Na začátku rozhodnutí skoncovat s nadváhou jsem vzala hubnutí vážně. Tak vážně, že jsem si koupila novou váhu na baterky, která umí změřit poměr tuků, svalů a vody. Neberte to za tři stovky! Natěšeně jsem ji spustila a stoupla na ni.
Nová váha nemá žádnou ručičku, jako jiné váhy, měla krásná podsvícená čísla a když jsem na ni poprvé stoupla, ukázala divnou hodnotu. Nezdálo se mi to. Pak jsem vyzkoušela poměr tuků, vody a svalů a pro jistotu se dvakrát přesvědčila, že se zobrazují ve správném poměru. U jiných jedinců se běžně zobrazují obráceně, no, co se dá dělat, když jsem tlustá? Nic. Vzala jsem poměry jako holý fakt.
Uplynulo pár měsíců a já na ni s důvěrou pravidelně stoupala. Někdy se mi zdálo, že mě dezinformuje, při posunutí ukázala mírně jiné hodnoty, ale jelikož v globále pořád klesala, neřešila jsem to. Až když odmítla povinnost úplně. Jednoho dne se nula ne a ne ukázat a display zůstal černý. Copak, říkám jí? Co ti chybí? Hladím jí, domlouvám, až mi došlo, že by to mohly být baterky. Když mě pořád, nenažranou, váží, asi jí poněkud vyhládlo. Ale kde je vzít? Poslední váhu jsem vyřadila kvůli vybitým baterkám. Nemohla jsem je sehnat a tak jsem si koupila rovnou váhu. Tohle ale nejde donekonečna, poptala jsem zboží na internetu a pak přišla na nápad.
Váze se nové baterky zamlouvaly, ale ne tak moc, aby mě za ně odměnila nějakým pěkným číslíčkem. Naopak, ukazovala při každém posunutí jinou hmotnost, některé dny stávkovala úplně, a když se mi zdálo, že si ze mě dělá legraci, rozhodla jsem se baterky dát do její starší kolegyně. Světe div se, ta se několikaměsíční přestávkou, kdy nedostala elektronickou krmi, asi uklidnila a ukázala číslo o dost nižší, než ta zlobilka. Počkej, mrcho, teď se budeš válet někde v koutě a tam si můžeš trucovat. Mě vydírat kily navíc nebudeš! Mě ne!