Cukr - slast i strast

 Když se řekne „cukr“, asi každý ví, o čem je řeč. Věřím, že každého napadne některá jeho podoba. A ta představa vyvolá určitě libé pocity. Jenomže každá mince má dvě strany.

Jistě, i já dobře vím, o čem je řeč a vlastně se tím musím zaobírat více. Abych každou podobu cukru odhalila a nepřidělávala si víc problémů, než je třeba. Proto jsem neváhala a koupila si knihu „Pravda o cukru“, v níž autorka Jessie Inchauspé vychází z nejnovějších vědeckých poznatků i vlastního výzkumu a nabízí praktické typy, jak hladinu glukózy vyrovnat a minimalizovat nepříjemné příznaky. Jsou to podrážděnost, akné, hormonální potíže nebo zdravotní rizika související s cukrovkou či kardiovaskulárními onemocněními. Cukr totiž nejsou jenom sladkosti. Je ukrytý v běžných potravinách, kterými se živíme a možná ani nevíme, jak nám mohou uškodit, protože je považujeme za zdravé. Tak snad neuškodí si některé varianty připomenout.

Cukr je druh sacharidu, který nám dodá rychlou energii pro tělo. Je to například glukóza (v krvi), fruktóza (v ovoci) a sacharóza (v běžném bílém cukru). Přirozený cukr se nachází v ovoci, zelenině a mléčných výrobcích, tyto potraviny zároveň obsahují vlákninu, vitamíny a zpomalují vstřebávání cukru do krve.

Hlavní problém je přidaný cukr, hlavně v sladkostech, slazených nápojích a průmyslově zpracovaných potravinách. Z něj vzniká většina zdravotních problémů. V těle rychle zvedá hladinu glukózy, donutí slinivku vyplavit inzulin. Podporuje ukládání tuku na břiše a zvyšuje chuť na sladké.

Autorka knihy Pravda o cukru upozorňuje, že některé mýty nejsou tak docela pravda. Například med není vždycky zdravý. Je sice lepší než cukr, ale je to převlečený cukr. Stejně jako hnědý cukr není o moc lepší než ten bílý. Cukr v ovoci je mnohem lepší, ale pokud se ovoce přisladí, už to není zdravý cukr.

Doporučení Světové zdravotnické organizace pro konzumaci cukru je max. 25 g přidaného cukru (to je cca 6 lžiček). Možná vás napadne, že to je v pohodě, ale to neznamená jenom kostky do kávy, cukr je totiž ukrytý i tam, kde ho hned nehledáte. Proto se některé na první dojem „zdravé“ potraviny vůbec nehodí například k hubnutí.

Jsou to:

snídaňové cereálie (v jedné porci může být více než v doporučené denní dávce)

ochucené jogurty a mléčné výrobky – lepší je nahradit tvarohem smíchaným s ovocem

nápoje – džusy, ledové čaje i smoothies

pečivo

kečup, dresinky a hotové omáčky

zdravé tyčinky a müsli

glukózový sirup, med, datlový sirup

produkty „light“ a „bez tuku“

 

Autorka v knize shrnula na základě vědeckých poznatků a zkušeností boj s cukrem do 10 pravidel, která jsou poměrně srozumitelná a každý je může vyzkoušet.

1.    Omez přidaný cukr na minimum (tzn. omezit sladkosti, nápoje, průmyslové potraviny)

2.    Vyhýbej se slazeným nápojům (tekutý cukr je nejhorší)

3.    Čti etikety (hledej tam cukr ve všech podobách)

4.    Nenech se zmást „zdravými“ nálepkami

5.    Jez skutečné jídlo (maso, vejce, zeleninu, ořechy)

6.    Ovoce ano, ale s rozumem (ne džusy)

7.    Pozor na zdravé svačiny (granola, müsli, proteinové tyčinky)

8.    Tuk není nepřítel (samotný neškodí, v kombinaci s cukrem ano)

9.    Stabilní hladina cukru = méně hladu

10. Malé změny mají velký efekt

Kniha stojí za přečtení, obsahuje další cenné rady nejen pro ty, kdo s cukrem bojují.

