Abych
se přiznala, nikdy by mne nenapadlo, že za pár dnů oslavíme s manželem 37.
výročí. Ale tak nějak se to stalo, léta strašně utíkají a naše italská
domácnost kupodivu přežívá.
To,
že to nebude procházka růžovou zahradou, se ukázalo v průběhu prvních pár
let. Ale máme ve zvyku vyříkat si všechno ten samý den a hned, změřit kordy
a pak se zase v klidu rozejít. Pár let to vypadalo už na absolutní klid a
tehdy jsem měla pocit, že nám došla energie a spěje to ke konci, ale byla to
jen tvůrčí pauza. Po pár letech takové nekomunikace, kdy jsme asi byli oba
vyčerpaní, nabral vztah nové obrátky a pokročil do nové fáze.
Jednou
to ale vypadalo vážně! Je to tak dva roky, vjeli jsme si trochu do vlasů (ale
jen slovně). Já to trochu přepískla (on taky) a tak jsem se prostě rozhodla, že
se pro jistotu zamknu ve své oddělené ložnici. Co kdyby ho chytil vztek i
v noci, že? Jistota je jistota.
Už
dávno spal, když jsem provedla svůj večerní rituál v koupelně a na
toaletě, našla jsem klíč ode dveří ložnice a vložila ho do zámku. Byl už pár
let schovaný v zásuvce kvůli vnukovi, aby ho náhodou nenapadlo klíč
vyzkoušet. Jako správnou babičku mne napadlo, že by se mohl zaseknout, ale sama
tolik opatrná nejsem. Zavřela jsem dveře a zamkla. Hurá! Zámek zapadl. Takže to
zkusíme otevřít …… Ouha! Něco cvaklo a zpátky to nešlo.
Co
teď?
Co
budu dělat?
Jak
si pes odběhne osvěžit se vodou?
Jak
na podložku?
Jak
se dostanu v noci ven?
Co
když budu potřebovat na toaletu?
Nebo
pít?
Jééééé,
mně už se na tu toaletu chce!
Já
se asi zblázním!
Začala
jsem vydávat všelijaké zvuky, kašlat, šoupat, vrzat postelí, ale nic. Znovu a
znovu. Manžel pořád spal. Byla jsem úplně zoufalá! Co teď? Skok ze čtvrtého
patra? Jééé, najednou slyším, že jde na záchod.
„Tome!“
„Co
je? Co otravuješ?“
„Já
jsem tady zamčená!?!“
„No
a co, buď si tam, aspoň bude pokoj!“
„Ale
pejsek je tu taky, nemůže ven, prosím, prosím ……, otevři nás.“
„Teď?
V deset? Já se na to ….. (to se nedá publikovat).“
Nějaké
kouzlo zapůsobilo, rozsvítil v předsíni, přinesl šroubovák a odšrouboval
laťku, která držela sklo ve dveřích. Vysvobození!!! Mohla jsem aspoň
přeskakovat sem a tam a rázem se mi na toaletu už nechtělo. V rámci udobřování
další den ještě vyřezal zaseklý zámek, takže dveře do ložnice mají díru po skle
i zaseklém zámku. Na jejich výměnu ještě nedošlo, ale zamykat už zase netřeba.
Vše ostatní od té doby funguje a tohle je důkaz, že v naší italské
domácnosti je stále horko.
