Dostala jsem blahopřání k novému
roku, kde bylo popsáno, co jsme zažívali v dětství, co je dnes úplně
nemožné a pro naše generace vlastně nepochopitelné. Pořád jsme lítali venku,
počítače nebyly, mobily také ne a vůbec nám to nevadilo. Byli jsme přesně tam,
kde jsme měli být, informace kolovaly tichou poštou spolehlivě a dny plynuly k naší
plné spokojenosti. Vystačili jsme s málem. Na druhou stranu i naše
generace měla svá specifika, která možná dnešní generace nechápou a ani by je
to nenapadlo. Takovým příkladem jsou třeba džíny. Dnes prostě jen vejdou do
obchodu, vyberou si velikost, barvu, střih, díry, nášivky a ozdoby podle vkusu,
to však za našich mladých let možné nebylo.
Kupovaly se v Tuzexu nebo v cizině,
takže už z toho bylo jasné, že nebyly pro každého. Moje první džíny stály
tenkrát 550 Kč, když plat byl něco přes tisícovku. Když jsem je přinesla domů,
měla jsem opravdu radost, konečně jsem taky byla in, jenomže …. byly moc modré.
Tenkrát džíny strašně pouštěly barvu, takže aby se v nich dalo jít mezi
lidi, napustila jsem vanu, vzala kartáč a začala procedura k jejich vylepšení.
Když to máma viděla, nechápala a jen kroutila hlavou. Bylo jí to líto.
Kalhoty vydržely opravdu mnoho a
o dva roky později jsem si koupila nové za první výplatu z brigády. To už
se ošoupané nenosily. Když přišla potřeba řešit další, napadlo nás požádat
strýčka v cizině, aby nám poslal nové. Poslal, akorát velikost musel
odhadnout, protože mne viděl naposledy před deseti lety. Přišel čas „trubek“,
tak úzkých džín, které byly přesným obrysem nohy. Ty už se mnou vydržely do
maturity, i když jsem se do nich zpočátku nemohla nasoukat. Později pak přišla
doba mrkváčů a poleptaných vzorů, což se řešilo savem, takže nejedny kalhoty
upravené podle módy vzaly zasvé ještě před první vycházkou.
Jeden můj kamarád měl svoje džíny
hodně dlouhou dobu. Nebylo lehké je sehnat, a tak pokaždé, když u těch svých
těsných protrhnul koleno, zašil to poctivě na stroji tak dobře, že příští díra
se vyklubala těsně vedle stehů a nakonec měl koleno jeden šev vedle druhého, to
nebyla už džínovina, jen nitě. Ale k účelu sloužily dál. Jen moje babička
švadlena, když viděla ty naše nápady a výtvory, pokaždé se chytala za hlavu.
Uměla totiž udělat krásné záplaty, které každé děravé džíny uvedly znovu do
provozu. Akorát její stará singrovka na to nebyla zvyklá, ten materiál byl
úplně prkenný. Vlastně se to s dnešními džínami nedá vůbec srovnat.
Každá doba má svoje specifika,
dnes nikoho děravé kalhoty nepohoršují, za našich mladých let to nebylo
obvyklé, nechtěli jsme vypadat jako „trhani“, ale móda a vývoj textilních
vláken dávno přinesly jiné možnosti. A džíny se dají koupit na každém trhu.