Loket, Bečov a Karlovy Vary

 Loni jsme si s kamarádkou udělaly dámskou jízdu do Karlových Varů, a kromě povzbuzení těla jsme se snažily i o posílení duševna, tak jsme dost času věnovaly památkám.

Kromě Karlových Varů, které jsme prošly, jsme zvolily výlet na hrad Loket a na zpáteční cestě Bečov nad Teplou. Toužila jsem spatřit relikviář svatého Maura. Ten výlet byl plný zážitků, byl nabitý program a přetřídění vzpomínek mi chvilku trvalo, protože kromě těch kulturních zážitků byly i jiné, zdánlivě obyčejné, ale nevšední.

Taky to tak máte, že s někým zažíváte jenom úplně obyčejné chvilky a ty pak splynou a zapomene se na ně, zatímco s někým zažíváte jen zážitky nevšední, na které se pak dlouho vzpomíná? Tak tahle moje kamarádka patří do druhé kategorie. Ale to jsem věděla a přesto jela. A co se mi přihodilo?

Kámoška má čtyři vnoučata a posledních pár let funguje jako babička na 200 %. Jak tak kráčíme ke kolonádě ve Varech, míjely jsme obchůdky s teplými oplatkami. Pořád mi vnucovala teplou oplatku. „Dáš si?“

„Nedám“, zavrtěla jsem hlavou a cítila se trapně. Moc bych si ji dala, ale držela jsem zrovna dietu bez cukru a mouky, oplatka prostě nebyla v jídelníčku. Bezradně se na mě podívala a řekla: „Tak si tady sedni na lavičku a počkej.“ Zřejmě měla dojem, že bych se jinak někam zaběhla. Připadala jsem si jako vnouče.

Další den jsme jely na Loket a po prohlídce hradu šly na oběd. Po něm si kámoška šla vybrat do bankomatu peníze a já poslušně cajdala za ní. Pak se otočila a chtěla vyrazit k autu, já také, ale udělala jsem krok z chodníku na silnici a natáhla se jak široká, tak dlouhá. Nebylo to příjemné. Začala se smát, že jsem šlápla do psí hromádky, ale bylo to horší. Nějaký chytrák zřejmě zdil a co mu zbylo, vylil na okraj silnice. Já vstala a celá jsem byla od malty. Pomalu to na mě tvrdlo. Tak v tom jsem chodit nemohla a prát si jedinou bundu na hotelu bylo nemyslitelné. Byl říjen, ještě babí léto, ale musela jsem koupit aspoň teplou mikinu.

Výlet na Bečov proběhl v pohodě, prohlídka byla krásná a příběh relikviáře zajímavý, bohužel se nedal vyfotit, protože v místnosti, kde se nachází, je fotografování zakázáno. Na fotce je jenom jeho replika vytvořená z cukrovinek.

Rotunda svatého Longina

Na trase mezi Náměstím Míru a parkem na Karlově Náměstí je plno zajímavých maličkostí, které stojí za povšimnutí. To místo dýchá historií skoro na každém kroku, jen je třeba se dívat nahoru a nekoukat jenom do země. Často chodívám Ječnou ulicí, ale když chci chvíli klid, procházím se okolními ulicemi, které jsou tiché a ukrývají poklady. Jedním z takových pokladů je malá rotunda Svatého Longina, o které jsem se dočetla, že je v ní plno pozitivní energie. Jenom je mi líto, že to nemohu na vlastní kůži vyzkoušet, protože rotunda je nepřístupná. Nikdy se mi nepoštěstilo, aby byla otevřená, a mám dokonce pocit, že není v současné době funkční. Jenomže je tak malinká, že není divu. Stejně by se dovnitř vešlo jenom pár lidí. Ale i ta stavba je na první pohled zajímavá a místo ukryté za zdejší školou, poklidné. Kdo by přece jen chtěl načerpat duchovní posilu, ten musí potom zvážit cestu do některého z okolních chrámů, kterých je tady dost. Jeden hned vedle, druhý na Karlově Náměstí a kdo chce dál, může na Náměstí Míru.

