Pořád se jí vracel sen. Bez děje. Bez souvislostí. Končíval záběrem na mužský obličej. Zřetelné kontury, rozeznatelné rysy. Říkala mu „můj snový“.
Žila sama. Po nezdařeném manželství se vrhla na kariéru. Když jí začalo docházet, že život prokluzuje mezi prsty, dostavila se panika. Představa budoucnosti, strávené o samotě, případně s vnoučaty, ji nenaplňovala. Připadala si zbytečná. Začala zkoušet štěstí na Seznamce. Vybírala sympatické profily, aktivně navazovala kontakty k seznámení. Po krátké korespondenci vyzkoušela občas rande naslepo. Zkušenosti z těch setkání byly různé. Jednou přišel muž v letech, co nebyl její typ. Příště romantik s nepraktickou vizí do života. Zdálo se jí to zbytečné. Po čase získala odvahu vyzkoušet další a po nich přišla zase krátká pauza. Na vstřebání zážitků.
Žila sama. Po nezdařeném manželství se vrhla na kariéru. Když jí začalo docházet, že život prokluzuje mezi prsty, dostavila se panika. Představa budoucnosti, strávené o samotě, případně s vnoučaty, ji nenaplňovala. Připadala si zbytečná. Začala zkoušet štěstí na Seznamce. Vybírala sympatické profily, aktivně navazovala kontakty k seznámení. Po krátké korespondenci vyzkoušela občas rande naslepo. Zkušenosti z těch setkání byly různé. Jednou přišel muž v letech, co nebyl její typ. Příště romantik s nepraktickou vizí do života. Zdálo se jí to zbytečné. Po čase získala odvahu vyzkoušet další a po nich přišla zase krátká pauza. Na vstřebání zážitků.
Nedalo se říci, že byla zklamaná. Zkoušela stále nové šance. Jen s každým setkáním získávala nové poznatky a pocit, že to zas nebylo ono. Vkrádaly se i pochybnosti, zda nemá příliš vysoké nároky, zda není sebekritická sama vůči sobě, zda ..... Nakonec se rozhodla, že si dá pauzu. Konverzovala dál, ale bez příslibů dalších setkání. Rozhodla se počkat, zda se Štěstěna neohlásí sama.
Přešlo léto, doba dovolených a nastal zase běžný pracovní kolotoč. Mezi jinými maily zahlédla známou adresu. Po delší konverzaci se majitel odmlčel. Už na něj málem zapomněla. Nyní však poslal novou zprávu. „Asi si popletl adresy,“ problesklo jí hlavou, ale zvědavě poštu otevřela. Text byl poměrně krátký. Zato však konkrétní. Pozval ji na kávu v polední přestávce. Chvíli se rozmýšlela, zda pozvání přijmout a pak se zahleděla z okna, kde zrovna přeletěl holub. „Nakonec, proč ne. Káva nic neznamená,“ rozhodla se a pozvání přijala ve smluvený čas.
Vyrazila dřív. Smluvené místo bylo nedaleko, měli se potkat na zahrádce před cukrárnou. Blížila se k tomu místu a nápadně jí začalo bušit srdce. S napětím čekala, koho tam uvidí. Nikdo tam neseděl. Pomyslela si, že je blázen. Nemá přece zapotřebí zažívat takové napětí. Rozhodla se projít jen okolo a pokračovat cestou zpět. Srdce se utišilo. Začal však hlodat červík pochybností. „Ale co když přece?“ Spočítala tyčky zábradlí v pořadí mám-nemám. Vyšlo, že má. Otrhala lístky květiny se stejným záměrem. Do třetice se rozhodla, že hodí korunu. Padla panna. Otočila se zpět a stejnou cestou vrátila na místo určení. Jak se přibližovala, začala rozeznávat jedinou sedící postavu. Připadala jí známá. Čím víc se blížila, tím víc ho poznávala. Její chlap ze snu. Zjevení.