Bývalo

 Bývalo hezké si hrát,

splnit si odvážný sen

zkusit jen na rukou stát,

objímat stoletý kmen.

Ucítit teplo plamene,

plakat nad jeho ramenem.

Bývalo hezké si hrát,

ale pak začal mě štvát.

Čas : 2 (3, 4)

 

„Nechci se vázat. Vím, že nevydržím jenom s jednou a nechci ji učinit nešťastnou.“

To říkával strýček a žil spokojeně staromládeneckým životem. Ženy mu životem procházely, on se s nimi bavil, možná i miloval a zdálo se, že si žije bezstarostně, jen samá legrace a kamarádi. Mohl si plnit sny a užívat svobody, sportovat a trávit volný čas, jak se mu zachtělo.

Když vzpomínám, skoro nic pro něj nebylo problém a ani si s ničím moc starostí nedělal. Udržoval kontakty a dlouhodobé vztahy nebudoval. Ačkoli bydlel blízko a scházeli jsme se pravidelně, vlastně jsme o jeho skutečném životě moc nevěděli. Jako každý chlap mlžil a nechal si své tajemství.

Do jisté míry lze jeho ohled na ženy ocenit. Jenomže opravdu je to tak jednoduché? Opravdu lze lovit, ulovit, pak jít dál a nezranit? Možná to opravdu jde. Pokud je touha jít dál a zkoušet pořád něco nového oboustranná, může to vycházet. Ale pokaždé to nevyjde tak naplano. Pokud se ulovená zaláskuje, může to skončit i jinak.

Snad to může vycházet při zachování pravidla  „jednou a dost“, ale to má velká rizika. A tak je pravděpodobné, že se ulovená „chytne“ … a … hrozí malér. I strýček si to zažil, ale už to odnesl čas. Jeho zásada, že nechce činit jednu nešťastnou, asi vzala stejně za své, protože ženská se trápí, i když to chlap nechce.

Každý ale nemá zásady. Je spousta těch, co žádné zásady nedodržují. Jen loví. A klidně činí neštěstí. Pak svůj čas dělí dvěmi, třemi …..

To už je ale štvanice.

Smířená s osudem

Považuji se za fatalistu. Věřím na osud, na to, že máme něco přeurčeno. Ale ….

Asi to tak úplně nebude. Nejsem totiž taková, abych se smířila s osudem, co mi naloží. Jako malá jsem si s osudem leccos užila, protože prostředí, do kterého se narodíte a žijete v něm, nemůžeme tak docela ovlivnit, dokud rozhodují rodiče. Jasně, stejně jako mnoho nedospělých, měla jsem ke všemu své výhrady, ale zpětně bych to klidně zažila znovu, jenom s jednou změnou, která by ovlivnila můj další osud podstatně. Nejsem ale ani z těch, co spoléhají na to, co by kdyby… Takže dobu, kdy jsem nebyla plnoletá a nemohla zcela rozhodovat o svém osudu, nechám být a zamyslím se nad tím, jak jsem naložila s osudem dál.

V dospělosti jsem si plánovala, co chci prožít. Nedomyslela jsem to ale do konce, udělala jsem si jenom hrubou představu a potom se chovala tak, abych tu představu co nejvíc naplnila. Promýšlela jsem strategii a potom náhradní řešení, protože každá strategie nevyjde hned napoprvé. Naplánovala jsem si životní styl, budoucí povolání, partnera i rodinu. Snění jsem obvykle praktikovala před usnutím, abych si vizualizovala budoucí časy pěkně s detaily. Jasně, že ani tyhle sny se všechny nenaplnily, ale některé, ty podstatné, se zhmotnily. Svůj osud jsem si představovala původně maličko jinak, ale když se ohlédnu, nakonec bych vyškrtla jen něco, v globále mohu být spokojená.

