No, slýchám to ze všech stran. Jednou jsem si u lékařky postěžovala na nějaký neduh a očekávaje soucitnou odpověď, že jsou na to přece jen nějaké účinné tabletky, otočila zdravotní kartu, podívala se na datum a řekla: „Co byste chtěla? Čtyřicet už vám bylo …“
Čtyřicítka je pro ženy docela mezník, prožívají to. Nevím, jestli je to v padesáti stejné, ale možná si na to už mnohé postupně zvyknou. Doufám, že si zvyknu i já, časem. Zatím bojuju s každou vteřinou, aby mě ty neduhy nepřemohly, abych si aspoň někdy mohla povyskočit jako dvacítka, ale dá to čím dál tím víc práce. Jenomže taková poznámka na téma: „Ty na to vůbec nevypadáš!“ potěší potom dvojnásob. Nechápu, proč si někteří nezkušení zajíci myslí, že zůstanou neodolatelní a pořád do nás, starších osob, rýpou, jako by to bylo beztrestné? Nevšímejte si nás, my si vás taky většinou nevšímáme! Ony vám ty silácké řeči taky dojdou!
No, ale teď už k jádru pudla: proč by si některé čtyřicátnice a výš nemohly užívat spokojeného single života stejně jako o mnoho let mladší kamarádky? Jsou snad v povědomí ostatních čtyřicátnice a starší ženy zapsané jako ušlápnuté chudinky, které jsou odkázané jenom ke sporáku nebo do křesla s jehlicemi a teplou vlnou k pletení ponožek? Stav společnosti se dávno změnil, tradiční hodnoty se přehodnotily. Mladí se berou starší a starší se rozvádějí a vracejí do mladých let. Některým se zachce létat, některým hnízdit a některým zase z hnízda odletět. Možná je to přirozené, že chce člověk naplnit své touhy, navíc splnil-li své životní poslání, děti vychoval, strom už má dávno zasazený a zajeté stereotypy už ho vykolejují, proč neudělat změnu? Netvrdím, že je změna vždycky řešení, ale je opravdu život jako single známkou toho, že je žena nemožná? Třeba jenom v páru nedosáhla na svou životní představu a připadá si svobodnější.