Uprostřed noci zvoní telefon. Slouží noční vrátná, sleduje televizi a přemáhá jí únava.
„Delisa!“
„Haló, konečně, Deniso, už tě vytáčím takovou dobu a nemůžu se ti dovolat.“
„Tady Delisa. Koho voláte?“ Vrátná se probouzí k životu. Na druhém konci slyší zadýchaný hlas a mluvu, která se trochu zadrhává.
„Dyť říkám, Deniso, že tě volám. Konečně. Potřebuju, aby si mi řekla něco hezkýho.“
Blázen, pomyslí si vrátná, ale stejně neví, komu volá, tak si aspoň pokecám.„A co bys chtěl slyšet, brouku?“
„Řekni mi, co máš na sobě?“
No, to by ses divil! „Mám krásný hedvábný punčošky a podvazky.“ Rukou si přejede po kalhotách uniformy.
„A jakou barvu mají ty podvazky? Černý nebo bílý?“
To víš, že jo, ty bejku. Černý, co? Tůdle! „Červený. Máš rád červenou?“
„Červenou mám nejradši. Nevěděl jsem, že jsi takhle divoká. Máš nádhernej hlas. Tobě nebude víc jak třiadvacet.“
„Jak se vlastně jmenuješ?“
„Ludva.“
„Hele, Ludvo, já jsem divoká, že takovou šelmu jsi ještě neměl. Představ si, že mám červenou i podprsenku!“ Blbečku, kdybys viděl mojí teplou košili, to by ses divil!
„Ty mě dostáváš! Hele, tvoje číslo si musím zapamatovat. Už to na mě de. Ještě mi něco řekni a už to bude. Ale zase zavolám!“
„Víš co? Jsi hrozný zvíře. Takový zvíře mi ještě v noci nevolalo. Jsi největší zvíře, který jsem kdy měla na drátě. Mám ještě přidat?“
„Jo, jo, to bylo hezký.....!“
Tak počkej, prasáku! „Takovej chlapák, jako ty, zavolá jednou za život. Máš hezkej hlas, úplně vnímám tvý svaly, slyším tvůj dech, ty umíš holku uspokojit, ani o tom nevíš. Jsem z toho celá rozvášněná. Áááách, hááááá............ Chtěla bych, abys mi volal denně. V hlavě se mi z toho zatmělo,........... chtěla bych to s tebou dělat pořád. Áááách, hááááá .........“
„Háá, ach.“ Cvak. Konec hovoru.
"To ti stačilo málo! Ještě jsi ušetřil! Hergot, neměla bych změnit zaměstnání? Erotická linka by byla určitě líp placená! Kolik bych tak měla za deset Ludvů? Asi 20 minut, krát 69, krát 10. To bych za noc zmákla, možná i víc, ............. "