Jak se mi ty sny postupně zhmotnily a naplňovaly, přestala jsem snít. Řeknu vám, tohle je asi nejhorší. Totiž když zažíváte období, které jste si ani nepředstavovali a ani o něm nesnili, přesto je napsané někde ve vašem osudu a nejde to moc ovlivnit. Asi jste součástí něčího osudu, který si vysnil a plníte tam roli. Nemá cenu se v tom šťourat, rozhodně se ale vyplatí se zase zasnít. Nové sny vytrhnou člověka z ponuré reality. Loni se mi to stalo, pak jsem se zasnila, začala si kreslit další osud v růžovějších barvách a vyplatilo se. Zkuste to taky.

Sychravá sobota

Narodila jsem se ve druhé polovině minulého století a tak pamatuji atmosféru před miléniem. Všechno bylo ve vývoji, babičky radily podle svých zkušeností, kdo zažil, ví, že kdo si věděl rady sám, ten měl vyhráno. Předchozí generace ale zažívaly ještě krušnější chvilky. Všichni do budoucnosti hleděli s optimismem, protože věřili, že bude lépe.

Pořád se bádalo o životě po roce 2000, kdo tento mezník přežije a kdo ne, s jakými zvířaty budeme na planetě žít nebo zda se někam přestěhujeme. Hledání vhodného místa pro lidstvo zatím moc nepokročilo, ale aspoň ve fantazii jsme vyřešili různé zkázy planety, život pod vodou, život na jiné planetě, cestování do vesmíru a jeho osidlování.

Naše děti už se narodily do jiného světa. Mají více možností cestovat, mohou si dopřát lepší vzdělání, jet na zkušenou do jiné země a v klidu se vrátit. Někteří ani nesní o tom, o čem my, žijí si po svém a občas se o nich píše, že nejsou připravené jako předchozí generace. Tak nevím …. Virus nás nyní prověřuje všechny stejně, ale zatím se mi zdá, že držíme krok. Pomáháme si navzájem a proto jsem se rozhodla přidat svoji zkušenost.

Od Vánoc se potýkám s nějakou virózou. Přinesl to manžel, postupně přišla rýma, pak mi spadla do krku a každý den se mi mluvilo hůř a hůř. Jelikož jsem pracovala z domova a musela hodně telefonovat, krk neměl klid a já ochraptěla. Hledala jsem způsob, jak to vyléčit a došla do lékárny. Dostala jsem sirup na kašel a prý, že nesmím alkohol a peppermint. Všeho jsem se vyvarovala, ale úleva nepřicházela. Došla jsem si na test a byl negativní. Nemoc neustupovala, volala jsem tedy lékaře:„Test mám negativní, asi by to chtělo antibiotika“.

„To v žádném případě! A bez testu vás nevezmeme. Dojděte si na druhý a pak se uvidí.“ No, nebudu napínat, nevidělo se. I další test byl negativní a lékař nezvedal telefon. Koupila jsem si zázvor, zahřívala se, mazala mírně peppermintovou mastí, přidala hlasový klid a s bylinnými bonbóny a čajíčky přežila další týden. Stav se postupně zlepšuje, i když měnící se počasí je unavující.

Snažím se relaxovat a poslouchám audioknihy. Detektivky Agathy Christie se hodí, vyprávění o starých časech je tak vlídné, jako by mi vyprávěla babička. Občas se v nich objeví i zvyklosti a připomenou dobu minulou, která má ovšem pro tu dnešní mnoho podnětů. Včera mi vyprávěč připomněl starý recept, který je na obtíže v krku i na hlasivky výborný, tak jsem to dnes vyzkoušela a výsledek se ihned dostavil.

Do vodní lázně jsem umístila varnou misku a v ní šlehala žloutek s moučkovým cukrem (přiměřeně, asi lžičku), podobně jako se šlehá žloutkový krém. Bylo toho trochu, ale já to chtěla jenom vyzkoušet pro jednu porci. Když byl žloutek teplý, přidala jsem kapku slivovice (lépe by se asi hodil koňak) a šálek mléka. Všechno jsem za stálého míchání nechala prohřát, pak slila do hrnku, ozdobila šlehačkou a skořicí a po doušcích horké vypila. Jestli vás taky škrábe v krku, dobré vyzkoušet. Ovšem není vhodné pro děti.

Jo a vlastně .... dejte si ho i bez virózy, je to výborné.

