Tak schválně, jak se vyznáte? Co to je? Já
to také donedávna nevěděla, ale od té doby, co jsem záhadě pronikla na
kloub, by mě zajímalo, jak vypadá doopravdy ten pravý.
To by člověk
neřekl, jaké „zázraky“ se dají někdy dát na talíř. Přesvědčila jsem se o
tom jednou na dovolené, kde byla v ceně zájezdu i polopenze. Na výběr
byla večeře ze dvou variant a když byla denní jídla napsaná na tabuli,
došlo mi, že to asi bude právě tohle. První večer byly zapečené
těstoviny, nejspíš troubu neviděly ani omylem a pak přišla nabídka na
druhý den.
„Můžete mít bigos nebo bryndzové halušky.“ Číšník nám dal na výběr a čekal, co bude.
Bigos probudil mou zvědavost hned při
příjezdu, byl na tabuli jako první a evokoval ve mně představy. Co to
asi bude? Samozřejmě jsem to četla jako bigoš a tak mě napadl guláš.
„A co byste nám doporučoval?“ kamarádka nic nenechá náhodě.
„Já bych radil bigos, je to ze dvou druhů mas, zelí a taky je tam klobása …“ zdůraznil.
Jó, klobása, asi jejich oblíbená
surovina, kousky párku byly už v těch těstovinách, kde obvykle bývá
uzené. Ale uzené a uzenina mají přece společná tři písmena, kdo by
hledal rozdíl, že? Při jeho řeči jsem si představila pěkný talíř plný
knedlíčků, s kouskem pečeného vepřového, uzeného a klobásy, se zelíčkem,
jako prodávají u nás v bufetu pod názvem Staročeský talíř. Zvítězil
tedy bigos.
Druhý den přišla večeře a já raději
vynechala polévku. „Jasně, ten bigos, to je porce, to by bylo moc,“
mrknul číšník plný pochopení. Za chvíli pak donesl tu pochoutku. Byly to
čtyři knedlíky, tvrdé kysané podušené zelí, dva kousky hovězího, možná i
dva kousky vepřového, ale o to více nakrájené opečené klobásy (asi
zbytky z grilování) a hlavně hodně kmínu, celé přelité řádně rozředěnou
omáčkou, která mohla zdálky připomínat guláš, kdyby nebyla červená od
kečupu jako rajská. Vážně se to nedalo identifikovat. Snědla jsem ze
slušnosti dva knedlíky, z hladu ten řídký kydanec a pak se odebrala na
internet zjistit, co to vlastně mělo být. Kupodivu jsem se dočetla, že
bigos opravdu existuje. Viz informace z wikipedie:
Bigos je tradiční polské a
litevské jídlo ze zelí a masa. V předpisech se tradičně objevuje čerstvé
i kysané zelí, červené maso, klobása, uzený bůček, houby a koření
(pepř, sůl, bobkový list). Podle staropolské tradice se ke konci vaření
přidává i trochu medu. Další verze dodávají kmín, majoránku, nové
koření, sušené švestky, červené víno a dokonce i rajský protlak. Bigos
je podobně jako guláš lepší ohřívaný další dny. Obvykle se podává s
chlebem.
O tom, že byl náš bigos jistě ohřívaný
řadu dnů, jsem ani na chvíli nepochybovala, akorát nevím, jestli to
nebylo spíš k horšímu. Přitom je to docela zajímavé jídlo, které prý se,
podle dohledaných receptů, připravuje po tři dny a nejméně sedm hodin a
to by měl být pořádně dobrý guláš!