Kachní prsa za pár minut

Když se chceme s manželem rozmazlovat, uděláme si kachní prsíčka. Potřebujeme 2 plátky kachních prsou, sůl, oblíbené koření a trochu oleje.

Prsa chvíli naložím do oleje s kořením a poté osmahnu krátce na pánvi z každé strany asi 2 – 3 minuty. Kůže se vypeče, ale když chceme jíst zdravě, odstraníme ji. Po opečení se prsíčka zabalí na chvíli do alobalu a ještě asi 15 – 20 minut je dám do mírně prohřáté trouby. Jako příloha se hodí hranolky nebo pečené brambory. Když se maso krájí na plátky, je plné šťávy a je to opravdová pochoutka. Může se podávat třeba s bylinkovou omáčkou ze zakysané smetany a bylinek nebo přidat trochu domácí tatarky.

Pečenáče z makrel

Na podzim míváme obvykle zásoby ryb a tak si dopřáváme všelijaké pochoutky. Míváme dosti makrel, proto tento recept volím právě z nich, ale daly by se využít i jiné ryby.

Nejprve si uvařím lák jako na okurky, obvykle volím Deko, na kterém je recept - 0,5 l octa, 1,75 l vody, 25 kostek cukru nebo sladidlo a 1 sáček Deka. Uvedu do varu a vypnu.

Makrely si nakrájím na kousky, obalím v hladké mouce smíchané se solí a kořením na ryby či na grilování. Osmažím na pánvi a kousky vyndávám na papírovou utěrku. Mezitím si stíhám nakrájet cibuli, na 2 skleničky asi dvě cibule (modrá nebo fialová). Kromě zmíněných ingrediencí budu potřebovat ještě bobkový list. Lák si zcedím, aby v něm nebyly kuličky hořčice nebo to nechám, jak to je, záleží na chuti.

Když mám všechny suroviny připravené, vezmu sklenice a prokládám vrstvy. Vrstva ryb, vrstva cibule, vrstva ryb ..... sem tam bobkový list. Když je sklenice plná vrstvami zaliji horkým lákem. Důležitý proces je pak nechat ryby uležet, nejméně 14 dní. Samozřejmě v chladničce.

Slávky

Dostala jsem slávky a tak jsem si mohla poprvé vyzkoušet, co s nimi.

U moře je mám ráda, ale tady? Zapochybovala jsem o svém umění a začala hledat recept na internetu.

Slávky jsem dala pod tekoucí vodu pěkně proprat, většinou byly krásně zavřené, přebrala jsem asi dvě, o kterých se dalo pochybovat a ty přišly vyhodit. Ostatní čekaly pod tekoucí vodičkou na konec svého života.

V hrnci jsem osmažila nakrájenou cibulku, nechala jsem ji jen tak zesklovatět, přidala sůl, celý pepř a nové koření, bobkový list, rozdrcený česnek, zalila sklenicí bílého vína a zředila vodou, abych dosáhla aspoň nějakého množství vývaru, ve kterém by se daly slávky uvařit. Dělala jsem to poprvé, takže pro příště si budu pamatovat radu, že víno je lepší kyselejší a česneku raději víc. Abych vylepšila chuť, přidala jsem nakrájenou petržel a když se to vařilo, po částech jsem vhazovala uzavřené mušle. Ty se cca po 3 - 5 minutách rozevřely a připomněly středomořskou pochoutku, kterou znám tak dobře z dovolených. Asi 2 mušle byly poškozené, ty jsem bez milosti vyhodila a dvě zůstaly zavřené, tak také. A ty ostatní čekal nemilosrdný osud za vydatného pokapání citrónem a přikusování pěkně vypečené bagetky. Nakonec to zas tak těžké nebylo a stálo to i za námahu.

