Miluji placky. Vychována převážně babičkami užila jsem si odmala různých knedlíků, buchet a koláčů, šišek i noků, kaší i polévek. Nazbyt jsme zrovna neměli, ale ženská ruka dokázala udělat vždy zázrak, pokaždé se zrodilo něco, čemu nešlo odolat. Obě babičky, i maminka, vařily výborně, asi se u nás dědí přirozený talent. Maso bylo poskromnu, ale jídelníček obsahoval
dostatek obměn, abychom to nepoznali. Děti stejně o maso moc nestojí a mívali jsme ho ve škole. Večer to pak spravila nějaká polévka a něco navrch.
dostatek obměn, abychom to nepoznali. Děti stejně o maso moc nestojí a mívali jsme ho ve škole. Večer to pak spravila nějaká polévka a něco navrch.
Milovali jsme vůni (tedy, lépe řečeno, smrad) připálené mouky, když babička pekla nasucho bramborové placky na plotýnce. Nebo vůni česneku a oleje, když mamka zadělala na bramborák. Stály jsme u ní ve frontě a ona proklínala pokaždé ten nápad, protože jsme se prali o každou placku, dokud jsme neměli dost. Druhá babička zase pekla placky škvarkové. Vlastně je pekly obě, ale od každé babičky chutnaly jinak. Výběr doplnily ještě placky se zelím a třeba pletýnky smažené a obalené v cukru a ve skořici.
Později jsem poznala i další chutě, kterým nešlo odolat. V Itálii pizzu, v Chorvatsku „krapně“. Miluji i langoše. Vše nejradši v nejobyčejnější podobě, osolené, popřípadě s nějakou tou bylinkou. Třeba pizzu s rozmarýnem. Také jsem našla recept na výborné placky ze syrového zelí zadělané jogurtem a moukou. Nádherně křupaly a byly úžasně nadýchané. Často si je nedávám, všechny placky mají hodně kalorií. Ale občas se přihodí výjimka, například langoše podle receptu od mojí kamarádky. Je jednoduchý a výtečný, navíc vždy po ruce a určitě jím potěšíte i návštěvu: Hladká mouka (asi půl kg), trochu soli, 1 zakysaná smetana, 1 sušené droždí – vše zadělat v míse nejlépe rukou a podle potřeby přidat vodu, aby bylo těsto dostatečně tuhé a nelepilo se na mísu. Přendáte do mikroténového sáčku a necháte v ledničce nejméně 24 hodin uležet (pokud to vydržíte). Pak osmažíte tenké placky ve vrstvě oleje. Tvarují se rukama a přidáte si přísadu podle chuti. Drcený česnek, kečup, sýr – to už nechám na vás. Dobrou chuť.
Později jsem poznala i další chutě, kterým nešlo odolat. V Itálii pizzu, v Chorvatsku „krapně“. Miluji i langoše. Vše nejradši v nejobyčejnější podobě, osolené, popřípadě s nějakou tou bylinkou. Třeba pizzu s rozmarýnem. Také jsem našla recept na výborné placky ze syrového zelí zadělané jogurtem a moukou. Nádherně křupaly a byly úžasně nadýchané. Často si je nedávám, všechny placky mají hodně kalorií. Ale občas se přihodí výjimka, například langoše podle receptu od mojí kamarádky. Je jednoduchý a výtečný, navíc vždy po ruce a určitě jím potěšíte i návštěvu: Hladká mouka (asi půl kg), trochu soli, 1 zakysaná smetana, 1 sušené droždí – vše zadělat v míse nejlépe rukou a podle potřeby přidat vodu, aby bylo těsto dostatečně tuhé a nelepilo se na mísu. Přendáte do mikroténového sáčku a necháte v ledničce nejméně 24 hodin uležet (pokud to vydržíte). Pak osmažíte tenké placky ve vrstvě oleje. Tvarují se rukama a přidáte si přísadu podle chuti. Drcený česnek, kečup, sýr – to už nechám na vás. Dobrou chuť.