Zobrazují se příspěvky se štítkemZavařování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZavařování. Zobrazit všechny příspěvky

Bezinkový sirup nebo likér

Léto kvapem běží a letošní sucho úrodě moc neprospívá. Ani se nenadějeme a bude zralý černý bez. Proto přidává recept na výborný sirup, který se na zimu hodí.

Já vím, zavařovat se nikomu nechce. V dnešní době koupíme všelijaké sirupy, šťávy, džusy, limonády. Jenomže doma je doma, zpracování je zajisté šetrnější, přesně víte, co se s nápojem dělo a taky do výsledku můžete vložit svojí pozitivní energii a lásku.

Když si koupím anonymní krabici s džusem, nejen, že nevím, kolik éček tam kdo dal, ale ani jak se u toho tvářil, či zda nemyslel zrovna na něco negativního. Zatímco u domácí šťávičky strávím pěkný den a pak si na ní pochutnávám ještě kdovíjak dlouho. Pevně věřím, že je v ní pak více Céčka, než éček, i když jistá si tím, samozřejmě, nejsem. Jisté je jen to, že nápoj s bezinkovým sirupem i štamprlička chutnají výborně a neurazí ani návštěvu. Chcete-li to vyzkoušet, můžete se realizovat se mnou.

Budete potřebovat zavařovací hrnec na šťávu nebo odšťavňovač. Já používám hrnec, šťávu získám teplou cestou. To je sice k vitamínům méně šetrné, ale i tak, myslím, zbydou. V odšťavňovači by byla šťáva získána za syrova, avšak její konzistence bude hustší a možná by to chtělo přecedit. Pro získání základu se dají použít obě cesty.

Celé plody i se šťopkou dám do hrnce, zatopím pod kotlíkem a kuličky odpařím. V horní vrstvě zbyde odpad, v mezivrstvě šťáva, kterou zcedím. Ve stejném hrnci zavařuji také sklenice, a tak se investice do hrnce vyplatí. Šťávu nechám pořádně vykapat, nejlépe do druhého dne, kdy ji stočím a přeliji pomocí měřidla (například půllitru) do jiné nádoby. Pak začínám přidávat ingredience na ochucení.

Takže i vy pečlivě odměřujte, ať víte, kolik čeho přidat, a taky hlídejte, aby vám šťáva z hrnce nevytekla, až přidáte cukr. Poměr cukru je 1,7 kg na 1 litr šťávy. Cukr se rozpustí a šťávu necháme přejít varem, když se do ní ještě přidá na ochucení na 1 litr přibližně 1,5 g kyseliny citrónové. Raději méně, přidat se dá, ale ubírá se těžko. Pomocí kyseliny šťáva dostane tu správnou chuť a zároveň se konzervuje.

Při bublání se na povrchu tvoří pěna, vařte raději pozvolna a opravdu nechte jenom přejít varem. Případné nečistoty odstraňte. Pak se šťáva nechá vystydnout a naplní se do vhodných skleněných nádob.

Sama mám zkušenost, že hotový sirup před varem ještě trochu naředím, aby nebyl příliš hustý. Chci-li přidat trochu lihoviny a udělat si sladké likérové lepidlo, tak oddělím část šťávy a přiliji vodu a pak trochu vodky, rumu nebo slivovice. Ne moc, ale samozřejmě nechám na vás, podle chuti. Alkohol rovněž konzervuje a takový likér je výborným lékem při nachlazení. Černý bez je bezva bylinka, čistí tělo a pomáhá. Troška alkoholu podle čínské medicíny zahřívá, takže všeho s mírou a pro svoje zdraví uděláte z mála moc.

Na závěr jednu malou radu od mojí babičky: do každé lahve se sirupem nalijte navrch lžičku lihoviny proti plísni. Nevím, jestli to má vážně tyto účinky, ale mě šťáva neplesniví.