Módní retro okénko

 

Dostala jsem blahopřání k novému roku, kde bylo popsáno, co jsme zažívali v dětství, co je dnes úplně nemožné a pro naše generace vlastně nepochopitelné. Pořád jsme lítali venku, počítače nebyly, mobily také ne a vůbec nám to nevadilo. Byli jsme přesně tam, kde jsme měli být, informace kolovaly tichou poštou spolehlivě a dny plynuly k naší plné spokojenosti. Vystačili jsme s málem. Na druhou stranu i naše generace měla svá specifika, která možná dnešní generace nechápou a ani by je to nenapadlo. Takovým příkladem jsou třeba džíny. Dnes prostě jen vejdou do obchodu, vyberou si velikost, barvu, střih, díry, nášivky a ozdoby podle vkusu, to však za našich mladých let možné nebylo.

Kupovaly se v Tuzexu nebo v cizině, takže už z toho bylo jasné, že nebyly pro každého. Moje první džíny stály tenkrát 550 Kč, když plat byl něco přes tisícovku. Když jsem je přinesla domů, měla jsem opravdu radost, konečně jsem taky byla in, jenomže …. byly moc modré. Tenkrát džíny strašně pouštěly barvu, takže aby se v nich dalo jít mezi lidi, napustila jsem vanu, vzala kartáč a začala procedura k jejich vylepšení. Když to máma viděla, nechápala a jen kroutila hlavou. Bylo jí to líto.

Kalhoty vydržely opravdu mnoho a o dva roky později jsem si koupila nové za první výplatu z brigády. To už se ošoupané nenosily. Když přišla potřeba řešit další, napadlo nás požádat strýčka v cizině, aby nám poslal nové. Poslal, akorát velikost musel odhadnout, protože mne viděl naposledy před deseti lety. Přišel čas „trubek“, tak úzkých džín, které byly přesným obrysem nohy. Ty už se mnou vydržely do maturity, i když jsem se do nich zpočátku nemohla nasoukat. Později pak přišla doba mrkváčů a poleptaných vzorů, což se řešilo savem, takže nejedny kalhoty upravené podle módy vzaly zasvé ještě před první vycházkou.

Jeden můj kamarád měl svoje džíny hodně dlouhou dobu. Nebylo lehké je sehnat, a tak pokaždé, když u těch svých těsných protrhnul koleno, zašil to poctivě na stroji tak dobře, že příští díra se vyklubala těsně vedle stehů a nakonec měl koleno jeden šev vedle druhého, to nebyla už džínovina, jen nitě. Ale k účelu sloužily dál. Jen moje babička švadlena, když viděla ty naše nápady a výtvory, pokaždé se chytala za hlavu. Uměla totiž udělat krásné záplaty, které každé děravé džíny uvedly znovu do provozu. Akorát její stará singrovka na to nebyla zvyklá, ten materiál byl úplně prkenný. Vlastně se to s dnešními džínami nedá vůbec srovnat.

Každá doba má svoje specifika, dnes nikoho děravé kalhoty nepohoršují, za našich mladých let to nebylo obvyklé, nechtěli jsme vypadat jako „trhani“, ale móda a vývoj textilních vláken dávno přinesly jiné možnosti. A džíny se dají koupit na každém trhu.

Rotunda svatého Longina

Na trase mezi Náměstím Míru a parkem na Karlově Náměstí je plno zajímavých maličkostí, které stojí za povšimnutí. To místo dýchá historií skoro na každém kroku, jen je třeba se dívat nahoru a nekoukat jenom do země. Často chodívám Ječnou ulicí, ale když chci chvíli klid, procházím se okolními ulicemi, které jsou tiché a ukrývají poklady. Jedním z takových pokladů je malá rotunda Svatého Longina, o které jsem se dočetla, že je v ní plno pozitivní energie. Jenom je mi líto, že to nemohu na vlastní kůži vyzkoušet, protože rotunda je nepřístupná. Nikdy se mi nepoštěstilo, aby byla otevřená, a mám dokonce pocit, že není v současné době funkční. Jenomže je tak malinká, že není divu. Stejně by se dovnitř vešlo jenom pár lidí. Ale i ta stavba je na první pohled zajímavá a místo ukryté za zdejší školou, poklidné. Kdo by přece jen chtěl načerpat duchovní posilu, ten musí potom zvážit cestu do některého z okolních chrámů, kterých je tady dost. Jeden hned vedle, druhý na Karlově Náměstí a kdo chce dál, může na Náměstí Míru.

