Královskou cestou

Ať mám smutky nebo radost, ráda se procházím po královské cestě. Procházka pomáhá uspořádat myšlenky, provětrat hlavu a navíc mi poskytne příjemný zážitek v létě i uprostřed zimy.

Obvykle začínám na Staroměstském náměstí a pokračuji přes Malé náměstí do Karlovy ulice. Je poměrně dlouhá, ale stejně živá ve všední den jako o víkendu. Řada krámečků nabízí různé zboží. Nenakupuji, jsou to samé suvenýry pro turisty. Kdysi tu stávali dva prodavači s termoskou svařeného vína,ale už zmizeli. Chodívala jsem k nim na svařák a jednou se mi stalo, že se přidala i paní Galatíková. Hezky jsme si popovídali, bylo to příjemné nečekané setkání.

Na konci Karlovy ulice už je vidět Karlův most a Vltava. Stačí projít pod věží a jste tam. Na mostě stojí spousta prodavačů, nabízí hlavně drobnosti ze svých výtvarných dílen, ale také tady hrává jazzová kapela. Je pořád plný turistů, ale to mi nevadí, procházím se s nimi a hledám na zábradlí malý zlatý křížek, který prý plní přání. Pokaždé tam zkusím štěstí, ale obvykle musím vystát frontu, protože jeho pověst už je známa i cizincům. Když na mne dojde řada, položím na něj ruku a přeji si, co mě zrovna napadne. Někdy tam stojím hodně dlouho... Pak ještě pokračuji dál k jedné ze soch, která je už řádně ohmataná, až se celá leskne. Nevím, jestli také plní přání, ale pro jistotu rovněž lesklá místa ohmatám, aspoň pro štěstí.

Když se nabažím Vltavy a Kampy, pokračuji do Mostecké ulice nebo Kampou směrem na Smíchov, záleží na počasí, v zimě obvykle končím na Malostranském náměstí. V létě se raději procházím kolem řeky pěšky. Až tudy někdy půjdete, nezapomeňte si něco přát.