Každá žena (možná i muži) má děsivou představu, že si její protějšek najde někoho jiného. A tu představu si čas od času přehrává v hlavě. Sice tam možná není nikdo konkrétní, tedy myslím žádná tvář konkrétní sokyně, ale teoreticky by tam být mohla. Třeba někdo, s kým manžel flirtoval ve společnosti. No a kdyby flirt, čistě teoreticky, přerostl a s potencionální sokyní by si opravdu něco začal, logicky bychom pak očekávali podle rad známého sexuologa, že bude zapírat.
Jenomže existují i jiné finty. Jednu mi prozradil muž, co má hodně žárlivou manželku. Jelikož je jeho žena žádoucí a přitom ho neustále otravuje svou žárlivostí, tak se naučil říkat jí v podstatě pravdu. Když se ho zeptá: „Kam jdeš?“ On odpoví: „Za ženskýma.“
Ona samozřejmě takovou pitomost nečeká, protože si kromě své žárlivosti zakládá na tom, že je ta nejlepší a nejhezčí a tudíž neodolatelná. Tak mu na to odpoví, že by se s takovým nickou stejně žádná nezahodila a propustí ho kamkoli. A on má pole otevřené, může si dělat, co chce. Ona sice žárlí, ale asi jí to dělá dobře. Tudíž si udělají dobře oba dva.
Jenomže může také nastat potencionální situace, že se jednou všechno provalí a při všech bezpečnostních opatřeních ho opravdu někde načapá. Známý sexuolog radil zapírat i v takovém případě, i když to v podstatě ke kladnému výsledku asi nevede. Už vidím, jak mě utěšuje nevěrný partner tvrzením, že sice s ní obcoval, ale myslel při tom na mě!
Ale nyní nastává příležitost vyzkoušet nový objev. A sice objasnit manželce, že právě měla deja vu, protože to co viděla, je jenom obraz její utkvělé představy, která by nikdy nemohla být naplněna, protože žádná, ale opravdu žádná jejích kvalit nedosahuje.
