Prý nás přitahují stejní jedinci

Nevím, co je na tom pravdy, zatím to postupně ověřuji, prý nás přitahují jedinci, co mají podobné rysy i vlastnosti a navíc se nám právě ty vlastnosti, co nám zprvu připadají kladné, časem stanou odpornými.
Jako děti si vysníme protějšek, který by nám imponoval a pak hledáme a hledáme a máme-li dost štěstí, nalezneme. Jéje, ten má krásné vlasy! Vlasy byly měřítko krásy mužů v dobách mého mládí. Frčely právě máničky a tak to pak u mě vyhrál jeden, co měl bujnou kštici. Sice už mu nyní skoro vypadala a už dlouho mě jeho licousy trápí ve vaně, když čistím odpad, málo platné, co jsem chtěla, to teď mám, tak co skuhrám?
I muži si podvědomě hledají své vysněné ženy a jak získávají zkušenosti, shodně s námi tvrdí, že je jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet. Znám ženy, co zásadně přitahují sukničkáře nebo alkoholiky, jako by to bylo prokletí a nedaří se jim model zlomit. Zajímá mne, proč dochází k těmto zákonitostem a vychází mi, že klíč bude taky v naší osobnosti. Ten klíč, který otvírá srdce opačného pohlaví. Vždyť se navzájem ovlivňujeme a tak možná promítáme svůj vysněný obraz i do svého protějšku.
Není někdy chyba už v té naší představě? Možná jsme si vysnili ten obraz s chybou, možná ten, kdo nám byl příkladem, nebyl zas tak bezchybný, jak se na první pohled zdálo, možná někde v skrytu, aniž bychom o nich věděli, měl své chyby, jen je uměl dobře zakrývat. Nevím, jak vy, ale já si svoje představy často dělám podle skutečných osobností, které odpovídají mým požadovaným prioritám, které mají právě ty vlastnosti, co mi imponují. A kdo je bez chyby, že?
Jednou se mi zalíbil nádherný muž. Měl všechno, co jen muži mohou mít, usměvavý, sympatický, zdálo se, že bude přesně prototypem muže, o jakém jsem si do té doby myslela, že už neexistuje. Potkávali jsme se často a mé okouzlení bylo silné, protože, na rozdíl od jiných, s nimiž jsem v té době měla co do činění, se nestyděl za své názory, byl pozorný ke všem ženám, mluvil slušně, zkrátka kladný hrdina. Ale pak se jednou stalo, že jsem si nalila do skleničky colu a nechala zátku vedle lahve. Bublinky začaly vyprchávat a on přiskočil a utáhl tu flašku tak, že se to nedalo otevřít. Tu mi došlo, že je stejně bezohledný jako manžel, který mi to dělá taky a já najednou prohlédla. Je to stejný bídák, jako všichni ostatní! Kladní hrdinové neexistují.

Prohledat tento blog

Archiv blogu