Proč asi

Někdy se člověk nemůže vyznat sám v sobě. Natož pak vyznat se v druhých............

Proč se mi nechce věřit, čemu jsem věřila,

proč dnes už necítím, co včera jsem cítila?

Proč se mi tíživě u srdce cosi svírá,

proč divná myšlenka se do hlavy vtírá?

Proč jsme si najednou tak hodně vzdálení,

proč náhle zmizelo společné souznění?

Proč je mi bez tebe samota milejší,

proč ani nevnímám slova, co konejší?

Proč nechci vyvolat jedinou vzpomínku,

proč si teď myslím, že nestojí za zmínku?

Proč se mi nechce ani slzy ronit,

proč mažu zprávu, co napsal jsi pro ni?

Můžeš mi lhát

Všechny zamlčené pravdy se stávají jedovatými. Friedrich Nietzche

Můžeš mi lhát

o kráse mých očí,

o mimořádné inteligenci,

o zvláštním nadání,

o kouzlu mého úsměvu,

o barvě noční oblohy,

o modrém z nebe,

o štěstí a padající hvězdě.

Odpustím ti.

 

 

Nezkoušej lhát

o citech,

o minulosti a budoucnosti.

Koulovaná uprostřed zimy

Co takhle uprostřed zimy vyzkoušet třeba koulování? Je neškodné a hravé ...

                                                                                                        

Udělej kouli ze sněhu.
Zabal do ní přání, touhu, lásku…
Já ji pak budu v dlaních zahřívat
až úplně celá roztaje.

Anebo vytáhnu tričko,
ty mi dáš kouli pod svetr
zahřeju jí tělem.
Pak se z ní začne vypařovat
touha, přání, láska …
Chceš?

Brrr, to bude pěkně studit …
Za tvoje splněná přání,
touhu, lásku,
ať třeba zmrznu!

Mlčení

Jediné, co se nedá nikdy ukecat, je čas. Nejspíš je hluchý a nebo mu nejsem sympatická. Utěšuje mě, že měří všem stejně a nikoho neprotěžuje. Je neúplatný.

Už je to dávno.
Škodovka byla, tuším, červená.
Seděli jsme v ní a něco řešili.
Pak zpíval z rádia Michael Jackson.
Zazněla pomalá píseň.
Ztichl jsi a podíval se na mě.
Ta píseň je pro mě dodnes jedna z nejlepších.
Když zazní tóny, buší mi srdce.
Cítím tu chvíli, vrací se mi.
Jako by byla něčím významná.
A nejspíš není.
Nebo byla?
Proč jsme najednou oba ztratili řeč?
Nikdy jsi mi to neřekl. Ani já tobě.
Ta píseň měla dusivou atmosféru.
Bylo mi horko. Bylo tíživé.
Ta tíha fakt nebyla hraná.
Jenomže, byla jsem vdaná.

Rozhodnutí

Někomu nedělá potíže se rozhodnout, jiný rozhodnutí odkládá. Ono je to někdy vážně těžké. Já patřím k těm, co se rozhodují celkem snadno. Ale jsou okamžiky, kdy je rozhodnutí nesnadné.

E-mailem přišlo mi denní menu.

Pročítám ho a zvažuji.

Dnes zasloužím se menší změnu,

z guláše tiše se raduji.

Oběd se blíží, to je chvíle,

na kterou těším se nejvíce.

Jak libozvučně zní mi „filé,

salát i kaše, slepice …“

Menu mě hýčká, tak líbezně zní

šunkafleky a palačinky

daleko líp než to, co trýzní,

aerobik, strečink, jóga, činky.

Hospoda, to je zařízení!

Kdepak nějaká tělocvična!

V poledne nad hospodu není!

Říká to každý, kdo se vyzná.

Nebudu strádat. Půjdu. Číšníku, heja, hej,

to rizoto vypadá nádherně!

Neváhej, guláš nandavej!

Moment! Cože to má host vedle mě?

Snění

Jen tak si snít je krásné. Únik od reality, přivolávání neskutečného, přenos do jiné dimenze. A když se někdy podaří sen zhmotnit, tak už se tomu v mém věku říká zázrak. o)

V myšlenkách odkládám svou hlavu na mužné svalnaté rameno.

Ta představa mě hřeje a hlavu z ní mám zmatenou.

Cítím tvůj polibek zezadu na krku,

pomáhá mi přežít ve změti ústrků.

Představa tvých rtů a horkého jazyka

přivede myšlenky, o nichž se neříká.

A pak se přesunu po tvém těle trochu níže

začne mě přepadat podivná tíže.

Za chvíli začínám zvolna dech popadat

a další obrazy začnou mě napadat.

Popsala bych ti všechny anebo aspoň o něco více.

Nejde to. Čte to klávesnice.

O lásce

Má mnoho podob a prý jsou všechny krásné. Taky si to myslíte? Já
ne. Některé podoby lásky se mi nelíbí, třeba odloučení.

Říká se, že láska kvete v každém věku.
Mladí i staří mají rádi pohlazení, dobré slovo, co jim život mění.
Říká se, že nádherné je milování.
Kdo nepoznal, nepochopí, jaký zmatek v duši tropí.
Říká se, že láska hory přenáší.
Překoná smutky, přeplave vody, nešťastné vrátí do pohody.
Říká se, láska nezná omezení.
Nezná, je-li. Tam, kde omezuje, není.
Říká se, že na lásce je krásné i to odloučení.
Když milenci trpí, když jsou jenom duší propojeni.
O lásce se dá do nekonečna vyprávět.
Dá se o ní snít, psát, zpívat. Nejlepší je prožít.

Splněný sen

Každý si sníme svoji pohádku a čekáme, zda se nám splní nebo ne. Já věřím, že se splní každá, ale hodně záleží na úhlu pohledu.

Chtěla bych bydlet na zámku.
Je jedno, jestli budu bohatá, či chudá.
Kolem něj bude zelená i rudá
a louky plné heřmánku.
Chtěla bych bydlet na zámku.
Počítám s tím už odmalička, chci to,
a vím, že se to splní, vím to!
Vidím to ve snu jako pohádku.
Až budu bydlet na zámku,
budu jak v dětství stejně bezbranná
a usmívat se hezky od rána
až do večerního svitu červánků.
Až budu bydlet na zámku,
budu se dívat kolem na obzory,
uprostřed luk a všude budou hory
a na nich spousta beránků.
Až budu bydlet na zámku,
budu si s ostatními zpívat sbory.
Na dveřích nápis, klíč v zámku.
„Domov pro seniory“.

Všichni jednou zúčtujeme

Každý den čekáme, co bude následovat zítra, abychom nakonec zjistili, že nás to minulo už včera.
Víš, i mně na pultě účtenka leží,
počítám útratu, jak léta běží,
každý den tahám si života karty.
Co myslíš? Kde mají nejlepší párty?

Střihnu si pro sebe, ráj nebo peklo.
Věřím, že v pekle je sranda a teplo.
Mám se pak seshora dívat jen na lidi?
Dusit se tím, jak jim bezmocně závidím?

Až bude poslední sklenička vypitá,
tak mi tu účtenku obsluha spočítá,
přeškrtá nedbale napsané čárky.
Doufám, že součet nebude krátký.