Vlastně mě to napadlo při čtení vzpomínky na zpěváka Petra Nováka. Prý ho zabila anorexie. Ačkoli jsem ho často vídala popíjet milované pivo a kouřit oblíbená cigárka v baru u mého kamaráda, od něhož vím, že nejedl, jen pil, nenapadlo mě, že za jeho brzký odchod mohla třeba anorexie.
A pak se mi vybavila kamarádka, která má pas jako vosa, ručičky jako špejličky. Když se občas potkáme, tak do sebe v podobě pivního moku nalije bezpočet kalorií a přesto jí kosti vystupují odevšad. Problém je v tom, že ona si myslí, že je to hezké. Mně se víc líbila, když byla krev a mlíko. Pokožka spálená solárkem také zrovna nezáří do dálky, ale uznávám, že když si obleče šaty, vypadá jako modelka.
No, ale jak mi jistě napíše někdo v diskusi, nejdřív se musím podívat do zrcadla na sebe, abych mohla kritizovat druhé. Tak jsem si nejprve udělala malý výzkum, jak to je s oblíbeností anorektiček středního věku a zatím jsou silně v převaze „holky“, co mají plnější tvary. Přiznám se, že mně se anorexie opravdu nelíbí ani v pubertě, ani v žádném jiném období. Ale jsou i hubeňouři od přírody, jako třeba bývala moje dcera, kvůli níž jsem musela do ordinace praktického lékaře.
„Podívejte se, chtěl jsem se vás zeptat, jestli vaše dcera jí.“
„Jí!“ Nechápu.
„Mám tady v ordinaci několik případů anorexie a je to vážně velký problém,“ říkal mi lékař a významně si měřil moje proporce.
„Ale ona jí, například teď o víkendu snědla celý plech koláče,“ říkám na to.
„Dobře, tak já vám věřím, ale pozorujte jí,“ loučí se doktor a já si v tu chvíli připadám provinile, jako kdybych ten koláč snědla sama a sváděla to na dceru.
To vám byl podivný pocit! Jenomže vymlouvejte mu to, když jste nejtlustší z celé rodiny!