O rotundě vím z dostupných zdrojů pouze to, že byla postavena na počátku 12. století a nejprve zasvěcena sv. Štěpánovi. Od 10. století sloužila jako farní kostelík osady Rybníček.  Po založení Nového Města pražského v polovině 14. století byl v těsné blízkosti rotundy vybudován nový kostel sv. Štěpána a rotunda byla přesvěcena na počest sv. Longina. V 17. století byla stavba barokně upravována. Nařízením Josefa II. však bylo roku 1783 zrušeno její užívání pro bohoslužebné účely. V 19. století měla být zbourána při výstavbě ulice Na Rybníčku, ale naštěstí se tak nestalo. Dnes kaple slouží řeckokatolické církvi.

Do Kremnice nikdy více

S kamarádkou ukájíme svou touhu po splynutí duší a kulturních zážitcích. Obě „švihlé“ stejným směrem máme zájem o památky a také tajemno. Vyrážíme na výlety a občas i na dovolenou. Dvakrát jsme vyrazily do lázní. Naposledy do Sklenných Teplic na Slovensko. 

Je to malá klidná vesnička. Pobyt jsme zvolily mimo sezónu, v půlce března a bylo to doslova za hubičku v porovnání s péčí, jaké se nám dostalo. Lázně a klid jsme si vychutnaly a obě na ně vzpomínáme. Zůstalo i pár fotek. Po této zkušenosti ale přemýšlíme příště o přesunu někam blíže civilizaci. Lázně nejsou jen o masážích a inhalacích, občas má chuť člověk s někým poklábosit nebo zajít lehce popít. Ale v této vísce dávaly slepice dobrou noc i hospodským, tak bylo beznadějné dělat cokoli kromě procházek. Okolí bylo sice krásné, ale být odkázány na dopravu, viděly jsme pouze okolní kopce. Naštěstí bylo nedaleko pár pěkných míst i na výlety. Nejdražší byl výlet do lékárny ve městě. Ale z jednoho levnějšího přidávám pár fotek.

Pohled na okolní krajinu z okna Lázeňského domu

Léčivý pramen - horká minerální voda

Všechno sleduje místní patron

Výlet do Kremnice

Pohled z hradu

Okolí hradu

Cesta z hradu dolů do městečka

Křížová cesta nedaleko Sklenných Teplic - objevena cestou domů. Na jaře krásně ponuré  a ukliňující místo.

Bechyně

Letos jsem namísto k jižním mořím zamířila do jižních Čech do malebného lázeňského městečka Bechyně. Manželovi se tam se mnou nechtělo, ale nakonec se nechal přemluvit a po návratu řekl, že se mu naše krátká dovolená líbila víc než Chorvatsko.
Kupodivu projevil zájem o všechny místní památky a bylo co objevovat. Zámek, klášter, okolí Lužnice i Zářečí poskytly zábavu na celé dny. Prozkoumali jsme vše, co bylo dostupné, v místním informačním centru byly velmi příjemné dámy, které nás nenechaly zahálet.
A tak jsme se dozvěděli pár zajímavostí. Zdejší slavný rodák Václav Pichl byl hudebním skladatelem a prý byl lepší, než samotný Mozart. Trochu jsem zapátrala a našla některá jeho díla na internetu. Možná byl lepší, ale prý se víc věnoval výuce hudby a jeho slavným žákem byl samotný Paganini. Jak říkal můj děda, světská sláva, polní tráva, takže není podstatné, zda se proslavil, důležité je, že své umění předal dál a můžeme se z něj těšit i dnes.
Na zámku v Bechyni se točil Kameňák, což připomíná cedulka v místním krásném parku. A nakonec zmíním Zářečí, které je, jak název napovídá, za řekou. Zářečtí mají zřejmě smysl pro humor. Na malém rynku, který ani náměsti nepřipomíná, je umístěno několik cedulí s pojmenováním tohoto místa. Každý, kdo chtěl mít své náměstí, mohl si umístit ceduli se svým jménem a toho zdejší občané prý využívali. Taky se rozhodli být součástí "UNITED STATES", ale to jim neprošlo. Dnes už prý o svá náměstí nikdo nestojí, museli za to totiž platit.
Co je možné v Zářečí, nejde všude, kdyby se podobné věci děly v Praze, nevím, jak by si s tím poradili Pražané, cizinci i taxikáři. 

