Tak abychom to nějak začali, dovolím se zeptat s kým mám tu čest vést rozhovor?
Kdo jsem já? A kdo jsi ty? Odkud přicházíme? A kam směřujeme? Co to všechno značí? Otázka se na otázku tlačí.
Vidím, že to nebude úplně jednoduché, zkusím tedy z jiného soudku. Zajímalo by mne, jak se daří, jaké máte nyní pocity?
Kde to asi končí a kde to začíná, těžko se dá ohnout byť jen vteřina. Kde jsou sliby chyby co jsme nesplnili a kde milostné dopisy které jsme nehodili.
Ano, ano. Čas neúprosně běží a my ho neumíme ovládnout.
Nesmrtelnost vládne kde nepanuje čas
Beze strachu v lásce žije každý z nás
Dítě dospělo a svoje kouzlo tká
Minulost za zády, minulost jež byla tolik tragická
Ovšem, minulost. Ale v minulosti jsou také vaše písně a vůbec tvorba ...
Lidé se mě ptají, jak dělám hudbu. Říkám jim, že do ní vstupuji. Je to jako vstoupit do řeky a připojit se k proudu. Každý okamžik v řece má svou píseň. Já tedy stojím v okamžiku a poslouchám.
Když já teď poslouchám, mám pocit, že čas neplyne, přitom všude na Zemi je vidět, že se hodně změnilo. Někdy mám chuť to nevidět a utéci někam daleko. Teď už však není kam se odstěhovat. Roznesli jsme své odpadky, své války a rasismus do všech částí světa. Musíme ho začít čistit a to znamená vyčistit nejdříve svá vlastní srdce a své mysli, protože ty nás vedou k tomu, že otravujeme svou drahou planetu. Čím dříve se změníme, tím snadněji pocítíme svou lásku k Matce Zemi a lásku, kterou nám tak svobodně vrací.
A vesmír?
Ptáci včely i vesmír skvělý
Řeky a hory, mraky a doly
Všechno jsou vzory jediné síly jíž kosmos šílí
Tenhle můj vesmír je plný radosti
Nesmíš se bát
Děkuji, zdá se, že není co dodat.
Odpovědi na fiktivní otázky jsem našla v knize Tanec jako sen od M. J.