Vepřová panenka s bulgurem

Tento experiment je z bulguru. Další ingredience jsou dílem náhody a taky nějakého rozpoložení, základ byl totiž položen ve dvě ráno, když jsem nemohla spát. Na oleji jsem osmahla nakrájenou cibuli, přidala pár celých beranních rohů, pár cherry rajčátek, menší cuketu, podusila pod poklicí a přisypala bulgur. Asi jsem to zapomněla osolit, to jsem dohnala až později, ale chvíli jsem to podusila pod poklicí, pak vypnula a nechala do rána. Bulgur byl tak napůl hotový.

Později jsem znovu zapnula svou pečící pánev, přidala tu sůl, trochu vody, nakrájený kopr a citrónovou trávu a dusila pod poklicí, až se voda vyvařila, rajčata popraskala, papriky byly měkké a bulgur nabyl jako rýže. Stačilo vypnout a nakrájet pár plátků vepřové panenky, kterou jsem nasucho opekla na teflonové pánvi posypané solí a špetkou koření na pečené kuře. Hotové jsem jen naaranžovala na talíř a pak si na tom pochutnala.

V úpravě se zeleninou byl burgur o mnoho chutnější, s houbami nebo posypaný sýrem by možná splnil pokrm úlohu rizota. Pochutnala jsem si a zařadím do svého jídelníčku častěji. Bulgur je lehce stravitelný a 100 g uvařeného má necelých 400 kJ, takže dodává méně energie, než brambory.

Nádivka s medvědím česnekem

Letošní Velikonoce jsou ve znamení experimentů v kuchyni. Našla jsem totiž starou remosku a to bylo stejné, jako bych našla poklad, protože u trouby se mi porouchal termostat...

Kdo někdy dodržoval dietní režim, tak mi dá jistě za pravdu, že svátky jako Velikonoce jsou doslova zabiják. Na beránka a mazanec je lepší rovnou zapomenout, ale kousek masa přece neuškodí? A nádivka, to jsou přece bílkoviny? No jo, jenomže samé máslo a spousta živočišných tuků. Nezbývá než vymyslet nějakou dietnější verzi, protože rodina taky musí něco jíst.

S nádivkou už experimentuji delší dobu, protože jí mám ráda, ale vařím pro dva, tak jí dělám jenom trochu, tak akorát do remosky. Do té správné podle mojí babičky patří kus másla, vejce, housky, dva druhy masa, zelené bylinky a sůl. Také muškátový květ. Ale já bych chtěla nějakou tu kalorii ušetřit, tak jsem zakoupila kousek libového uzeného bůčku, kousek vepřového plecka, měkký tvaroh, vejce a housky. V lednici mi zbylo ještě pár lístků medvědího česneku a tak jsem do toho šla.

Maso se uvařilo v papiňáku a pak jsem ho nakrájela na kousky. Na remosku stačí asi 600 g. Na pokrájené maso jsem ještě nakrájela tři housky a trochu pokapala vývarem. Do misky našlehala tvaroh se žloutky a solí, v další misce z bílků vyšlehala sníh a pak vše smíchala v remosce ještě s nasekaným medvědím česnekem.

Medvědí česnek nabízeli v nedaleké zelenině a pár lístků vyšlo sice draho, ale už jsme z něj měli pomazánku, nyní přišel do nádivky a ještě mi zbyl. Mámě chutná, tak nebylo co řešit. Navíc prý je antiseptický a já se pořád peru s kašlem. Kdoví, co zabere?

Když bylo v remosce vše smícháno, vzala jsem pár porcí špenátu a zahrabala pod povrch. Během pečení se z nádivky vypařovala zelená voda, ale nakonec se zvolna krásně všechno propeklo a já neodolala.

Kolik že to máme energie?

300 g uzený bůček 7410 kJ

300 g vepřová plec 3024 kJ

3 ks vejce 1000 kJ

3 ks rohlík 1260 kJ

250 g tvaroh 1150 kJ

medvědí česnek --

špenát 250 kJ

celkem: 14094 kJ

1/5 2820 kJ

Ačkoli je to dietnější verze, je to taková bomba. A kolik energie mají všechny velikonoční lahůdky dohromady!?