Václav Pichl

Energetická místa v Česku a Slovensku

Andělská hora u Karlových Varů – působí příznivě na deprese a posiluje ochrannou funkci aury člověka

Bánovice nad Bebravou, okr. Topolčany, Slovensko – zde je hodně magické místo, v roce 1603 tu byla totiž upálena čarodějnice Zuzana Sántová, která se dokázala proměňovat v různá zvířata, její duch teď plní přání ženám, například v oblasti lásky, porodů, krásného vzhledu a peněz, pozor ale – mužům naopak škodí

Belveder v Praze – pobyt v těchto místech posiluje myšlení a především schopnosti se soustředit a učit se

Bezděz, severní Čechy – pobyt v tomto hradě posiluje lidské sebevědomí

Český Šternberk u Vlašimi – pobyt v hradu působí příznivě na migrény, bolesti kloubů, kostí a zubů

Čestice u Volyně – pobyt v zámku podporuje touhu pomáhat druhým a dělat dobré skutky

Děčín – je výchozím místem k návštěvě překrásné krajiny Českého Švýcarska, Hřenska a Tisovských skal, výhledy do krajiny jsou balzámem na duši a poskytují mimosmyslové zážitky

Dívčí Kámen u Vltavy, jižní Čechy – jde o místo, které pomáhá zbavovat se pocitů přetíženosti a poruch spánku

Faustův dům v Praze – pobyt v něm má příznivý vliv na studium a bádání

Horní hrad u Stráže nad Ohří – přibližovat se k tomuto zámku, který byl původně královským hradem, je životu nebezpečné, je zde velmi silná negativní psychosomatická zóna o průměru asi 35 metrů, v prostorách dřívějšího hradu totiž tragicky zemřelo 10 dětí

Hrad Houska v CHKO Kokořínsko – tento hrad je oblíbeným místem mystiků a senzibilů

Chlum, Sadová u Hradce Králové – tady, motoristé, pozor! jde o velmi silnou a nebezpečnou psychosomatickou zónu, která si pravidelně vybírá svoji daň, nejezděte proto tudy unavení, vyčerpaní a vystresovaní, dbejte na to, abyste měli dobrou náladu, plno energie a chuť do života, je dobré si povídat se spolujezdci, sám se sebou nebo si zazpívat, dne 3. července 1866 se tu odehrála krvavá prusko-rakouská bitva, při níž zemřely v jediný den tisíce lidí

Jihlava – město přitahuje esoteriky díky rozsáhlému podzemnímu labyrintu katakomb, ve kterém se vyskytuje zvláštní úkaz světélkující stěny

Jiřetín pod Jedlovou ve Šluknovském výběžku – zdejší zděná kaple je obdařena božskou aurou, která je dobře vnímatelná už na nejspodnějších schodech křížové cesty, bude vás chránit před škodlivými vlivy, negativními emocemi a zlými silami

Kadaň – pobyt před zdejší fontánou na náměstí pomáhá lidem s dýchacími potížemi

Karlova Studánka na Bruntálsku – ve zdejším muzeu kamene lze posilovat senzibilitu, intuici a mimosmyslová vnímání

Karlovarská kolonáda v Karlových Varech – energie v blízkosti vřídla má blahodárný vliv na onemocnění kloubů a revmatické problémy

Karlštejn – v hradní kapli se nachází množství pozitivních zón a bloudí tady duch Blanky z Valois  

Karlův most v Praze – je tu spousta pozitivních zón mezi jednotlivými sochami

Klášterec nad Ohří – pobyt v zámku uklidňuje mysl a dodává optimismus do života

Klobuky ve středních Čechách – tři metry vysoký a metr široký menhir vyzařuje obrovskou pozitivní energii, pokud se k němu opřete zády, přitisknete dlaně, dotknete se ho hlavou se zavřenýma očima a nebudete na nic myslet, vstoupí do vás teplo a ucítíte tlak směrem k zemi, to bude z vašeho organismu odcházet vše tíživé a špatné

