„Nechci se vázat. Vím, že
nevydržím jenom s jednou a nechci ji učinit nešťastnou.“
To říkával strýček a žil
spokojeně staromládeneckým životem. Ženy mu životem procházely, on se s nimi
bavil, možná i miloval a zdálo se, že si žije bezstarostně, jen samá legrace a
kamarádi. Mohl si plnit sny a užívat svobody, sportovat a trávit volný čas, jak
se mu zachtělo.
Když vzpomínám, skoro nic pro
něj nebylo problém a ani si s ničím moc starostí nedělal. Udržoval
kontakty a dlouhodobé vztahy nebudoval. Ačkoli bydlel blízko a scházeli jsme se
pravidelně, vlastně jsme o jeho skutečném životě moc nevěděli. Jako každý chlap
mlžil a nechal si své tajemství.
Do jisté míry lze jeho ohled
na ženy ocenit. Jenomže opravdu je to tak jednoduché? Opravdu lze lovit,
ulovit, pak jít dál a nezranit? Možná to opravdu jde. Pokud je touha jít dál a
zkoušet pořád něco nového oboustranná, může to vycházet. Ale pokaždé to nevyjde
tak naplano. Pokud se ulovená zaláskuje, může to skončit i jinak.
Snad to může vycházet při
zachování pravidla „jednou a dost“, ale to
má velká rizika. A tak je pravděpodobné, že se ulovená „chytne“ … a … hrozí
malér. I strýček si to zažil, ale už to odnesl čas. Jeho zásada, že nechce
činit jednu nešťastnou, asi vzala stejně za své, protože ženská se trápí, i
když to chlap nechce.
Každý ale nemá zásady. Je
spousta těch, co žádné zásady nedodržují. Jen loví. A klidně činí neštěstí. Pak
svůj čas dělí dvěmi, třemi …..
To už je ale štvanice.