Dlouhé volno jednou nahrálo mé vášni pro výlety a tak jsme vyrazily s kamarádkou poznávat nové nepoznané kraje. Začaly jsme v Teplicích, abychom pak pokračovaly dál na Komáří vížku. Tam jsme měly v plánu přenocovat, pokochat se krajinou a další den pak pokračovat za krásami české krajiny. A zároveň s cestováním jsme měly v plánu probrat všechny starosti, odpočinout mysli i tělu a vybít přebytečnou energii.
Jak se posléze ukázalo, s tou přebytečnou energií to v našem případě nebylo moc žhavé. Obě jsme jí měly spíš málo, tak jsme zvolily úsporný režim a prošly se Teplicemi. Cílem bylo podívat se do lázeňských komplexů a navštívit dobrou restauraci. Zádrhel nastal v tom, že byla sobota dopoledne. To byl pro většinu restaurací dobrý důvod k uzavření podniku. Pak jsme ale objevily jednu s hezkou zahrádkou a příjemnou obsluhou, kde měli jídlo podle naší chuti. Po obědě jsme se prošly parkem a uličkami, schovaly se před mračny a bouří v Beethovenu (lázeňský dům) a když nastalo příznivější počasí, vydaly jsme se dál směrem Krupka, Horní Krupka a Komáří Vížka.
Horský hotel Komáří Vížka nás přivítal krásným výhledem na okolí, které bylo částečně pod mrakem. Ve výšce 807 m nad mořem si připadáte jako v nebi. Měly jsme dokonalý přehled o okolní krajině, než se definitivně zatáhlo a začalo pršet. Pak už bylo třeba objevit krásu zdejší restaurace. Poskytla nám pohodlí a přívětivé uvítání. Až na jednu maličkost posezení nemělo chybu. Co se týká ubytování, na delší pobyt bych si asi raději zvolila jiné místo, ale na přespání nám pokojíček stačil. Ráno bylo počasí o poznání hezčí, po snídani jsme však vyrazily dál.
Nechci zmiňovat podrobně všechny naše zastávky, neboť většina míst, která jsme se rozhodly navštívit, byla zavřená. Nakonec jsme dojely do Doksan, kde nám místní doporučili klášter. Nebylo co řešit, šly jsme do kláštera. V jeho bezprostředním okolí je několik hospodářských budov, které ohrazují park před klášterem. Nevypadají pohostinně, ani útulně. O to větší překvapení pro mne byl interiér kláštera. Po chvíli prohlížení nádherné výzdoby se k nám přidal místní duchovní a se zaujetím nám povídal o všech malbách, sochách, detailech výzdoby, historii kláštera a přidal i biblické příběhy. Když přišli další turisté, zavedl nás do krypty kláštera. Prohlídka byla nádherná, bohužel se zde nesmí fotografovat. Proto se tam musíte vydat příště sami.
Jak se posléze ukázalo, s tou přebytečnou energií to v našem případě nebylo moc žhavé. Obě jsme jí měly spíš málo, tak jsme zvolily úsporný režim a prošly se Teplicemi. Cílem bylo podívat se do lázeňských komplexů a navštívit dobrou restauraci. Zádrhel nastal v tom, že byla sobota dopoledne. To byl pro většinu restaurací dobrý důvod k uzavření podniku. Pak jsme ale objevily jednu s hezkou zahrádkou a příjemnou obsluhou, kde měli jídlo podle naší chuti. Po obědě jsme se prošly parkem a uličkami, schovaly se před mračny a bouří v Beethovenu (lázeňský dům) a když nastalo příznivější počasí, vydaly jsme se dál směrem Krupka, Horní Krupka a Komáří Vížka.
Horský hotel Komáří Vížka nás přivítal krásným výhledem na okolí, které bylo částečně pod mrakem. Ve výšce 807 m nad mořem si připadáte jako v nebi. Měly jsme dokonalý přehled o okolní krajině, než se definitivně zatáhlo a začalo pršet. Pak už bylo třeba objevit krásu zdejší restaurace. Poskytla nám pohodlí a přívětivé uvítání. Až na jednu maličkost posezení nemělo chybu. Co se týká ubytování, na delší pobyt bych si asi raději zvolila jiné místo, ale na přespání nám pokojíček stačil. Ráno bylo počasí o poznání hezčí, po snídani jsme však vyrazily dál.
Nechci zmiňovat podrobně všechny naše zastávky, neboť většina míst, která jsme se rozhodly navštívit, byla zavřená. Nakonec jsme dojely do Doksan, kde nám místní doporučili klášter. Nebylo co řešit, šly jsme do kláštera. V jeho bezprostředním okolí je několik hospodářských budov, které ohrazují park před klášterem. Nevypadají pohostinně, ani útulně. O to větší překvapení pro mne byl interiér kláštera. Po chvíli prohlížení nádherné výzdoby se k nám přidal místní duchovní a se zaujetím nám povídal o všech malbách, sochách, detailech výzdoby, historii kláštera a přidal i biblické příběhy. Když přišli další turisté, zavedl nás do krypty kláštera. Prohlídka byla nádherná, bohužel se zde nesmí fotografovat. Proto se tam musíte vydat příště sami.