Co je běžné a co ne. Poraď si sám.
Myšlenky plují sem a tam. Oči hledají záchytné body. Ticho. Pomalu se smráká, na obloze plují mraky. Každý jiný... Napadá mne, že to nebe bude jeden pěkný velký binec. Dělá si snad vesmír co chce? Jeden mrak šedý, jeden bílý, jeden dvoubarevný.... Copak nemá Pán Bůh pořádnou šablonu, výstupní kontrolu, technologa, metodika, inženýry, reklamu? Jak to může dopustit v jednadvacátém století? Proč si nevezme příklad od lidí? U nás je to přece běžné mít na všechno jeden metr. Nebo dvojí? Trojí?
Tak třeba si vezměme běžného člověka. Úplně běžný muž. Má dvě nohy, dvě ruce, manželku, dvě děti. Možná má i dvě ženy bokem, ale to se neříká. V hospodě si dá dvě piva, přečte dvojí noviny. Po druhé jde domů z práce, má byt dva plus jedna. Taková normální běžná rodinka. Používá běžné čistící prostředky, pere v běžném pracím prášku, jezdí v běžném voze, jí běžné porce. Má běžné nemoci, běžně maká, běžně se fláká. Takový průměrný šedý mrak.
Bydlí se dvěma sousedy. První má manželku blondýnu, s ní jedno malé dítě, dvě děti z prvního manželství, jedno z druhého. Nemají vůz, mají kočár z bazaru, před výplatou si půjčují od sousedů. Kupují běžné prací prostředky a čučí v reklamě na ty neobyčejné. Prášek s granulemi, naplněný zaklínací formulí schovanou v barevných kuličkách, co jako zázrakem všechno roztrhané prádlo i zašije, je jejich tajným snem. Bílý beránek na obloze...
Druhý soused nikoho nezdraví. Jeho mladá manželka touží po dítěti, vodí tři psy na vodítku ověšená drahou bižutérií, zásadně pere v těch nejlepších prostředcích, které by si běžná rodina nikdy nekoupila. Dívá se divně, kupuje nejdražší přípravky do myčky na nádobí, leští kapotu bavoráka drahými utěrkami a má doma stárnoucího páprdu, který tajně kouká po obyčejných manželkách svých sousedů a pohledem hltá jejich zaprané prádlo. Jenomže ..... ten pocit, ten pocit, že má všechno nej, podle poslední módy, že nepatří mezi ty běžné obyčejné lidi, kupující levné prostředky na laciné prádlo, čistící WC vodou, ..... je prostě k nezaplacení.
Jediné, co mu kazí radost ze života a je opravdu k zbláznění, je skutečnost, že musí taky koukat na ten binec na nebi, pro všechny stejný.