Není divu, že se dělá tolik obstrukcí s předáváním informací, protože kdyby se opravdu dalo zveřejnit všechno, co vidí kontrola, asi by zavládla panika!
Bane, přeháním, musím to uvést na pravou míru. Perex je perex! Převážná většina „mých“ podnikatelů byla docela v pohodě, protože hříchy v podobě chybějící informace na dveřích, či spadlou cenovku, nepovažuji za smrtelné. Zákazník by měl být opravdu pánem, ovšem nejen tím, že o sebe nechá pečovat a pak nadává na špatné služby, ale aktivně se zapojit.
Spadla cenovka? Zákon připouští podat informaci ústně, tak se zeptám! A pokud se mi nelíbí, že na dveřích nemají jméno podnikatele, mohu na to upozornit. Nikdo ze sebe nemusí nechat dělat hlupáka a nechat si to líbit, může přece ukázat, že zná svá práva líp než ten, kdo má povinnost je znát.
Jenomže někdy jsou vám i nejlepší znalosti k ničemu. I mistr tesař se utne!
-----------
„Tak co uděláme?“ zeptala se kolegyně po skončení druhé kontroly. Třetí jsme si už podle plánu mohly vybrat samy, jenomže byl zrovínka čas na oběd.
„Dáme oběd a pak uvidíme!“ Zamířily jsme k nejbližší restauraci U zelený paštiky.
Otvírám jídelní lístek, hledám, na co mám právě teď chuť.
„Ke každému jídlu účtujeme couvert ve výši 40,- Kč,“ čtu si informaci a hned hledám, co asi ten couvert vlastně je.
Přeme se o to už dávno, jenomže tento podnikatel už byl asi poučen předchůdcem. V jídelním lístku přesně vymezil, že tím myslí pizza chléb s paštikou. No jo, tak to ochutnáme, pomyslím si. Postižena profesí hledám dál, jestli by se dal na něčem nachytat. Jenomže má i gramáž u kávy a to se vidí vážně málokde. Tak tady nám pšenka nepokvete!
„Nebudem si kazit oběd, dej si, na co máš chuť,“ říkám kolegyni, aby si svobodně vybrala. Taková kontrolní konzumace má své zákonitosti, protože se musí potom dopodrobna popsat. Pro jednou si dáme pohov, zdá se, že by to byla marná kontrola.
-----------
Po obědě nám to spočítali, včetně couvertu. Jídlo chutné, personál moc sympatický, sebraly jsme ze zvyku svou účtenku a daly slušné dýško, aby neřekli.
„Moc nás těšilo a na shledanou!“ klaní se číšník.
Venku nás napadlo spočítat si útratu.
„Bodejď by je netěšilo, nesedí jim to o dvacku!“
„No jo, budiž jim přáno, právě udělali oni nás!"
PS: Restaurace se jmenovala samozřejmě úplně jinak, jakákoli podobnost je čistě náhodná.