Nenápadné stopy času

 Kdybych na to občas nemyslela, vlastně by se vůbec nic moc nezměnilo. Jenom ten čas tak nějak utíká a připomíná, že už změny přichází.

Někdy se to asi zlomilo. Nevím přesně kdy, ale něco je jinak. Už ráno, když se probudím, říkám si: „Je super den, cítím se na čtyřicet, užiji si to!“ Ale pak úplně procitnu a připustím si krutou realitu. Jó, čtyřicet už nám bylo. Už dávno…

Ale to mi nezabrání vyskočit z postele a začít plnit každodenní povinnosti. Akorát tak trochu s pocitem větší nechuti a touhy se vrátit zpátky do postele. Tohle však mají i mladší, jak tak zjišťuji, souvisí to i s počasím a ročním obdobím. V létě to bude určitě lepší, zase vyskočím z postele jako vrabec, bude světlo a teplo a bude mě to lákat zase ven.

Jenomže ani to léto už není jako bývalo. Radši bych venku jen tak ležela, než běhala. Tělo má vlastní tempo a moc neposlouchá, vlastně jsem mu vděčná za to, že mě příliš nebolí. To jenom „zatuhliny“ z celodenního sezení musím občas rozhýbat a pak si zase připadám o dost mladší.

Změny vidím hlavně v koupelně. V zrcadle. Vidím tam ženu, která se víc podobá matce, než mně. Musím použít make up, abych si nakreslila svou podobu, ale daří se to čím dál méně. Můj věčný úsměv vypadá jinak, už je trochu povadlý, oči méně výrazné a ke všemu mi pořád slzí, takže nepomáhá ani řasenka. Mám ji rozpuštěnou dřív, než přijdu do práce. Pak můj úsměv obvykle přejde do šklebu, když vidím, jak je každá snaha marná a málo platná. Každý den si vyčítám, že péče o pleť dávno vzala za své, i když se mi naštěstí nemstí moc, jen přibývají vrásky.

Možná i s tím tak nějak souvisí pocit, že jsem neviditelná. Chodím si po ulici nenápadně, zdá se mi, že se mě nikdo nevšímá. Prostě šedá myš, co splynula s davem a už nikoho nezajímá. Na jednu stranu by to mohlo zamrzet, na druhou je to vlastně stejné, jako doby, kdy jsem ještě nikoho nezajímala. Asi to s věkem souvisí, ten nezájem okolí. Ale nemohu si stěžovat. Když jsem nedávno uklouzla na ledu a nemohla vstát, našli se tací, co mi nabízeli pomoc. I při pádu na koloběžce mě přiběhli posbírat. Není to ještě tak zlé.

Vlastně jsem ten nezájem po letech, kdy ho bylo až moc, docela uvítala. Mám víc času pro sebe a mohu se věnovat všemu, co mám ráda. Courat si sama, kam chci já, jít do kina bez kompromisů, opakovat si cizí jazyky, číst a taky hrát zase na svůj oblíbený nástroj. Čas mohu dát sama sobě, a to je výhoda. Jasně, že mám přátele, abych netrpěla samotou, taky jsme velká rodina, vždycky je komu zavolat a postěžovat. Nebo někoho potěšit a poklábosit. Naštěstí mi stará přátelství vydržela a mohu na ně spolehnout, i když jsme trochu zestárli.

Říkají, že věk je jenom číslo a u někoho je to asi pravda. Nemá cenu si změny připouštět moc k tělu, ale snažit se zachovat pozitivní mysl, být aktivní. Je jedno, že jsme už pomalejší, můžeme v klidu rozmyslet, do čeho se pustit a co vynechat, nejít do všeho po hlavě. Ono je třeba být rozvážnější, aby nám tělo nedalo stopku, když se mu něco nelíbí. Tělo je dobré poslouchat a rozumět si s ním.

