V restauracích obědvám docela často a snažím se vybírat ty, co znám, protože jsem velký kritik na jídlo. Můj kolega se jednou ptal, jestli jsem vůbec někdy spokojená. Ano, jsem. Když dostanu na stůl to, co mohu podle nabídky očekávat, v uvedeném množství a za přiměřenou cenu. V jídle nechci nacházet něco, co tam nemá být, popřípadě co se k němu nehodí a nemluvím o ingrediencích, které jsou připálené, ačkoli jídlo je nepropečené.
Nedávno jsem se zastavila v jedné pizzerii - je to spíš takové větší bistro, kde dělají pizzy, pár druhů pokrmů z těstovin, nějaký ten salát a kupodivu měli v nabídce tři druhy polévek. Upřímně mě to překvapilo, měli rajčatovou, houbovou a špenátovou. Podle odhadu nemohou mít takový obrat, aby tady prodali tři uvařené polévky, ale zvědavost mi nedovolila si neobjednat. Dala jsem si špenátovou a k tomu lasagne.
Výsledek? Špenátová polévka byla ohřátá smetana, trochu osolená a smíchaná s nějakými zelenými kousky. Odhaduji, že tam bylo rozmraženo pár zmrazených porcí nebo trochu konzervy a celé ohřáté někde v mikrovlnce. Očekávala jsem špenátový krém (asi bych to na místě kuchaře projela mixérem a doplnila krutonky), ale tohle si fakt na nic nehrálo. Holt špenátová … Houbová byla asi podobná, jen místo špenátu tam dali žampiony z konzervy.
U lasagní bych očekávala, že budou propečené a spojené masovým ragú, popřípadě doplněné sýrem. V Itálii jsem je jedla krásně nadýchané, u nás v Česku už i připálené, ale nikdy jsem nedostala lasagne s tak syrovou chutí jednotlivých surovin a připečenými plackami nikoli na povrchu, ale uvnitř. Fakt jsem marně pátrala, co to černé uvnitř vlastně mělo být? Suma sumárum to s limonádou stálo skoro dvě stě, po ragú ani mase tam nebylo památky, mám-li ten zážitek hodnotit stupnicí jako ve škole, jasná pětka. Snad bych přidala plusko za docela dobrou domácí limonádu a sympatickou servírku.
Špenátová polévka
Lasagne