Komáří vížka na Teplicku – pobyt na této rozhledně u městečka Krupka na vrchu Kozákově může kvůli zdejšímu nalezišti polodrahokamů působit jako afrodiziakum, zbavuje splínu, pomáhá překonat drogovou závislost, posilovat vůli a dodávat sebevědomí

Konopiště – k tomuto původně gotickému hradu se váže celá řada pověstí, pod zámkem je ukryt obrovský poklad, poblíž zámku u kapličky se zjevuje bílá paní, parkem pobíhá černý pes a v okolních lesích se prohánějí v noci přízraky vedené divokým lovcem, místo přitahuje lidi s psychickými poruchami a mohlo by je vyprovokovat k nekontrolovanému jednání, zámek tedy není vhodný pro přecitlivělé jedince

Kostelec nad Orlicí – zdejší studánka pomáhá pleti

Kraskovo, okr. Rimavská Sobota, Slovensko – tady se nachází tzv. Svatá studánka, která má moc léčit nemocné oči, proudí sem lidé s cílem uzdravit se

Kutná Hora – zdejší chrám sv. Barbory je útočištěm před pomluvami, intrikami a negativními lidskými vlastnostmi

Lemberk v Jablonném v Podještědí – pobyt v hradu posiluje sebevědomí, vrací ztracenou důvěru a zbavuje strachu z budoucnosti

Liptovský Mikuláš, Slovensko – pod zámkem leží velký kámen a podle pověsti jde o zkamenělou ženu s dítětem, kámen má léčivou moc a pomáhá zejména nemocným dětem a těhotným ženám, navíc vyzařuje velkou energii

Měděnec v Krušných horách – jde o místo, které zbavuje stresu a psychických potíží

Mělník – pobyt ve zdejším hradu je vhodnou terapií pro zlobivé děti a prospívá ženám kvůli silné koncentraci energie jing

Mníšek pod Brdy – procházka kolem místního kostelíku sv. Máří Magdalény zahání velmi rychle a účinně jakékoli psychické problémy

Muráň u Rožnavy, Slovensko – východně od hradu vyvěrá ze země silný pramen, jeho voda má opravdu čarovnou a léčebnou moc

Neratov u Rokytnice v Orlických horách – v místním kostelu je spousta pozitivních zón, které pomáhají i beznadějně nemocným

Okoř, okr. Praha – západ – pobyt v místním hradu odstraňuje stres a dodává životní elán

Pernštejn, Nedvědice u Brna – pobyt v hradu uklidňuje a má blahodárné účinky na zažívací ústrojí

Petřín v Praze – tato hora je místem lásky

Poprad, Slovensko – tady se nalézají dvě lokality se silnou energetickou zónou, podle pověsti tu došlo ke zjevení andělů, proto jsou obě místa léčivá

Potštejn u Vamberka – pobyt v hradu posiluje obranyschopnost lidského organismu

Pravčická brána – zdejší pískovec tiší bolesti všeho druhu, zejména migrény

Říp u Roudnice nad Labem – hora má duchovní náboj a otevírá srdeční čakru

Slavonice u česko-rakouských hranic – procházky ulicemi zdejšího města upravují krevní oběh a nemoci srdce

Svatá Hora u Příbrami – hora má ozdravné účinky a podporuje v nás samoléčitelské schopnosti

Svatý Jan pod Skalou u Berouna – pobyt v místní jeskyni uzdravuje pohybové ústrojí a klouby

Sychrov u Liberce – pobyt v zámku zbavuje stresu a nespavosti

Štramberk u Nového Jičína – výjimečně krásné město, které působí příznivě na lidský organismus, ba i léčivě

Týřov u Křivoklátu – zdejší hrad pomáhá lidem se špatným vyjadřováním a probouzí telepatické schopnosti

Velehrad, okr. Uherské Hradiště – pobyt v místním kostele pomáhá snižovat krevní tlak, cukrovku a léčí špatnou paměť

