Je to už mnoho let nazpátek, rozhodla jsem se oslavit svátek zamilovaných
Tenkrát to nebylo ještě tak v módě, ale mně se zalíbilo udělat manželovi překvapení a využít chvíle, kdy jsme byli doma sami. Zakoupila jsem tenké dortové svíčičky, barevné papíry a vyrobila ozdobičky. Z papíru jsem vystříhala srdíčka různých velikostí a udělala z nich výzdobu. Nalepila jsem je i na svíčky. Občerstvením byly obložené chlebíčky a jednohubky, do nichž jsem svíčky zapíchala. Dala jsem na stůl skleničky, připravila i nějaké víno a čekala na manžela, jak snahu odmění. Čím víc se blížila doba jeho příchodu, byla jsem natěšenější. Možná jsem zvolila i nějaký dráždivý obleček, to už si přesně nepamatuji, jen vím, že měl přijet tenkrát dřív a takové přivítání rozhodně nečekal.
Když jsem uslyšela známý zvuk parkujícího vozu, zapálila jsem rychle svíčky, usadila se do křesla a čekala až vejde. Najednou slyším zvonek. To nebylo v pořádku, manžel má přece klíče! Šla jsem tedy otevřít, ale na prahu dveří stál skutečně on. Byl celý zkroucený, držel se za břicho a když jsem otevřela, vrazil dovnitř se slovy: „Ježíš, to je dost. Já jsem dostal strašnou švihuli!“ Odstrčil mne, zamkl se na WC a já šla sfouknout svíčky. Přepadla ho střevní infekce a směl akorát suchary. Od těch dob si na Valentýna koupím sama kytku a nechám ho volně odplynout.
Tenkrát to nebylo ještě tak v módě, ale mně se zalíbilo udělat manželovi překvapení a využít chvíle, kdy jsme byli doma sami. Zakoupila jsem tenké dortové svíčičky, barevné papíry a vyrobila ozdobičky. Z papíru jsem vystříhala srdíčka různých velikostí a udělala z nich výzdobu. Nalepila jsem je i na svíčky. Občerstvením byly obložené chlebíčky a jednohubky, do nichž jsem svíčky zapíchala. Dala jsem na stůl skleničky, připravila i nějaké víno a čekala na manžela, jak snahu odmění. Čím víc se blížila doba jeho příchodu, byla jsem natěšenější. Možná jsem zvolila i nějaký dráždivý obleček, to už si přesně nepamatuji, jen vím, že měl přijet tenkrát dřív a takové přivítání rozhodně nečekal.
Když jsem uslyšela známý zvuk parkujícího vozu, zapálila jsem rychle svíčky, usadila se do křesla a čekala až vejde. Najednou slyším zvonek. To nebylo v pořádku, manžel má přece klíče! Šla jsem tedy otevřít, ale na prahu dveří stál skutečně on. Byl celý zkroucený, držel se za břicho a když jsem otevřela, vrazil dovnitř se slovy: „Ježíš, to je dost. Já jsem dostal strašnou švihuli!“ Odstrčil mne, zamkl se na WC a já šla sfouknout svíčky. Přepadla ho střevní infekce a směl akorát suchary. Od těch dob si na Valentýna koupím sama kytku a nechám ho volně odplynout.