Mezi takové patří rozloučení s přítelem. Nejhoršími okamžiky jsou ty, kdy vám odejde někdo blízký. Ten, s nímž trávíte každou volnou chvilku, intimní chvíle a to úplně všude. Chodíte s ním na záchod, koupe se s vámi, může vás sledovat nahé ve vaně a choulí se pod vaším polštářem. Pak ale jednou přijde chvilka, kdy je s ním nadobro konec a musíte se s jeho ztrátou smířit. Opravdu těžká chvíle. Přetěžká.

Ten můj se mnou prožil chvíle na výsluní i chvíle v zákoutí. Sloužil mi věrně, nikdy mě nenechal ve štychu a udělal vše, co mi na očích viděl. Byl poslem mých dobrých i méně dobrých zpráv a slyšel mnohá tajemství. Svěřila jsem mu důvěrné informace i telefonní čísla všech svých přátel a ví toho na mě vážně dost. Ale nepoví. Už je odložen a časem bude možná pohřben stejně jako jeho předchůdce.

Můj mobilní telefon se mnou byl mimo jiné na dovolených a jednu z nich mi nyní připomněl. Na první je oltář kostelíku v Žárové, záběry zdejších varhan, svatební klekátko, na které nás lákal zmíněný průvodce a cedulky připevněné na lavicích, které určovaly zasedací pořádek místní honorace. Kvalita nevalná, ale i tak mě potěšily. Snad potěší i vás.

Obraz011_res.jpg
Obraz012_res.jpg
Obraz013_res.jpg
Obraz014_res.jpg
Obraz015_res.jpg