Vetíz u Křivoklátu – procházka po tomto vrchu prospěje každému, kdo chce získat zpět dobrou kondici, a to jak fyzickou, tak i duševní, zejména po vyčerpání, dále má skvělý vliv na potenci a získání ztracené sebedůvěry

Vranov v Českém ráji – skalní výběžek má vibrace, které posilují mozkovou činnost a schopnost koncentrace

Vyšehrad v Praze – kostel sv. Petra a Pavla je plný pozitivní energie a pobyt v něm je vhodný při významných rozhodnutích

Zelená hora u Žďáru nad Sázavou – zdejší kostel otevírá srdce a očišťuje duši

Zbraslav – pobyt v místním keltském hradišti spravuje nechutenství a zažívací problémy

Zvolen, Slovensko – kolem zdejší zříceniny hradu je několik silných energetických míst, které mají léčebnou moc

čerpáno z www.astrolife.cz

Ratibořice

Ratibořický zámek proslavila Božena Němcová ve svém rozkošném díle Babička, kde popsala zážitky ze svého dětství i majitelku zdejšího zámku kněžnu Kateřinu Vilemínu Zaháňskou, která zámeček používala jako letní sídlo. Kolem zámku kněžna měla rozsáhlý anglický park přecházející ve volnou přírodu. 

V zámku se nachází velká knihovna, do které měla opravdová Barunka přístup a měla výsadu, aby si směla půjčovat knihy. Tady prý zřejmě nalezla budoucí spisovatelka své sklony k literatuře.

Kněžna Zaháňská byla prý dámou, která se velmi zajímala o diplomacii a v Ratibořicích pořádala společenská setkání. Díky krásné a duchaplné vévodkyni vstoupily Ratibořice i do evropské historie.

V červnu roku 1813 se na ratibořickém zámku a v Opočně sešel ruský car Alexandr I. a pruský král Bedřich Vilém III. Za rakouskou stranu byl přítomen kníže Metternich. Byl dojednán společný postup armád Rakouska, Ruska a Pruska proti Napoleonovi, jehož výsledkem byla Napoleonova porážka v bitvě u Lipska v říjnu roku 1813. V prvním patře zámku Ratibořice jsou k vidění nejen prostory oficiální, např. proslulý sál tří císařů, ale také vévodkynino soukromé apartmá, vše zařízené dobovým nábytkem pozdního empíru. 

Náchodský zámek

Procházka v okolí zámku, kde žije medvěd. Pozor!!!

Malebné Opočno

Na skok jsem se zastavila v Opočně, které by stálo za důkladné prozkoumání. Tak jen pár obrázků pro inspiraci. Mají tady tu nejlepší zmrzlinu

Na návštěvě u F. L. Věka

Víkend byl jako vymalovaný, rozhodla jsem se prozkoumat okolí Náchoda a zavítala do Dobrušky. Nedávno reprízovaný seriál F. L. Věk ve mně vzbudil zvědavost, jak asi žil zdejší rodák, který byl předlohou románové postavy.

Skutečný František se jmenoval F. Vladislav Hek. V jeho rodném domě je krásná dobová atmosféra a působí malebně. Některé exponáty vystavené v rámci expozice si skutečně zahrály v seriálu a chcete-li vědět, jak to bylo ve skutečnosti a pak dál, František byl skutečně kupec a byl oblíbeným rodákem. Se svou manželkou měli šest dětí, ale v rodném domě nežili. Jelikož se jim dařilo, měli dům nedaleko na náměstí.

Bohužel, jak už to bývá, člověka někdy potkají osudové rány a těm nebyl ušetřen ani skutečný František, jelikož dům, rozsáhlá knihovna i obchod mu později vyhořely. Prý se zkoušel znovu postavit na nohy, občané Dobrušky mu pomáhali, ale později se přidaly zdravotní potíže, obchody už nešly tak, jak bylo potřeba a na stáří dožil u dcery mimo Dobrušku.

Na fotografiích je vidět zařízení domku, kde žil se svými rodiči, i malý krám, v němž se ale netočilo. Dobruška je hezké místo pro život a kdyby zůstal František v Praze, možná by zapadl mezi davy a dnes už bychom o něm nevěděli.