Courání pražskými ulicemi


Ačkoli mám ráda přírodu a venkov, procházka Prahou má své kouzlo v každém ročním období. Hra světel a stínů je pokaždé jiná, odhalí nám skvosty, kterých si zas příště nevšimneme, ale uvidíme nové. Stačí se pozorně dívat.
Podle umění feng šuej má být před každým domem strážce. Jedná se o sochu, která hlídá naše obydlí. O tom, že se tím řídili už naši předkové, svědčí kamenné sošky i domovní znamení. Jsou dokladem, jak přirozeně a nenápadně pronikaly do života obyvatel motivy starověké kabbaly, křesťanské mystiky, astrologie a magie. Číslice, písmena, andělé, kříže, alchymistické předměty, symbolická zvířata a léčebné pomůcky, to vše existuje v srdci Evropy po staletí a dává mu neopakovatelný mystický náboj.
Praha byla odedávna městem astrologů. Hodně to připomínají znamení zvířetníku na domech. Podle některých domovních znamení se nazývají i jednotlivé domy. Například U zlatého berana, U černého vola, U stříbrného raka, U modrého lva, U zlaté žáby, U zlatého šípu, U bílého jednorožce, U zlatého kapra. V některých se nachází příjemná hospůdka, která svým návštěvníkům nedá na dům zapomenout. Naše metropole je turisty vyhledávaná právem. Ukazuje mnoho skvostů, procházka dobije příjemnou energií a dokáže i příjemně unavit. Na některých místech se na chvíli zastavte a nebudete litovat. Odejdete obohaceni o příjemný zážitek i pozitivní energii.
Za pozornost stojí například socha Černé Matky boží na rohu Celetné a ulice Na ovocném trhu. Pražská Černá madona s dítětem je nejznámější sochou tohoto typu v Čechách. Podobných plastik je v celé zemi asi pět a obrazů ne víc než dvacet. Střeží důležité místo, kde se kříží silové energetické proudy protékající pražským podzemím.


Nedaleko Václavského náměstí v centru Prahy se rozprostírá oáza klidu. Vybízí k posezení a odpočinku. Nacházíte-li se na Václavském náměstí a máte chvilinku pro sebe, zahněte pasáží Alfa do Františkánské zahrady. Teď sice právě není nejlepší doba pro posezení, ale i krátká procházka dokáže zázrak. Za letního počasí se ve Františkánské zahradě scházejí lidé po celý den, lavičky jsou plné. Mnozí zde tráví svou polední pauzu, na hřišti si hrají děti. Zahrada v šedivém uspěchaném městě působí jako oáza, všude kvetou růže, záhonky jsou plné barevných květů. Občas tudy procházím, někdy si posedím na lavičce se zmrzlinou a když potřebuji načerpat víc pozitivní energie, pokračuji dál do nedalekého chrámu na Jungmannově náměstí.
Kostel Panny Marie Sněžné, umístěný hned vedle Františkánské zahrady, založil Karel IV. v roce 1347. Měl vyvážit dominantu na druhém břehu Vltavy. Je volně přístupný. Uvnitř se duše krásně uklidní, vůně kadidla osvěží mozek, oko potěší krásně vyzdobený oltář i výzdoba kaple. O Vánocích se pořádá každým rokem v přilehlé budově výstava betlémů, i uvnitř kostela je vystaven krásný dřevěný betlém. Návštěva jistě potěší i vás. Vládne tu posvátné ticho, nikdo neruší, jediným omezením je, že se musí vypnout mobil. Ale to je, myslím, maličkost, naopak pro ty, co tráví den s telefonem na uchu, je chvilička strávená bez mobilního telefonu příjemným odpočinkem.
Až se klidu nabažíte, můžete se vydat po svém dál. Kdo má ještě chvílku volna, může dojít Perlovou ulicí na Havelský trh a potěšit se ruchem velkoměsta zase v jiném stylu.

Prohledat tento blog

Archiv blogu