Jak říkala maminka Foresta Gumpa, život je jako bonboniéra. Ani v ní nejsou jenom chutné bonbony, ale má různé chutě a příště si vybereme něco lepšího.

Některé lásky nezevšední ani nezestárnou

Jsou lásky, které odvál čas a zapadly v propadlišti dějin i jiné, které ve vzpomínce přenesou do krásné doby mládí, ale nebolí. Nejspíš proto, že zůstaly nenaplněné.

Asi každý nějakou má a rád si na ni vzpomene. Cit, který nebylo možné předat, se přece neztratil. A při té vzpomínce se vrátí nesmělost, sklopené oči, lehké červenání i další pocity, které provázely dobu, kdy jsme se navzájem okatě přehlíželi. Byly to krátké náhodné chvilky, kdy jsme vyměnili pár slov i úsměv a nějak se stalo, že z toho nikdy nebylo víc.

Možná se tahle neskutečná láska promítla do snů o budoucím princi, co jednou přijede a stala se etalonem pro pozdější opravdové lásky. Jenže to vzrušení z minulosti ani časem nezapadlo. Pořád bylo hezké si snít a toulat v romantických představách, co by se mohlo stát, kdyby tenkrát přišel náznak jeho zájmu. Nemohl si nevšimnout, všem to muselo být jasné, ale možná to tak mělo dopadnout.

Jak šel čas, každý jsme žili svým životem a pomalu stárli. Postupně se to všechno změnilo, vyrostly děti, zešedly vlasy, rodiče zestárli a odešli, změnili jsme bydliště a život nás trochu otřískal. Párkrát jsme se v čase potkali a při každém setkání jsem znova viděla podobu na maminku, trochu smutné oči, široký úsměv. Stejný, jako byl tenkrát. I okno v jejich domě zůstalo stejné, vlastně je tam pořád. To jenom já už nemám stejný úhel pohledu, protože na dům nevidím tak jako dřív. A taky už tam nemám tolik cestu, už kolem jezdím jenom náhodně.

Snad se zase někdy potkáme, tak jako před pár lety. Když jsme se míjeli, hlasitě se mi přihlásil a vrazil na potkání pusu. Tu, na kterou jsem čekala asi čtyřicet let. Přišla mi úplně přirozená a vůbec mě nenapadlo se stydět. Bylo to úplně normální, jako když se potkají staří přátelé a mají radost, že se potkali. Čas umí zamíchat kartami i pocity. Některé lásky mohou vydržet a nezevšednět. Platonické a naplno neprožité. Nevyřčené a nebolavé.

Čím to je, že vnímám stejně, ale netrápí mě ostych a obavy? Kde se ztratily dřívější zábrany?

To milosrdné stáří klepe na dveře a připomnělo, že všechno, co nestihneme teď a tady, nejspíš nepřijde. Není potřeba obávat se mládí a cizích názorů. Život je přece jenom náš a není nutné kazit si ho předsudky. A nelitovat ani toho, co se nestalo. Nech si to krásné, o čem můžeš snít. O tom, co bylo nebo nebylo.

Pomazánky na chlebíčky a jednohubky

Třená niva
Asi 150 g nivy nastrouhat najemno na struhadle. Přidat 1 pomazánkové máslo nebo lučinu. Pomazánku vyšlehejte ručním mixérem a přidejte asi lžičku horké vody. Bude jemně krémová. Podle chuti můžete přidat pár nastrouhaných vlašských ořechů. Namísto ořechů do pomazánky můžete chlebíčky nebo jednohubku ořechem ozdobit. Také je výborné přidat na ozdobu kuličku hroznového vína.

Pomazánka z krabích tyčinek
Balíček krabích tyčinek ohřejeme asi 1,5 minuty v mikrovlnce. Nakrájíme na nudličky a přidáme půlku pomazánkového másla, trochu soli, trochu citrónové šťávy, majolku nebo jogurtovou majonézu a kousíček najemno nakrájeného pórku. Vše smícháme. Chuť můžeme zjemnit trochou šlehačky ve spreji.

