Někdy se stane, že se člověk zamyslí nad
jednou věcí a rázem přijde k řešení skoro na všechno. Tak to se dnes
stalo mně. Přemýšlela jsem na téma „tlusté báby“ a pak mi s tím přišly
na mysl další souvislosti, třeba řešení problému menšin.
Chápu
to tak, abyste rozuměli i vy, že každý člověk může patřit k nějaké
menšině. Jako třeba já jsem odsouzena patřit k menšině tlustých. Teda,
možná už je jich většina, jenomže takovými prkotinami se nikdo moc
nezabývá, menší nebo větší, je to zkrátka podmnožina nějaké větší
množiny. Víte, co je množina, ne? To je taková ta bublina. Velká
obsahuje menší množiny a proto je to pak logicky menšina. A ta je
součástí celku. To, že může pronikat do jiné menšiny, si nechám na
jindy.
Teď
k věci: Menšina tlustých nezapadá do průměru, takže je podmnožinou
celku. A tlustým se říká všelijak hanlivě, označují se nelichotivými
jmény, jako třeba: tlusťoch, tlustoprdka, bábovka, nakynutá buchta,
prdelatá, podsaditá, nacpaný pytel, nadutec, používají se i jiné hanlivé
výrazy.
V
době, kdy je středobodem vesmíru vychrtlá tyčinka s bledou tváří, se
nikdo nezamýšlí nad tím, že by se mohlo buldozeru s velkým zadkem také
něco dotýkat. Ale tlustí jsou, stejně jako hubení, citlivé duše,
zranitelní jako ptáčata a mrzí je, že nemají pochopení ostatních. A tak
podobné výrazy vnímají jakoby na ně měli zvláštní radar a pak je to mrzí
dvojnásob. Podobně to možná mívají i jiné menšiny, které jsou na
některá slova háklivé a její příslušníci vnímají každé slovo pronesené
třeba ze zvyku a z nevědomosti, aniž by měly původní úmysl ranit, daleko
silněji. A kdo je raněný, tak se právem ozývá.
Přitom řešení je jednoduché.
Každý
z nás má přece právo být nazýván hezky, s úctou, zaslouží si dobrou
vůli a laskavé zacházení, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a za
dobré slovo přijde možná pochvala, lepší vůle k domluvě, vyšší míra
tolerance a celkově mnohem lepší soužití. A tak by snad stálo za to o
tom přemýšlet a najít i pro tlusté nějaká hezčí jména, třeba: nadýchaný
obláček, mnohovrstevná, prostorově lépe vybavená, měkký polštářek,
široširý lán, houpavá v bocích, vlnitá, do šíře se rozkládající,
boubelatá oblina.
Tak
tlusťoši, neberte si to tak, já už podobná hanlivá slova raději
neposlouchám, to bych se dávno užrala, ale od zítřka mám nové
předsevzetí, nebudu manželovi říkat špageto. On je totiž u nás doma v
menšině.