O rotundě vím z dostupných zdrojů pouze to, že byla postavena na počátku 12. století a nejprve zasvěcena sv. Štěpánovi. Od 10. století sloužila jako farní kostelík osady Rybníček.  Po založení Nového Města pražského v polovině 14. století byl v těsné blízkosti rotundy vybudován nový kostel sv. Štěpána a rotunda byla přesvěcena na počest sv. Longina. V 17. století byla stavba barokně upravována. Nařízením Josefa II. však bylo roku 1783 zrušeno její užívání pro bohoslužebné účely. V 19. století měla být zbourána při výstavbě ulice Na Rybníčku, ale naštěstí se tak nestalo. Dnes kaple slouží řeckokatolické církvi.

Moc kamenů 2

Čas od času zavítám do některého krámečku pro čarodějky, kde nabízí nepřebernou škálu polodrahokamů. Mohou mít podobu těžítka, malého oblázku nebo přívěsku na řetízek. Působí potěšení a některé prý mají i kouzelnou moc. Nevím, beru to tak, že pokud mi působí radost, tak je to pozitivní energie a ta se vždycky hodí. A pokud mají opravdu léčivé schopnosti, je to příjemný bonus navíc. Kdo věří, toho víra uzdravuje.

Akvamarín  je bledě namodralý. Říká se, že ho používali námořníci jako ochranný amulet, přinášející štěstí a poskytující jim bezpečí na dalekých cestách. Také se o něm říká, že je "strážce manželství", je tedy vhodným dárkem k zasnoubení, svatbě či výročí. Má jemně očistné účinky, přináší klid a mír, podporuje léčbu hrdla, přílišných emocí a napomáhá seberealizaci.

Korál symbolizuje požitek a radost, lásku, pokoru, harmonii, mateřství, plodnost a sexuální touhu. Zavěšený v domě prý ochraňuje před nebezpečím. Je vhodný pro ženy, protože pomáhá při ohroženém těhotenství či neplodnosti. Ženám, které nemohou otěhotnět, může prý jeho působení pomoci, proto je vhodné nosit například náušnice nebo prsten, je používán také při anémii, zastavuje krvácení, zabraňuje prý potratům a ulehčuje porod.

Granát má temně červenou barvu rudého vína, znásobuje životní síly organismu, léčí rány a záněty. Odstraňuje melancholii a zahřeje srdce. Reguluje krevní tlak, podporuje tvorbu červených krvinek, je využíván při léčbě revmatických potíží a při zánětech kloubů. Posiluje auru a vytváří ochranný štít z vysoce nabitých pozitivních vibrací, které po vzájemném kontaktu odpuzují negativní energii. Má významné účinky na psychiku a je mu připisována magická moc, svým majitelům prý zvyšuje vitalitu, chrání před nepřáteli a podporuje fantazii.

Tygří oko činí svého majitele odvážným a sebevědomým, učí otevřenosti. Prohřívá celý organismus, podporuje tok energie v těle, působí na zmírnění bolestí žaludku, ale i hlavy, migrén, problémů se zrakem, při dýchacích potížích, astmatu, onemocnění jater a hepatitidě. Bývá používán k uklidnění a povzbuzení silně nervózních nebo citlivých lidí. Doporučuje se nosit jej ve chvílích, kdy musíme čelit slovnímu, duševnímu či psychickému útoku. V magii je cenným amuletem přitahujícím peníze, obzvláště prý, je-li nošen v peněžence, společně s kreditními kartami.

Kamínky, které jsem dnes vybrala, rozhodně nic nezkazíte, všechny jsou vhodné na podporu spokojeného manželství. Tygří oko bych doporučovala raději větší a pro oba partnery, protože v případě hádky by vám jedno nemuselo stačit.