Šunková pěna
200 g měkkého netučného salámu, pomazánkové máslo, sůl. Salám umeleme najemno, přidáme máslo a šleháme ručním šlehačem. Pro zjemnění přidáme asi lžíci vařící vody. Tip: Pěna je chutnější ze salámu, ze šunky se tak najemno nevyšlehá. Chlebíčky nebo jednohubky přizdobte ananasem, je to výborná kombinace.

Hermelínová pomazánka
1 hermelín, 100 g měkkého salámu, 1 okurka, 2 vejce natvrdo, sůl, pepř, trochu hořčice a majolka. Hermelín, salám, okurku a vejce nastouháme nahrubo. Přidáme sůl a pepř, hořčici a smícháme majolkou. Jako základ používám pomazánkové máslo nebo lučinu. Přidám vhodnou přísadu a vyšlehám ručním šlehačem. Pro zjemnění je dobré přidat asi lžíci horké vody.

Pěna z čehokoli
Přísady: paštika, umletý měkký nebo tvrdý salám, olejovky, treska ála losos, vejce natvrdo+trochu hořčice. Bylinkové máslo dělám stejným způsobem, jen přidám lžičku koření na bylinkové máslo a třeba trochu čerstvé pažitky nebo kousíček papričky.

Silvestrovské pohoštění

Hlídáte i o Vánocích každý dekagram? Potřebujete si trochu uškrtit pásek u kalhot, ale nechcete se na Silvestra šidit?
To je dilema! Zatímco je poslední den roku a většina šťastných popustila kalhoty, aby si přidala na talíř další silvestrovské dobrůtky, jsou tací, co nemohou. Ať už je to tím, že ze zdravotních důvodů, ačkoli by oči chtěly, ale pusa nemůže anebo tím, že už se do ničeho nevejdou.
Nevadí. Přece není na světě jen salát a chlebíčky, ovárek, tlačenka a dršková polévka? Jsou i dobroty, které mohou všichni a ani nemusí chutnat dietně. Například pomazánky. Zdravým a štíhlým namažeme na chlebíčky, my ostatní si namažeme na okurku, rajče, papriku nebo jablko a ještě si pochutnáme.
Výborným základem pro dietní pomazánku je tvaroh. Odtučněný je, samozřejmě, nejlepší, ale mně osobně nechutná, tak si protentokrát dopřejeme polotučný. V příjmu energie už není takový rozdíl, přitom na chuti to rozdíl je. Tvaroh se rozdělí třeba na poloviny nebo se ochutí celý, to podle toho, kolik pomazánek potřebujete vymyslet a kolik jedlíků vám s nimi bude pomáhat.
A kouzlení začíná – připravíme pár výtečných pomazánek:
Bylinkovou – do tvarohu přidáme směs koření na bylinkové máslo, trochu soli, trochu čerstvých bylinek a můžete i stroužek česneku. Našleháme s přidáním trochy horké vody ponorným mixérem dohladka. Na chlebíčky, či jednohubky přidáme nasekané bylinky, rajče, okurku, můžete ozdobit i ovocem nebo čímkoli, co vás napadne.
Rajčatovou – do tvarohu přidáme sůl a asi 2 sušená nakládaná rajčata. Opět vyšleháme mixérem a mažeme. Na ozdobu bude nejlépe chuťově ladit oliva, či kousek tvrdého sýra.
Rybičkovou – do tvarohu přidáme olejovky, sůl a trochu kečupu (nemusí být). Můžete i pár kapek citrónové šťávy. Pak už jenom namažete a obložíte například okurčičkou.
Křenovou – přidáme sůl, nastrouhaný křen a rozmixujeme s trochou horké vody. S jablkem bude chutnat výtečně.
Oříškovou – osolíme, našleháme a přidáme pár nastrouhaných vlašských ořechů. Přizdobíme například jablky, či hroznovým vínem nebo mandarinkou. Na jednohubky můžete přidat opraženou mandli.