Štrůdl neboli závin naslano

Na dovolené miluji ochutnávat cizokrajná jídla a jelikož mám hodně ráda placky, vyzkouším kromě masa i obyčejné pokrmy. Chleba se také nikdy nepřejí. Můžu pizzu, můžu klidně plněné rohlíky, croissanty a taky burek. Dělají ho s různou náplní.

Ne snad, že by bylo mým prvořadým úmyslem upéci o minulém víkendu právě burek, ale bylo málo jablek a tak jsem vymyslela štrůdl naslano. Těsto z 200 g hladké mouky, 125 g hery, 1 vejce, 1 lžíce octa a 3 lžic mléka bylo už zadělané a tak jsem si vymýšlela náplň. Málokdy vařím podle předem daného receptu, protože když máte maturitu z vaření, jaksi se od vás neočekává, že budete vařit podle kuchařky. A tak zapojuji fantazii, jako i tentokrát.

Vzala jsem pánev wok, nalila tam trochu olivového oleje a pak už jenom přidávala: nakrájené kuřecí nudličky, půlku posekané cibule, nakrájené hlávkové zelí, přidala něco soli, něco kurkumy, zbytek kysaného zelí a půlku skleničky kyselých hub a taky kmín. Pak jsem vše osmahla a promíchávala a naplnila tím štrůdl. No a nakonec jsem všechno upekla jako obvykle. Konečný výsledek mi hodně připomínal právě burek. Jídlo bylo lehké, bylo v něm víc zeleniny než přílohy a bylo to zas něco jiného. Vyzkoušejte i vy!

Medové řezy (medovník)

Kdykoli vyrazím s kamarádkou na kávu a nabídnou nám moučník, vyhraje to medovník. Jenomže takový, jako peče moje máma, nemají nikde. Díky starému receptu si ho užíváme už dlouho předtím, než tu zdomácněl. A abyste mohli ochutnat taky, přidávám dnes její recept.

Sama ho nepeču. Je to, jedním slovem, vopruz. Máma ale využívá jeho oblibu a obyčejně ho upekla na své narozeniny, než ho vystřídaly jiné moučníky. Je tam jedna vychytávka, která, oproti kupovanému, nemá chybu a tím se tento medovník stává nezaměnitelný. Máte-li trpělivost, tak ho vyzkoušejte. Mámě se vždycky povedl, upozorňuji však, že s těstem se po upečení špatně manipuluje, proto se musí sundat rychle. Možná by to vyřešilo použití pečícího papíru, až to zkusíte, tak mi napište, jestli jste objevili nějakou vychytávku. Já ho stejně nejspíš neupeču a to hlavně z kalorických důvodů. Je to kalorická bomba.

Na těsto budeme potřebovat 50 g másla, 2 lžíce mléka, 2 lžíce medu, 1 lžíce sody, 150 g cukru. Vše 5 minut povaříte v kastrůlku za stálého míchání a pak necháte vystydnout. Prochladlé nalijeme na vál do 450 g hladké mouky s jedním vejcem a zaděláme těsto. Těsto se rozdělí na 4 díly a pak se z něj upečou 4 placky. Nejlepší je vyválet je na obrácený plech, aby se lépe vyklopilo, jinak ho po upečení zničíte. Placky jsou pak tvrdé jako perník. Upečené necháme být a připravíme krém. Ten se utře ze čtvrtky másla, 200 g cukru a pozvolna přidáváme uvařenou kaši z mléka a jednoho vanilkového pudingu. Taky se může přidat trochu rumu. U krému si dejte pozor, abyste neudělali stejnou chybu, jako já, a sice smíchat celou kaši dohromady s máslem. Pak už je definitivně po krému. Musí se přidávat pozvolna a hlavně ne ještě teplý puding. Pečení medovníku je o trpělivosti.

