Říkal jsi: počkej, však se uvidí.
Uplynul čas a nikde ničeho.
Říkal jsi: ta správná chvíle přijde.
Přišly, jen žádná správná.
Říkal jsi: budeme spolu.
A zatím byl jsi s ní.
 
Říkal jsi: ještě chvíli vydrž.
Neřekl, co všechno a proč.
Mluvil jsi hodně, rychle, nejistě,
i tiše, jako by docházel dech.
Ubylo slov i smyslu.
 
Čas plynul beze změn,
šly chvíle za chvílí,
slovo za slovem,
bez nadšení a gest,
potřeby vzájemného bytí,
ztratili jsme se v něm,
zbylo jen pár zbytečných vět.