Slané pohoštění - zdobení chlebíčků

Poslední večer chci prožít v klidu a zakousnout to, co mi chutná celý rok. Jsou malá chutná sousta – jednohubky a chlebíčky, nejradši je mám oschlé ráno na Nový rok.

Nakrájela jsem sedmizrnnou a bílou bagetu. Z každé vzniklo přibližně 11 soust nebo chlebíčků, musí se krájet trochu našikmo. V misce jsem smíchala asi 1/8 másla s 2 gervais sýry a vyšlehala ručním šlehačem mírně osolené s přidáním přibližně lžíce horké vody po kapkách. Tato metoda způsobí, že pěna je hladká a nadýchaná.

Pak už jsem si natřela pěnu na sousta a chlebíčky a zbytek dala do mikroténového sáčku, abych si mohla nastříkat kopečky a okraje.

Zdobení proběhlo v tomto pořadí:

Nakrájený poličan jsem stočila podobně jako na fotkách (moc se nepovedly, zblízka je to rozmazané, ale pro názornost postačí). Dvě kolečka se položí jako vějíř vedle sebe a pak se prostředek zvedne a okraje stisknou. Vznikne taková růžička. Položila jsem dvě naproti sobě a tím byl základ zdobení na salámových jednohubkách hotový. Mezi nimi je výseč camembertu a přidaný vějířek okurky.

Na chlebíčky se šunkou jsem stočila kornoutek z půlky plátku šunky, nastříkala kopeček pěny, na něj přišel měsíček mandarinky, plátek přepůleného kiwi a malý kopeček krenexu.

Pár soust jsem namazala sleďovým salátem koupeným už hotovým a přizdobila okurkou a rajčátky. Na jednohubky s tresčími játry jsem nastříkala podél okraje sáčkem pěnu a doprostřed dala játra, z nichž jsem slila většinu oleje a rozmíchala je v misce. Navrchu je nakrájená cibulka a půlka cherry rajčátka. Zbyly mi ještě dva namazané chlebíčky, na které nic nezbylo, použila jsem tedy zbytek pěny a nastříkala cik cak. Na to pak přišla cik cak nastříkat pasta z kaviáru a navrch zbytky kiwi s mandarinkou.

Výsledný efekt je pak vidět na posledních fotografiích.

Chlebíčky s vajíčkem, tresčími játry, krůtí šunkou a poličanem

Hned v úvodu se pochlubím novým videem z fotek. Fotky jsou z mojí kuchyně, kde není kvalitní osvětlení, ale je to instruktážní video, není to umění.

A teď k postupu:

První obrázky jsou o přípravě na chlebíčky - tedy připravila jsem si pomazánku z cottage, pomazánkového másla, lžíce hořčice, lžíce horké vody a špetky soli. Našlehala jsem v mixéru.

Uvařila jsem vejce natvrdo a nakrájela veku. Také jsem si připravila pochoutkový salát, rozmíchala trochu majonézy s vodou (jen mírně naředit) a vytvořila chlebíčky, které si objednala moje rodina.

Vajíčkové: na veku přijde vrstva salátu, tři kousky vařeného vejce, přelít trochou rozředěné majonézy, a když jsou všechny chlebíčky takto na tácu připravené, vezmu struhadlo a šunkový salám a strouhám. Jsou nadýchané a krásné jako princezny. Po nich se zapráší první.

Chlebíčky s tresčími játry potřu připravenou pomazánkou (stejně jako všechny ostatní) a pak si zdobícím sáčkem udělám takové kolečko. Do kolečka z pomazánky dám asi lžičku tresčích jater, která jsem předtím trochu slila a rozmačkala se zbytkem oleje, abych mohla podělit všech 8 chlebíčků. Navrch přišla nasekaná jarní cibulka. Vedle kolečka s játry jsem položila vejce, vějířek z okurky a kousek cherry rajčátka.

Chlebíčky s krůtí šunkou nebo poličanem jsou taková klasika. Kornout s krůtí šunkou doplnilo vejce, trochu pomazánky a pár kousků nakládané červené řepy. Poličan byl doplněn vejcem, rajčetem a okurkou.