Poslední fáze je pak natírání placek. První placka se natře vrstvou krému, druhá pak švestkovými povidly rozředěnými rumem, další placka krémem a poslední se slabě natře krémem kolem dokola a posype nastrouhanými ořechy nebo čokoládou. Medovník se musí pár dnů rozležet a až se do něj zakousnete, oceníte výbornou chuť švestkových povidel, která ho chuťově oživí a není mdlý. Až ochutnáte, uznáte, že oproti kupovanému je jiný. Jeho největší nevýhodou je však to, že si další kousek nemusíte přikoupit, můžete si klidně přidat, což určitě uděláte. A až zbyde poslední kousek, tak si hospodyně řekne, že ta chvilka za tolik námahy nestála!

Placky

Miluji placky. Vychována převážně babičkami užila jsem si odmala různých knedlíků, buchet a koláčů, šišek i noků, kaší i polévek. Nazbyt jsme zrovna neměli, ale ženská ruka dokázala udělat vždy zázrak, pokaždé se zrodilo něco, čemu nešlo odolat. Obě babičky, i maminka, vařily výborně, asi se u nás dědí přirozený talent. Maso bylo poskromnu, ale jídelníček obsahoval
dostatek obměn, abychom to nepoznali. Děti stejně o maso moc nestojí a mívali jsme ho ve škole. Večer to pak spravila nějaká polévka a něco navrch.

Milovali jsme vůni (tedy, lépe řečeno, smrad) připálené mouky, když babička pekla nasucho bramborové placky na plotýnce. Nebo vůni česneku a oleje, když mamka zadělala na bramborák. Stály jsme u ní ve frontě a ona proklínala pokaždé ten nápad, protože jsme se prali o každou placku, dokud jsme neměli dost. Druhá babička zase pekla placky škvarkové. Vlastně je pekly obě, ale od každé babičky chutnaly jinak. Výběr doplnily ještě placky se zelím a třeba pletýnky smažené a obalené v cukru a ve skořici.
Později jsem poznala i další chutě, kterým nešlo odolat. V Itálii pizzu, v Chorvatsku „krapně“. Miluji i langoše. Vše nejradši v nejobyčejnější podobě, osolené, popřípadě s nějakou tou bylinkou. Třeba pizzu s rozmarýnem. Také jsem našla recept na výborné placky ze syrového zelí zadělané jogurtem a moukou. Nádherně křupaly a byly úžasně nadýchané. Často si je nedávám, všechny placky mají hodně kalorií. Ale občas se přihodí výjimka, například langoše podle receptu od mojí kamarádky. Je jednoduchý a výtečný, navíc vždy po ruce a určitě jím potěšíte i návštěvu: Hladká mouka (asi půl kg), trochu soli, 1 zakysaná smetana, 1 sušené droždí – vše zadělat v míse nejlépe rukou a podle potřeby přidat vodu, aby bylo těsto dostatečně tuhé a nelepilo se na mísu. Přendáte do mikroténového sáčku a necháte v ledničce nejméně 24 hodin uležet (pokud to vydržíte). Pak osmažíte tenké placky ve vrstvě oleje. Tvarují se rukama a přidáte si přísadu podle chuti. Drcený česnek, kečup, sýr – to už nechám na vás. Dobrou chuť.

