasním se a vrátím do dětských let.
Moje babička s dědou neměli chaloupku na vršku, bydleli v suterénu činžovního domu uprostřed Prahy. Nebylo to ideální bydlení, vlhko, trochu stín, čtyři schody pod sklepem, muselo se topit kamny, zatahovat závěsy, aby nám nikdo nekoukal do světnice, mýt se na štokrleti v lavóru, protože nebyla koupelna, ale na sporáku byl pořád plný hrnec teplé vody a tak jsme nouzi nepociťovali. Když jsme přijely se sestrou na víkend, babička vytáhla sedací vanu, postavila ji ke kamnům, děda přihodil pár briket a pak jsme se jeden po druhém vykoupali v trochu větším škopku, co připomínal vymoženost z dávného středověku. Babička nás vydrhla, vyměnila vodu, špinavou vylila do kanálu na dvorku a tak pokračovala, dokud nebylo všechno čisté a voňavé. S tím jsme obvykle strávili celý večer, pak se koukali na televizi a nakonec usnuli.
On ten suterén měl své výhody, ale taky nevýhody a to byla všudypřítomná vlhkost. Babička proto pořád větrala, děda topil, ráno otevřeli všechna okna a pak obvykle vynesli peřiny a polštáře, aby je mohli pěkně vyvětrat na sluníčku. Tak se na zábradlí vyhřívaly půlku dne, po obědě děda vyběhl na dvorek, odnosil peřiny a polštáře zpátky do velké manželské postele, kterou vyrobil kdysi jeho tatínek z poctivého dřeva, babička bílé naškrobené damaškové peřiny ustlala a připravila postel k nejlepšímu zážitku. V jejich ložnici se nikdy netopilo a tak měli poctivé napěchované duchny, jaké už mají dnes málokde. Po slavnostním nedělním obědě přišel ten nejlepší zážitek. Děda zavelel: „Jde se do peřin“ a všichni čtyři jsme si vlezli do těch vyvětraných vysluněných peřin a směli se tam pomazlit a vychrupat.
Tenhle zážitek už nikde neseženu, Ježíšek mi ho nepřinese, ani kdybych ho podplatila. Babiččiny peřiny nenahradí sebelepší deky a to hřejivé teplo jejich srdcí pod napěchovanými duchnami bylo dopřáno jenom sestře a mně. Ráda bych vám dala okusit a tak píšu aspoň tyto řádky. Za tyhle zážitky jsem opravdu vděčná, ale jsou nepřenosné. Zato mi vzpomínky na ně nikdo nemůže odcizit.

Prohledat tento blog

Archiv blogu