Na začátku se zdá všechno hladké. Život ve dvou, procházka růžovou zahradou, rozkvetlou loukou. Všechno se zdá lehčí, krásnější. Ať si kdo chce, co chce říká! Ať si lidi závidí!
„Nevím, co s ním!“ Věra se napila ze sklenice kávy latté a potáhla svojí cigaretu.
„Nevím, co s ním!“ Věra se napila ze sklenice kávy latté a potáhla svojí cigaretu.
„Chodí jako mátoha, doma sice funguje, ale pořád je jak duchem nepřítomný!“
„A ty vážně myslíš, že nějakou má? Ruda?“ kamarádka nevěřícně zavrtí hlavou a v duchu zavrhne možnost rozchodu.
„A ty vážně myslíš, že nějakou má? Ruda?“ kamarádka nevěřícně zavrtí hlavou a v duchu zavrhne možnost rozchodu.
Ruda nedávno oslavil kulaté narozeniny. Nacházel se ve věku, kdy, prý, mužům přichází druhá míza a to je, obvykle, spojeno s múzami. Mladšími, prý.
„Myslíš, že má mladší?“ Dagmar po chvíli připustila myšlenku, kterou ještě před chvílí ze všech sil zaháněla. „Já myslím, že by ti to neudělal.“
„Myslím, že jo. Sice má už strašnej pupek a vlasy mu skoro vypadaly, ale najednou se chová jako puberťák. Začal mi kupovat dárky, předtím ho to ani nenapadlo a když se ho ptám, kam jde, v čisté košili a novém svetru, postříkaný deodorantem, říká, že nikam. Jenom blbec by si myslel, že v tom chodí do hospody! Schází se s ní.“
„A ty víš, kdo to je?“
„Asi jo. Nejsem blbá.“
„Tak už spolu nespíte? Nebo jak se vůbec chová?“
„Spíme. Normálně, jako dřív.“
„Tak proč si to teda myslíš?“
„To ti nevysvětlím, to se prostě pozná!“
„Myslíš, že má mladší?“ Dagmar po chvíli připustila myšlenku, kterou ještě před chvílí ze všech sil zaháněla. „Já myslím, že by ti to neudělal.“
„Myslím, že jo. Sice má už strašnej pupek a vlasy mu skoro vypadaly, ale najednou se chová jako puberťák. Začal mi kupovat dárky, předtím ho to ani nenapadlo a když se ho ptám, kam jde, v čisté košili a novém svetru, postříkaný deodorantem, říká, že nikam. Jenom blbec by si myslel, že v tom chodí do hospody! Schází se s ní.“
„A ty víš, kdo to je?“
„Asi jo. Nejsem blbá.“
„Tak už spolu nespíte? Nebo jak se vůbec chová?“
„Spíme. Normálně, jako dřív.“
„Tak proč si to teda myslíš?“
„To ti nevysvětlím, to se prostě pozná!“
Káva už byla dopitá, povídání o životě zakrátko skončilo a tak obě vyrazily domů, ke svým blízkým. Zase za týden. Zase zhodnotí situaci, jestli bude stejná nebo se posune dál. Řešení to sice nepřinese, ale aspoň se jim uleví. Obě mají podobný osud a ve dvou se to snáší líp, i když to není procházka růžovou zahradou a vlastně ani není co jim závidět.