Sirup z jeřabin

Jak jsem slíbila, tak činím a píšu, jak jsem vyzkoušela sirup z jeřabin. Ke konečnému výsledku jsem došla po několika dnech, ale to je na delší povídání.  
Minulý víkend nám měnili okna. Už to bylo potřeba, hráli si s tím celou sobotu, ale výsledek stál za to. I když na lodžii i v obýváku zůstalo mnoho stop po stavební četě, zbyla mi lehká euforie z toho, že už to mám za sebou. A tak jsem samou radostí vyrazila před dům na jeřabiny.
Zprvu jsem měla pochybnosti, zda jsou jeřabiny před naším domem ty správné, ale pak jsem ochutnala, ohledala lístky podle nalezeného článku na internetu a vyhodnotila to, že ano. Naplnila jsem igelitku oranžovými kuličkami a omyté nasypala do odpařovacího hrnce na šťávu.
Hrnec jsem naplnila vodou a pak nechala jeřabiny několik hodin zapařovat a odkapávat. Druhý den jsem zkontrolovala výsledek, nebyla to velká sláva, snažila jsem se ještě něco vymačkat a přidala i trochu vody, nakonec jsem všechno slila do hrnce a rozpustila v tom cukr (asi 700 g). Šťáva se mi na chuť zdála akorát, na první ochutnání byla maličko cítit trpkost jeřabin, ale to je právě jejich specifická chuť. Rozhodla jsem se nechat to tak a nepřidávat kyselinu citrónovou, ale podle chuti by to třeba mohlo být. Výsledkem je cca 1,5 l sirupu, který doplním do džbánu vodou a plátky citrónu a mohu podávat limonádu.
Jeřabiny obsahují velké množství vitamínu C, kyselinu jablečnou, flavonoidy, železo, vápník a jód. Jsou prý nápomocné při poruchách činnosti štítné žlázy, při potížích s krevním tlakem. Tlumí také horečku, střevní a revmatické potíže. Díky obsahu látek podobných ženským hormonům se využívají při menstruačních a klimakterických potížích. Proto mi pár kapek sirupu do limonády připadá být úžasným lékem na zimu.
Pro pochybující: Četla jsem, že jeřabiny mohou být jedovaté, ale na internetu píší, že se jedná pouze o otravy ze syrových jeřabin a jsou lehké. Po převaření prý žádná otrava nehrozí.

Brusinkový džem

Když jsem si kupovala brusinky za výhodnou cenu, ptala se mě starší paní, co z nich budu vyrábět. Zjevně nevěděla, jak je použít. A tak pro ni i ostatní přidávám recept na brusinkový džem.

Byl to pokus, který vyšel, takže stojí za zveřejnění. Třeba se hodí i vám. Použila jsem 600 g brusinek, 1 pomeranč, půl kilogramu cukru krystal, kousek skořicové kůry.
V hluboké pánvi jsem nechala rozdusit brusinky s trochou vody (asi 2 dl). Dusila jsem pod poklicí doměkka, ne zprudka, s občasným zamícháním. Co se dělo pod poklicí, nevím, ale bez ní by to asi prskalo všude okolo, doporučuji využít. Do brusinek jsem oloupala kůru z půlky pomeranče (samozřejmě omytou), přidala skořici, vymačkala šťávu a nakonec přidala i dužinu. Ztratila se v davu. Když byly brusinky měkké, nasypala jsem tam cukr a nechala ještě chvíli podusit a přejít varem. Pak jsem vypnula vařič.
Už horké jsem chodila ochutnávat a spálila si jazyk. Dopadlo to tak, že v noci mě cosi vzbudilo, abych šla džem ještě jednou zkontrolovat. V lednici čekaly plátky mascarpone a kuřecí rolády, obojí bylo s brusinkami famózní. To, co zbylo, nacpu do skleniček a budu chvíli sterilovat. Doufám, že mi vystačí aspoň na palačinky a svíčkovou.
Brusinky chutnají zasyrova divně, jsou trpké a tvrdé, ale zdání klame, džem je výborný. Navíc mají antibakteriální schopnosti, dobře udělají hlavně močovým cestám a prý působí jako desinfekce ústní dutiny. To by člověk nevěřil, co dokáže lžička džemu!

Moje malá letní úchylka

Ani letos jsem se neudržela. Zase jsem sháněla suroviny, materiál a všechno, co k tomu patří, abych si ukojila svoje letní vášně a měla přes zimu klid.

