Moje jízda tramvají

Nikdy nevíš, kdy do tebe štěstí kopne. Chodí pořád dokola, jednou sedne na vola...

doufám, že to pán vydržel,
můj metrák na své noze.
Řekla jsem sice „promiňte“,
ale znělo to stroze.

On nehnul brvou,
nemluvil a já si nejsem jistá,
jestli byl jenom galantní
anebo masochista....

Prohledat tento blog

Archiv blogu