Dnešní menu z potravin od písmene V asi bude trochu oříšek, ale naštěstí máme vejce a z těch se dá leccos vykouzlit, takže jsem zase zachráněná. Kromě vajec mě napadlo ještě víno, veka, višně, vločky a vemínko. No, uvidíme, co se s tím dá dělat!
Minulý týden jsem sledovala Prostřeno a úkolem týdne bylo udělat konkrétní pokrm z vajec. Člověk by řekl, že si s tím soutěžící hravě poradí, ale například vejce Benedikt nedokázal udělat nikdo. Musela jsem si oživit, jestli si ještě pamatuji, co to je a našla to na internetu. Obyčejné zastřené vejce s omáčkou na vece. Takové předkrmy jsme kdysi připravovali v jednom luxusním hotelu a vlastně na tom nebylo nic těžkého, jenom si člověk musel pamatovat, na které vejce kterou omáčku.
My si ale jako předkrm uděláme něco lehčího, co si také pamatuji ze školy, akorát to moc nevařím a přitom je to móóóc dobré. To se uvaří vejce, nakrájí se na kolečka, kolečka se položí na plátek omytého salátu a navrch se ozdobí rozředěnou majonézou (nesmí být moc řídká, musí se táhnout jako omáčka). Navrch se nasype trochu strouhaného křenu. Vzniknou malinská vejce a zaručeně si na nich pochutnáte. Podávají se s vekou. Takové jednoduché a přitom luxusní pokrmy, které nás dnes v televizi učí slavní kuchaři, jsou už dávno vymyšlené, stačí je jenom připomenout.
Vejce se výborně uplatní i v polévkách, do kterých se přidávají vařená, zastřená nebo jenom tak rozklepaná a rozšlehaná, jako vaječná mlhovina, může se z nich udělat vaječný svítek a nesmí chybět ani při výrobě nudlí. Tohle každá hospodyně ví.
Jako další předkrm by se dala podat vajíčková pomazánka, které doma říkáme školková, protože ji podávali už v mateřské školce a snad každý, koho znám, ji má rád. Obyčejná natvrdo uvařená vejce se nastrouhají najemno, přidá se tuk (máslo, pomazánkové máslo – co kdo chce), trochu soli, pepře a hořčice, všechno se pořádně spojí a namaže se na veku. Vejce se výborně hodí na jakýkoli obložený chlebíček.
Abychom nebyli přejedeni vejci, tak si pro změnu jako hlavní menu můžeme udělat osmažené vemínko, pokud ho ovšem seženeme. Babička ho máčela v mléce, pak ho dlouze uvařila, nakonec obalila v trojobalu a podávala jako řízek. Mně to hodně chutnalo a dokonce jsem se, po babiččině vzoru, naučila jíst vemínko vařené jen tak. Je to sice poněkud tužší maso a je to hodně o chuti a přístupu, já to mám ráda. Pamatuji se, že v dobách, kdy se začaly nabízet polotovary v podobě různých plátků, prodávali vemínko již hotové nebo obalené.
Sama jsem do takové výrobny chodívala na praxi a přestože nad tím tenkrát také hospodyně trochu ohrnovaly nos, všechno tam bylo připravené podle klasických receptur, jako doma, žádné instanty, žádné náhražky. Ptáček byl ručně naklepaný (brr, to bolelo), naplněný slaninou, okurkou, vejcem i špekáčkem, řízky poctivě obalené v trojobalu, květáky a všelicos jiného. Knedlíky byly sice zadělané v robotu, ale všechno ostatní dělaly poctivě české ručičky. Dnešní hospodyně často neví, jak upravit vnitřnosti, nad vemínkem by ohrnuly nos a pak si nasypou čínské nudle do hrnku a zalijí vodou. Tohle mi hlava nebere.
Abychom menu doplnili o dezert, mohli bychom upéci piškotovou roládu. To se vezmou 3 – 4 vejce, zváží se, oddělí se žloutky od bílků a z nich se vyšlehá sníh. Do žloutků se přidá špetka soli, cukr a mouka v množství, které jsme zjistili na váze a potom se to zapracuje. Nakonec se lehce vmíchá sníh a těsto se vylije na plech na pečící papír. Když se upeče (časy neměřím, peču na 150 stupňů a hlídám to), tak se pomocí mokré utěrky roláda stočí a nechá se pořádně vystydnout. Než vystydne, můžete si připravit krém nebo jinou náplň – stačí marmeláda, můžete tam přidat kousky ovoce nebo šlehačku, tohle nechám na vaší fantazii. Já jsem naposledy našlehala krém z másla, cukru, kávy a zakysané smetany. Povrch rolády jsem potřela a posypala kokosem. Po dlouhé době byla výborná, ze čtyř vajec hezky vysoká, asi ji budu dělat častěji. Do rolády by mohlo zakomponovat i pár višní naložených v koňaku.
Díky vejcím jsem tedy vybruslila i z písmene V. Zapomněla jsem jen na vločky, ale nejsou moje oblíbené. Samozřejmě nesmím zapomenout na něco k pití, to by bylo trestuhodné. Od písmene V je to jednoznačně víno. Vaječný koňak už by byl asi trochu moc. K tomuto menu váhám, jaké víno nabídnout, asi by se hodilo víc bílé, ale k masu by nebylo chybou ani červené, víte co? Nechám to na vás. Já bych zvolila bílé a rozhodně suché, ale ne moc kyselé. Jen jednu sklenku pro zdraví a potom bych pokračovala tím nejlepším nápojem od písmene V – vodou.