„Každý z nás je někdy sám, jako jsem teď já, opuštěný, sám, jako já.“ (ze starého hitu Heleny Vondráčkové)
Každý z nás má někdy období, kdy se cítí osamělý. Může se nacházet stranou od lidí a nebo uprostřed velkoměsta, obklopen lidmi i milující rodinou, přesto má pocit, jako by byl mimo hru, někde stranou, nikoho nezajímal a možná ho pak napadne i myšlenka, že ho nemá nikdo rád. Ke všemu se věci nedaří tak, jak bych chtěl a je tu malá katastrofa. Říká se tomu krize a potkává všechny.
Tragédií je, když potká děti. Nikdo z nás není génius, neumíme dokonale odhadnout, jak se kdo zrovna cítí, dokonce se nevyznáme ani v náladě či pocitech těch, co stojí těsně vedle nás. Netušíme, na co myslí ten, či ta s kým denně spíme, mazlíme se a předpokládáme, že nám říká všechno. Nikdo nemůže s jistotou říci, zda je to skutečně tak, jestli jeho úsměv třeba není jenom hraný, zdalipak ho něco netrápí, co se snaží utajit, aby neubližoval i naší duši. Nemluvě ani, že o všechny za prahem našeho bytu, se zajímáme málo. Někdo však, paradoxně, víc, než o ty, co jsou doma.
Asi je to přirozené, tělo a mysl jsou dvě různé věci. Tělo sice přijde domů, ale myšlenky nejde přestřihnout. Odvádí naši pozornost od našich blízkých, od dětí, rodičů, manžela. A to je škoda. Někdo však má situaci ještě složitější. Je skutečně úplně sám a nemůže se ani svěřit s bolestí, smutkem, nezdary. Musí si všechno prožít naplno, nemá se s kým podělit. Pak, přirozeně, touží po duši, která ho vyslechne, probere s ním starosti i radost a třeba se i pohádá. Takový člověk pak ocení jakoukoli formu porozumění, i konflikt. Každá informace, každá výměna mu přinese podnět k zamyšlení a možná i řešení, co s tím, aby pocity odezněly. Každá rada vyslovená s dobrým úmyslem může přinést něco pozitivního a odvést jeho myšlenky správným směrem.
Až budete taky sami se svými pocity samoty, vzpomeňte si na duši, co má podobnou zkušenost. Možná i rozhovor s ní vám vnese do života světlo, nebo se vám uleví. A zkuste pochopit ty, co to prožívají zrovna teď. Hledáte-li důvod, věřte, že ho nemusíte pojmenovat, ale jistě se vám tato maličkost mnohonásobně vrátí, až budete potřebovat.
Každý z nás má někdy období, kdy se cítí osamělý. Může se nacházet stranou od lidí a nebo uprostřed velkoměsta, obklopen lidmi i milující rodinou, přesto má pocit, jako by byl mimo hru, někde stranou, nikoho nezajímal a možná ho pak napadne i myšlenka, že ho nemá nikdo rád. Ke všemu se věci nedaří tak, jak bych chtěl a je tu malá katastrofa. Říká se tomu krize a potkává všechny.
Tragédií je, když potká děti. Nikdo z nás není génius, neumíme dokonale odhadnout, jak se kdo zrovna cítí, dokonce se nevyznáme ani v náladě či pocitech těch, co stojí těsně vedle nás. Netušíme, na co myslí ten, či ta s kým denně spíme, mazlíme se a předpokládáme, že nám říká všechno. Nikdo nemůže s jistotou říci, zda je to skutečně tak, jestli jeho úsměv třeba není jenom hraný, zdalipak ho něco netrápí, co se snaží utajit, aby neubližoval i naší duši. Nemluvě ani, že o všechny za prahem našeho bytu, se zajímáme málo. Někdo však, paradoxně, víc, než o ty, co jsou doma.
Asi je to přirozené, tělo a mysl jsou dvě různé věci. Tělo sice přijde domů, ale myšlenky nejde přestřihnout. Odvádí naši pozornost od našich blízkých, od dětí, rodičů, manžela. A to je škoda. Někdo však má situaci ještě složitější. Je skutečně úplně sám a nemůže se ani svěřit s bolestí, smutkem, nezdary. Musí si všechno prožít naplno, nemá se s kým podělit. Pak, přirozeně, touží po duši, která ho vyslechne, probere s ním starosti i radost a třeba se i pohádá. Takový člověk pak ocení jakoukoli formu porozumění, i konflikt. Každá informace, každá výměna mu přinese podnět k zamyšlení a možná i řešení, co s tím, aby pocity odezněly. Každá rada vyslovená s dobrým úmyslem může přinést něco pozitivního a odvést jeho myšlenky správným směrem.
Až budete taky sami se svými pocity samoty, vzpomeňte si na duši, co má podobnou zkušenost. Možná i rozhovor s ní vám vnese do života světlo, nebo se vám uleví. A zkuste pochopit ty, co to prožívají zrovna teď. Hledáte-li důvod, věřte, že ho nemusíte pojmenovat, ale jistě se vám tato maličkost mnohonásobně vrátí, až budete potřebovat.