Já totiž miluji zavařování. Mít dostatek sklenic, asi bych se neovládla víc, ale musím vystačit s málem a když měli v zelenině čerstvý kopr, přikoupila jsem si aspoň pět kilo okurek, pár paprik a lilek. Klasických okurek bych snědla v zimě mraky, miluji i jakoukoli jinou naloženou zeleninu, hlavně ale propadám kouzlu té krásy, kdy to v hotové sklenici září všemi barvami. A protože v práci všichni rádi vaříme, tak jsem svojí vášní nakazila ostatní, kteří mají, na rozdíl ode mne, zahrádky. Vyměnili jsme si navzájem dostupné suroviny a ještě jsem něco přikoupila na farmářském trhu, abych si mohla udělat sirup. Miluji černý rybíz, koupila jsem si kilo krásně zralého a ještě dostala chuťově výbornou jostu, takže mám v ledničce zásoby šťávy. Mňam!
Možná se budu trochu opakovat, ale taky jsem si vymyslela jednoduchý sirup z citrónů a máty. Napadlo mě to, když mi máta na balkóně přetékala z truhlíku, rozvařila jsem v hrnci s vodou citróny i s kůrou, svařila s kilovkou cukru a nakonec přidala krátce povařit i mátu. Výsledkem byl celkem chutný citrónověmátový sirup, který jsem si dala do lahve v lednici a popíjím skoro celé léto. Byl ho asi litr a půl. Z rybízu a josty jsem pak udělala sirup teplou cestou, který pravidelně dělám pomocí parního hrnce na šťávu, kdysi mi ho koupila mamka. V něm už proteklo ovoce, obvykle bobule černého bezu, ale jde to v podstatě z jakéhokoli šťavnatého ovoce. Pomocí zahřátí párou na vysokou teplotu ovoce popraská, šťáva vyteče do spodní nádoby a pak už jí stáčím a dám do jiného hrnce, rozpustím cukr, nechám krátce povařit a přidám lžičku kyseliny citrónové pro dochucení, jinak je šťáva mdlá. Na litr šťávy stačí kilo krystalu, doporučuji i trochu zředit vodou, jinak to docela zhoustne a špatně se to nalévá. No a to je dneska vlastně skoro všechno...
Bylo to tak trochu o pitném režimu a o tom, že když se člověk v létě nechá trochu inspirovat, zima už se neptá na léto, v těch letošních vedrech jsem však udělala taky zajímavou zkušenost právě v oblasti pitného režimu. Obvykle totiž piji obyčejnou vodu a už mi nějak nechutnala, tak jsem v době veder začala pít staré zásoby zeleného čaje, který mi dřív nechutnal. Uvařila jsem si denně konvici, takovou tu do kávovaru, v ní vylouhovala dva sáčky a přidala třetinu citrónu. Po nějakém čase jsem shledala, že mám hlad pravidelně každé přibližně 2,5 hodiny, celá jsem záhadně splaskla, odtekla mi přebytečná voda, cítím se fajn a vypnula se mi pleť na obličeji. Je to náhoda? Nevím, ale účinky zeleného čaje prý jsou přímo zázračné, detoxikuje, prý se s ním hubne dvakrát tolik, upravuje tlak a má spoustu dalších pozitivních účinků. Předtím jsem tomu nevěřila, ale konev denně stála za tu zkušenost. Teď ho nechávám louhovat i doma, přeliji do plastové lahve do ledničky a je to moc lahodné. Vyzkoušejte.

Salátové období - fazolový salát


V době střední školy jsme mívali hodiny praktické praxe a z nich vznikaly výtvory, na které dodnes vzpomínám. Samozřejmě z toho čerpám a nejenom ty vzpomínky. Naše babička pokaždé po vaření vyzvídala, co jsme uvařili, a tak jsem se pak snažila schovat aspoň kousek na ochutnání.

Mívali jsme několik chodů, celé menu a ještě něco navíc a někdy jsme to ani nestačili sníst.

Jednou jsme uvařili fazolový salát, o který ale nikdo nějak nestál a tak jsem ho zabalila do novin, že ho někde cestou vyhodím. Balíček byl v tašce a já přijela domů.

Babička zvědavě vyzvídala, co zas bylo dobrého a jenom tak se nedala: „A zbylo něco?“

Upřímně řečeno, někdy jsem ji obdivovala, protože třeba na buchtách si mohla vylámat zuby, kdyby nějaké měla, máčela je tedy hodně do kávy. Byla to šetřivá žena, zažila válku i bídu, a tak nikdy nic nevyhodila a zužitkovala všechny zbytky. Celá léta se starala o naše plné žaludky a z mála nás uměla královsky zasytit. Sama z kuřete olizovala kosti, aby bylo dost masa pro děti. Její přání bylo koupit si kuře sama pro sebe a celé si ho sníst. Nikdy se jí to nesplnilo.