Bramborové halušky

Bramborové halušky se dají připravit na mnoho způsobů. Jsou vhodné jako příloha či samostatný pokrm, zasytí a jsou příjemným zpestřením jídelníčku. Hodí se i pro ty, co drží dietu, ne však ve všech podobách, záleží na konkrétní dietě.
Vaření obvykle řeším podle toho, co najdu zrovna ve spíži a v lednici a pak si vymýšlím jídelníček podle surovin. Tentokrát mi padl do oka sýr a halušky v prášku. Fantazie zapracovala, zatopila jsem pod kotlem, tedy hrncem a postavila vodu na sporák. Rozhodla jsem se uvařit halušky s balkánským sýrem.
Halušky jsem připravila z prášku. Jsou jednoduché a v podstatě ihned hotové, směs se pouze smíchá s vodou a může se vařit. Obyčejně nepoužívám pokrmy v prášku, halušky jsou výjimka. Jejich chuť mi připadá stejná, jako domácí. Doufám, že to na mě nikdo neprozradí mojí mámě, protože podle ní jsou nejlepší halušky jedině domácí, ty její.
Zamíchané halušky se uvaří ve vodě. Nejdůležitější je však způsob, jak je do té vody dopravit, protože k tomu je nutné použít speciální síto na halušky. Já ho, bohužel, dnes neměla, naškrabala jsem tedy těsto lžičkou a postupně naházela do vařící vody. Nočky, které se utvořily z těsta, sice nebyly tak krásné jako přes síto, ale to se ztratí v davu. Na celkový dojem malá nerovnost nemá žádný vliv. Když halušky vyplavou, zcedí se. Pak přichází závěrečná fáze přípravy. Nakrájí se asi 150 g slaniny na kostičky a vyškvaří se v kastrolu nebo na hluboké pánvi. Do toho se přidají opláchnuté halušky a nakonec vmícháme nastrouhaný balkánský sýr. Tím je pokrm prakticky hotový, je však barevně nevýrazný, je třeba ho oživit. Sama jsem to vyřešila salátem s červenou řepou, milovníci masa mohou přidat plátek uzeného a tím vylepší nejen estetický dojem.
Proč zrovna salát s červenou řepou? V našem jídelníčku by měla převažovat zelenina v jakékoli podobě. Konzumace zeleniny není nutná pouze pro ženy, které dodržují nízkoenergetickou dietu, ani mužům neuškodí, když si čerstvou zeleninou doplní výživné látky, napomohou prevenci dny a jiných chorob, které jsou z nesprávného složení stravy. Proto je i malá obloha ze zeleniny nebo salát velmi prospěšná, je to takový lék v příjemnější formě. Největší borec je petržel a osobně bych hned za ní dala zelí, zvlášť kysané. A červená řepa, kromě jiného, čistí játra.

Z čínské kuchyně

Mezi moje oblíbené kuchyně patří čínská. Má vyvážené chutě pro harmonizaci organismu a vybrat si může každý. Ze všeho nejradši mám kachnu v jakékoli podobě, osmažené nudle, jídla z tofu ... Vlastně kromě vysloveně smažených pokrmů mohu všechno. Ale lahůdkou jsou plněné taštičky a knedlíky, které se však v nabídce restaurace moc nevyskytují, tak si je dělám sama podle chuti. Naplním si jimi mrazák a pak už jen vařím podle potřeby.
Poměr surovin na těsto: 1 kg hladké mouky a 600 ml vlažné vody. Zadělávám v míse a rukou propracuji pěkně do hladka. Těsto se na stěny mísy nesmí lepit a nakonec je z něho krásná hladká bílá koule, s kterou se výborně pracuje. Z hotového těsta se dají dělat kouzla. Například pirožky nebo šaumaj (na obrázku), plněné závitky, které se pak smaží, plněná placka, mušle do polévky a jiné dobroty. Vyzkoušela jsem leccos, ale nejraději dělám pirožky plněné masem.
Náplň: Mletý bůček nebo vepřové plecko, předem upečené, se nasype do pánve, kde jsme předtím osmažili na oleji cibuli. Využít můžete i masové zbytky, pokud nějaké máte. Přidá se koření – trochu pepře, vegeta, mletý zázvor, s ním však opatrně. Vše smícháte. Pro zpestření můžete přidat i najemno nakrájený pórek nebo zelí. Kromě masa se dají pirožky plnit třeba sýrem nebo špenátovou nádivkou, popřípadě zeleninovou směsí podušenou na pánvi.
Hotové pirožky zavaří v nesolené vodě, když vyplavou nahoru, jsou hotové ke konzumaci. Kdo chce, může vyzkoušet vaření v páře. Pirožky se naskládají do síta, které předtím vyložíme listy salátu nebo zelí a trochu omastíme. Pak se vaří v páře asi 15 minut a podávají s omáčkou připravenou ze sójové omáčky, vody a octa v poměru 1:1:0,5. Podle chuti se přidá i lisovaný česnek. Sama je mám ráda i se zakysanou smetanou. Vyzkoušejte, určitě si tento pokrm oblíbíte.

