Odnaučit se kouřit je těžké. Kdo kouření níkdy nezkoušel, tak je ve velké výhodě. Nemusí se to odnaučovat, ale ani učit. Učení totiž může být taky zádrhel.
Svoje kuřácké začátky si pamatuji docela přesně. Bylo mi deset a s holkama jsme se rozhodly po škole udělat malý mejdan u nové spolužačky v jejich novém baráku, takovou malou kolaudaci. Chvíli jsme si vystačily s pitím a sušenkami, ale pak přišel nápad si zakouřit. Už ani nevím, kde se vzal, prostě to někdo vyslovil a naše hostitelka povídá: „Já mám ve skříni pro tátu bétéčka.“ Otevřela krabičku a nabídla nám.
Mezi námi, bétéčka nebyla moc chutná cigára, ale to nám tenkrát nevadilo, stály jsme na jejím balkóně, koukaly na zahradu a připadaly si dospělé. To byl první zážitek s cigaretou, nakonec zpestřený tím, že přišel tatínek, ucítil až příliš mnoho kouře a vyhnal nás raději domů.
Podruhé jsem to zkusila až v patnácti. Blížil se nástup na střední školu, chmelová brigáda, bylo třeba s tím začít pořádně. Kradla jsem cigarety mámě a občas si to zkusila, až nakonec přišel den D a všichni budoucí spolužáci jsme se sešli před ubytovnou na chmelu, v podvečer bylo třeba se trochu seznámit a zabodovat.
Sedělo nás tam asi deset, někdo poslal krabičku, tak jsme si všichni zapálili, i já. Byli tam s námi i tři spolužáci, jeden mi ihned padl do oka, jenomže právě on mě probral ze sna svou úvodní větou: „Hehe, ty vůbec neumíš šlukovat!“ Taková nehoráznost! Jak já se cítila ponížená před všemi! Asi nemusím dodávat, že láska z toho nebyla.
Na třetí pokus už jsem to nenechala náhodě. Před brigádou na brambory jsem měla jasno: teď nebo nikdy. Kdybych nešlukovala pořádně, byla bych znemožněná totálně. Koupila jsem si startky, stoupla do dveří na dvorku naší zahrady a trénovala tak dlouho, až to bylo dokonalé.
Říká se: cherchez la femme – za vším hledej ženu. A já dodávám: když půjde o nějakou koninu, kterou udělala ženská, je za tím dozajista muž.