Babi, zbylo, ale zapomněla jsem to vyhodit.“

A co máš?“

Vytáhla jsem balík v novinovém papíře, opatrně roztrhla. Babička to zkusila a protože jí chutnalo, tak si z té haldy přece jenom nabrala.

Fazolový salát se připravuje z dobře uvařených fazolí. Je asi jedno z jakých, já používám bílé. Podobně připravuji i salát sójový, který je na chuť ještě jemnější. Fazole i sója jsou výborné suroviny, obsahují řadu důležitých látek, včetně vlákniny, vitamínu B, jenom se musí dobře kousat. Do mísy se vloží uvařené fazole, přidá nadrobno nakrájená zelená jarní cibulka, sůl, pepř, olivový olej, pár kyselých okurek. Vše se promíchá a nechá v ledničce dobře rozležet.

Je to tak jednoduché, že to zvládne každý. Ten salát ze školy byl tenkrát navíc ochucen kyselými rybičkami a to byl zřejmě důvod, proč babička neodolala. Ozvláštnit by se ale dal i šproty, sušenými rajčaty nebo něčím, co máte rádi.

Někdy v létě nakládám do sladkokyselého nálevu takové ty krásně červené papriky s tlustou kůží plněné zelím. Ty se mi pak přesně hodí do jakéhoholi salátu, ať už je pokrájené smíchám s fazolemi, těstovinami nebo bramborami, přidám olej nebo majonézu a trochu soli a pepře. Tím nenápadně připomínám, že v létě je nejlepší čas myslet na zimu, připravit sklenice, svařit lák, který se připraví z deka nebo novy za chvíli a jak bude dozrávat zelenina, dá se připravit průběžně pár barevných skleniček. Potom jako když se najdou. Do salátů se hodí třeba nakyselo nakládaná cuketa okurky, barevná směs z paprik, hub, okurek, mladé kukuřičky, růžičky květáku, zelené fazolky...


Ovocná povidla a marmelády


Nedávno mi dcera řekla, že by chtěla vyzkoušet zavařování, ale neví, jak na to. Výběr džemů a marmelád v obchodě je sice široký, ale ta cena za malou skleničku …

Když má někdo zahrádku, má to jednoduché, já většinou ovoce dostanu. Pro naši spotřebu nedělám veliké zásoby, ale postup je v podstatě jednoduchý a stejný pro jakékoli množství.
Mám ráda, když jsou v marmeládě kousky ovoce, ne takové ovocné želé. Už dlouho používám pánev wok, kde se nic nepřipaluje. Nakrájené kousky ovoce zvolna rozdusím, buď jednodruhové nebo směs – třeba lesní plody. Z rybízu nebo malin bych asi udělala raději šťávu, protože mi vadí ty malé pecičky, ale jinak nepřebírám. Směsi jsou nejlepší.
Dobré je mít nějaký pikantní druh a třeba zkombinovat s ovocem, které není tak chuťově výrazné, například ostružiny s hruškami. Jahody si ničím nekombinuji, mají tak výraznou chuť, že si směs neumím moc představit a já mám nejradši jenom jahody.
Když se ovoce rozdusí, může se ochutit kořením, ale já nekořením, chci mít co nejpřirozenější chuť. Přidám jen cukr a podle potřeby špetku kyseliny citrónové. Ta se používá nejen kvůli chuti, ale i kvůli konzervaci a nakonec by se měl proti plísni vmíchat petol. Někdy používám jenom želírovací cukr a pak pracuji podle návodu, ale ovoce nemixuji.
Babičky obvykle ve sklenicích horké džemy obrátily víčkem dospodu a ani nezavařovaly, já pro jistotu pár minut steriluji, protože pak vydrží bez obav delší skladování. Sterilace trvá opravdu jen pár minut, aby vyšel vzduch ze skleniček.
Kdo by chtěl vyzkoušet povidla a připravit si do zásoby na koláče skvělou nádivku, může si je udělat ze švestek, z jablek, hrušková. U jablek a hrušek postupuji podobně, jako u džemu, je v nich dost vody a tu je potřeba vydusit. Pak už stačí přidat jenom cukr a dochutit. Do jablek může přijít trošku skořice. Švestky se mohou krásně rozdusit v troubě, jako to dělala moje babička, potřebovala větší zásobu, protože pekla povidlové buchty. Rozdusila, zasypala cukrem, pěkně to během dušení promíchávala a nakonec přidala pro vůni trošku rumu. Ten se však dá přidat až před samotným použitím do buchet, když je potřeba povidla rozmíchat.
A až bude všechna tato podzimní práce hotová, upečeme si vdolečky s hruškovými povidly či lívance s marmeládou. Já si letos na dovolené zavařila fíkovou, je to takové moje letní pohlazení. Tak tohle je moje tajná kuchyňská magie. Zabírá i na chlapy.