Krůta s jablky

Toto je tradiční pokrm, u kterého se schází naše rodina každý rok o Vánocích. Dá se ovšem konzumovat po celý rok.

Potřebujeme: krůtu nebo její část, špek, 2 cibule, 2 jablka, sůl, kousek másla a 2 dl bílého vína.

Krůtu prošpikujeme a osolíme. Vložíme do pekáče a zvolna pečeme. Můžeme přidat máslo, ale kdo chce mít pokrm dietnější, nemusí, chuťově vyjde nastejno. Přidáme nakrájenou cibuli a jablka a vše zvolna upečeme doměkka. Na závěr podlijeme maso bílým vínem a necháme ještě chvíli propéci. V průběhu pečení jen kontrolujeme, obracíme a občas přelijeme šťávičkou.

Jako příloha se hodí cokoli - hranolky, kaše, krokety, brambory, bramborový knedlík i rýže nebo bramborové rösti.

Velikonoční nádivka

Když se přiblíží Velikonoce, nesmí chybět jarní nádivka podle mojí babičky.

Na střední pekáč použijte asi tuto dávku: 300 g libovějšího vepřového masa, 300 g uzeného, 5 housek, 5 vajec, 150 g másla, špetka muškátového květu, kopřivy nebo zelené bylinky, sůl.

Maso uvaříme doměkka. Nakrájíme housky a polijeme trochou vývaru. Přidáme nakrájené maso, nasekané zelené bylinky nebo kopřivy. Mimo ušleháme žloutky s máslem a solí a přidáme muškátový květ. Ušlehanou směs vmícháme do nakrájených housek s masem. Nakonec přidáme ušlehaný sníh. Pekáč vložíme do trouby a pečeme do zlatova (30 - 40 minut).

Tip: Kdo šetří kilojouly, zkuste místo másla dát pomazánkové máslo nebo přidat trochu tvarohu. Kdo nemá bylinky a kopřivy, může přidat zmrazenou zeleninu, nádivka je hezky barevná.

Opečené papriky

Dobrá letní večeře nebo svačinka.
Masité papriky zbavte jádřinců a rozkrojte na polovinu. Po okrajích nařízněte, aby se nekroutily a osolte. Pak na pánvičce rozpusťte kousek másla nebo trochu olivového oleje a papriky zvolna propečte. A to je vše. Přidejte kousek chleba a nechte si chutnat.

Langoše

Asi 500 g hladké mouky, droždí, sůl, vejce, kysaná smetana (může být i jogurt nebo kefír)

Z přísad uděláme hustší těsto a to vložíme do mikroténového sáčku. Necháme v ledničce uležet 1 den. Poté z těsta vytvarujeme tenkou placku a smažíme ve vrstvě oleje.

Tip: Těsto v sáčku v ledničce prý vydrží i týden. Nevím, u nás nikdy tak dlouho nevydrželo.

Škvarkové placky

Asi půl kg polohrubé mouky, sůl, hrst škvarků, 2 lžíce sádla, prášek do pečiva, 1 vejce a mléko podle potřeby. Můžete přidat i slunečnicová nebo dýňová semínka.

Z ingrediencí zaděláme tužší těsto, z něhož pak tvoříme stejnoměrné placičky, které ve středně vyhřáté troubě upečeme. Podle fantazie je můžete posypat před pečením kmínem nebo hrubou solí. Jsou krásně křupavoučké.