Před několika lety jsem s kamarádkou navštívila Španělsko. Vyrazily jsme na výlet do Monseratu a Barcelony.
Monserat je klášter uprostřed pohoří. Nachází se trochu mimo civilizaci a cesta k němu je pěkně strmá. Autobus stoupal křivolakou úzkou silnicí samými zatáčkami. Průvodkyně nám dodávala adrenalin a znevažovala schopnosti řidiče. Dojel však s jistotou tam i zpátky. Na obou stranách jsme si oddechli.
Uprostřed pohoří čekala opravdová nádhera. Krásné tiché místo obývané mnichy a trochu přizpůsobené náporu turistů. Z vrcholku hory, kde leží, se daly nafotit nádherné záběry. Počasí přálo a prohlídka byla zajímavá. Před vchodem se nacházel kruh, v němž bylo údajně centrum energie. Všichni se dobíjeli hledíc do tváře Ježíše nad vchodem. Všichni jsme se vystřídali a zkoušeli působení. Uvnitř kláštera bylo nádherně a tečkou za prohlídkou byla dlouhá fronta k černé Madoně, která měla splnit naše přání. Museli jsme ovšem počkat a předat jí ho dotykem. Všichni jsme spořádaně vyčkali. Přála jsem si „jen“ zdraví pro sebe a rodinu. Snad se to teď vyzrazením nepokazí.
Paní průvodkyně vyprávěla pověst o zjevení Madony. Také nám sdělila informaci, že prý má několik kopií, z nichž jedna je údajně v Praze. Prohlídka končila v místnosti s velkými haldami svíček, které se tam mohly zakoupit a zapálit na počest Madony. Je to oblíbené místo pro sňatky. Nachází se tam i místnost, kam se shromažďují dary pro Madonu, které prý nevěsty darují i svoje svatební šaty. Taková forma oběti za štěstí.
Nevím, zda mě nabil pobyt v kruhu, pozdrav s Madonou či prostě jen zážitek z výletu. Celková atmosféra prohlídky byla zhruba stejná, jako prohlídka kostela U Jezulátka. Jen větší prostor. Ale místo uprostřed hor mělo jinou atmosféru. Také klid dovolené udělal své. Zbyla mi jen vzpomínka a odhodlání najít v Praze kopii. Jen tak. Nechci splnit přání, baví mne objevovat a mít při svém objevování konkrétní cíl. Taky mne baví courat se po místech s nějakou pověstí. Nebo si pověsti k místům vymýšlet. Praha je plná takových míst a určitě nějaké ještě zmíním. Zatím jsem zjistila, že kopie je snad v chrámu na Staroměstském náměstí, ale nepřístupná veřejnosti. Nevím, zda je to ona, indicie není lehké najít. Při hledání jsem však zjistila, že máme více kopií z poutních míst ve světě (například kopii Lurdské Madony).
Monserat je klášter uprostřed pohoří. Nachází se trochu mimo civilizaci a cesta k němu je pěkně strmá. Autobus stoupal křivolakou úzkou silnicí samými zatáčkami. Průvodkyně nám dodávala adrenalin a znevažovala schopnosti řidiče. Dojel však s jistotou tam i zpátky. Na obou stranách jsme si oddechli.
Uprostřed pohoří čekala opravdová nádhera. Krásné tiché místo obývané mnichy a trochu přizpůsobené náporu turistů. Z vrcholku hory, kde leží, se daly nafotit nádherné záběry. Počasí přálo a prohlídka byla zajímavá. Před vchodem se nacházel kruh, v němž bylo údajně centrum energie. Všichni se dobíjeli hledíc do tváře Ježíše nad vchodem. Všichni jsme se vystřídali a zkoušeli působení. Uvnitř kláštera bylo nádherně a tečkou za prohlídkou byla dlouhá fronta k černé Madoně, která měla splnit naše přání. Museli jsme ovšem počkat a předat jí ho dotykem. Všichni jsme spořádaně vyčkali. Přála jsem si „jen“ zdraví pro sebe a rodinu. Snad se to teď vyzrazením nepokazí.
Paní průvodkyně vyprávěla pověst o zjevení Madony. Také nám sdělila informaci, že prý má několik kopií, z nichž jedna je údajně v Praze. Prohlídka končila v místnosti s velkými haldami svíček, které se tam mohly zakoupit a zapálit na počest Madony. Je to oblíbené místo pro sňatky. Nachází se tam i místnost, kam se shromažďují dary pro Madonu, které prý nevěsty darují i svoje svatební šaty. Taková forma oběti za štěstí.
Nevím, zda mě nabil pobyt v kruhu, pozdrav s Madonou či prostě jen zážitek z výletu. Celková atmosféra prohlídky byla zhruba stejná, jako prohlídka kostela U Jezulátka. Jen větší prostor. Ale místo uprostřed hor mělo jinou atmosféru. Také klid dovolené udělal své. Zbyla mi jen vzpomínka a odhodlání najít v Praze kopii. Jen tak. Nechci splnit přání, baví mne objevovat a mít při svém objevování konkrétní cíl. Taky mne baví courat se po místech s nějakou pověstí. Nebo si pověsti k místům vymýšlet. Praha je plná takových míst a určitě nějaké ještě zmíním. Zatím jsem zjistila, že kopie je snad v chrámu na Staroměstském náměstí, ale nepřístupná veřejnosti. Nevím, zda je to ona, indicie není lehké najít. Při hledání jsem však zjistila, že máme více kopií z poutních míst ve světě (například kopii Lurdské Madony).