Ovocný sirup


Na mrazáku mi zbyl rybíz od jedné hodné paní, co jsem si schovala na šťávu. A pak mi přišel pod ruku starý odšťavňovací hrnec z doby minulé. S jeho pomocí je výroba sirupu jednoduchá, stačí nalít vodu do nádoby, zakrýt nádobou na šťávu, přidat sítko, do něj ovoce a zakrýt. Pak se jenom zatopí pod kotlem, tedy zapne sporák a nechá se to pěkně zapařit.

Ovoce popraská a pustí šťávičku. Ta se odkape do spodní nádoby, je lepší to nechat vykapat třeba přes noc, aby v ovoci nic nezbylo. Takhle je to bezva, protože nevadí ani pecky ani slupky, všechno v sítku zůstane. Když se vykape, šťávu sliji nebo stočím do hrnce, přidám cukr podle potřeby, podle sladkosti ovoce případně i kyselinu citrónovou a nechám rozpustit zatepla a přejít varem. A to je vlastně všechno, pak už se může plnit do sklenic. Moje babička dávala proti plísni navrch lahve lžičku alkoholu, já tak velké zásoby nedělám, tak si sirup dávám do ledničky.  

Bezinkový sirup



Já vím, zavařovat se nikomu nechce. V dnešní době koupíme všelijaké sirupy, šťávy, džusy, limonády. Jenomže doma je doma, zpracování je zajisté šetrnější, přesně víte, co se s nápojem dělo a taky do výsledku můžete vložit svojí pozitivní energii a lásku.

Když si koupím anonymní krabici s džusem, nejen, že nevím, kolik éček tam kdo dal, ale ani jak se u toho tvářil, či zda nemyslel zrovna na něco negativního. Zatímco u domácí šťávičky strávím pěkný den a pak si na ní pochutnávám ještě kdovíjak dlouho. Pevně věřím, že je v ní pak více Céčka, než éček, i když jistá si tím, samozřejmě, nejsem. Jisté je jen to, že nápoj s bezinkovým sirupem i štamprlička chutnají výborně a neurazí ani návštěvu. Chcete-li to vyzkoušet, můžete se realizovat se mnou.

Budete potřebovat zavařovací hrnec na šťávu nebo odšťavňovač. Já používám hrnec, šťávu získám teplou cestou. To je sice k vitamínům méně šetrné, ale i tak, myslím, zbydou. V odšťavňovači by byla šťáva získána za syrova, avšak její konzistence bude hustší a možná by to chtělo přecedit. Pro získání základu se dají použít obě cesty.

Celé plody i se šťopkou dám do hrnce, zatopím pod kotlíkem a kuličky odpařím. V horní vrstvě zbyde odpad, v mezivrstvě šťáva, kterou zcedím. Ve stejném hrnci zavařuji také sklenice a tak se investice do hrnce vyplatí. Šťávu nechám pořádně vykapat, nejlépe do druhého dne, kdy jí stočím a přeliji pomocí měřidla (například půllitru) do jiné nádoby. Pak začínám přidávat ingredience na ochucení.

Takže i vy pečlivě odměřujte, ať víte, kolik čeho přidat a taky hlídejte, aby vám šťáva z hrnce nevytekla, až přidáte cukr. Poměr cukru je 1,7 kg na 1 litr šťávy. Cukr se rozpustí a šťávu necháme přejít varem, když se do ní ještě přidá na ochucení na 1 litr přibližně 1,5 g kyseliny citrónové. Raději méně, přidat se dá, ale ubírá se těžko. Pomocí kyseliny šťáva dostane tu správnou chuť a zároveň se konzervuje.

Při bublání se na povrchu tvoří pěna, vařte raději pozvolna a opravdu nechte jenom přejít varem. Případné nečistoty odstraňte. Pak se šťáva nechá vystydnout a naplní se do vhodných skleněných nádob.

Sama mám zkušenost, že hotový sirup před varem ještě trochu naředím, aby nebyl příliš hustý. Chci-li přidat trochu lihoviny a udělat si sladké likérové lepidlo, tak oddělím část šťávy a přiliji vodu a pak trochu vodky, rumu nebo slivovice. Ne moc, ale samozřejmě nechám na vás, podle chuti. Alkohol rovněž konzervuje a takový likér je výborným lékem při nachlazení. Černý bez je bezva bylinka, čistí tělo a pomáhá. Troška alkoholu podle čínské medicíny zahřívá, takže všeho s mírou a pro svoje zdraví uděláte z mála moc.

Na závěr jednu malou radu od mojí babičky: do každé lahve se sirupem nalijte navrch lžičku lihoviny proti plísni. Nevím, jestli to má vážně tyto účinky, ale mě šťáva neplesniví.

Fíkové chutney

Po přečtení tohoto blogu si nejspíš kdekdo zaťuká na hlavu a pomyslí, že jsem se už úplně zbláznila, ale mě zavařování baví a taky ráda experimentuji, tak jsem si na letošní dovolenou naplánovala i vaření.

Většina žen při vyslovení slova dovolená ihned škrtá vaření. Ale já jsem trochu maniak a klidně uvařím i o dovolené. Nevadí mi ani horko, ani plánování receptů, naopak mě baví vymýšlet si novinky a zkoušet jídla, která si doma běžně nevařím. A protože jezdím na jih schválně v období dozrávání fíků, vymyslela jsem si vyzkoušet uvařit fíkové chutney. Aspoň bude něco na zimu, až se zeptá, co jsme v létě dělali.

Jenomže plán si vyžádal pečlivou přípravu. Jednak jsem musela přibalit skleničky a také sehnat nějaký recept, na úplný experiment jsem si netroufla. Základ jsem našla na internetu, opsala a vyrazila. S sebou jsem si vezla ještě zázvor, cukr na zavařování a nějaké koření. Vlastně to byla jenom bazalka, když původní recept obsahoval pepř. Ono je chutney indického původu a tam se jí hodně pikantní věci. Tady však už štiplavou chuť přisliboval zázvor. A bazalka je přece jako pepř, jenomže zelený. S touto výzbrojí vyrážím na lov, tedy na dovolenou a čekám, až se zhorší počasí.

Počasí se ne a ne zkazit a tak jsem nakonec čekání vzdala, vyrazila natrhat pár fíků a přidala ještě další suroviny. Celkem jsem uvařila dvě chutney, každé s menší obměnou, ale obě chutnají skoro stejně a tak uvádím obě verze. Já vím, namítnete, že si tady fíky nekoupíte a na dovolené se vám nechce patlat s nějakou omáčkou k masu, takže je zbytečné ho psát. Není. Chcete-li vyzkoušet recept z místních zdrojů, výborně poslouží jablka a můžete tam přidat trochu skořice nebo kurkumy. Výsledná hmota má být marmeládové konzistence, nejlépe sladkokyselá a přidává se k masu, uzeninám, sýrům a vlastně všude, kde vám bude chutnat.

Suroviny: asi 3 větší cibule nebo 5 menších, 500 g fíků (nebo jablek), sůl, bazalka (nebo pepř), rozinky (nahradila jsem kuličkami hroznového vína a v druhé verzi pokrájeným lilkem), cukr (1 želírovací nebo 200 g krystalu), asi 2 dl octa.

Cibule se pomalu rozdusí v kastrólu až pustí šťávu a postupně zhnědne – ne do tmava, přidají se pokrájené fíky, zázvor, sůl, bazalka, postupně i další suroviny kromě cukru a octa. Směs se rozdusí za občasného míchání pod pokličkou a nakonec se přidá ocet a cukr. Netřeba podlévat, suroviny pustí šťávu, ale je třeba dusit pozvolna. Ještě teplou směsí se plní skleničky, přikryjí víčky a nechají se obrácené vystydnout. Já pro jistotu ještě steriluji asi 10 minut, z důvodu delšího uchování. A pak se označené skleničky vyskládají do poliček a už jen čekají, až přijde jejich čas. Dobrou chuť.

F2

F3

F4

F5

Prohledat tento blog

Archiv blogu