Pánové, nečtěte to. Občas si, my ženské, potřebujeme vylít srdce zase jenom mezi ženami, a když to slyší chlap, tak trpí. Takže jestli nejste masochisti, nečtěte.
Muži jsou stvoření k sežrání. Nejčastěji nás napadá sežrat je láskou. To když se vyfiknou a trochu dráždivě navoní, libě se usmívají a vedou vtipnou konverzaci. Taky když nás mají rádi, tváří se jako mistři světa a taky se tak cítí, vedle nás. To mají spoustu bláznivých nápadů a přímo nás nutí, abychom si na sebe něco koupily a dbaly, abychom se jim líbily a byly s nimi šťastné. Sladké polibky znamenají ochutnávání a pobízí k vášnivému zakousnutí.
A my se do nich zakousneme a nechceme pustit. Oni si zvyknou na naši pozornost a přestanou poletovat jako motýlci. Zvyknou si na to, že mají vypráno a vyžehleno, že je kromě polibků taky doma čeká teplá večeře, že se postaráme o ně, o děti i společného psa. Neřeší, že přitom jen tak jakoby mimochodem chodíme ještě do práce, na třídní schůzky a povinné schůze družstva. Nezajímá je, kde čerpáme energii, abychom se přitom ještě usmívaly a měly chuť na jejich choutky. Je to krásné, ale zároveň začínáme tajně a nenápadně myslet i na jiné věci.
Láska začíná vřít jak papiňák. Uvnitř papiňáku je občas dusno a těsno. Je nanejvýš nutné upustit páru, ale celkový výsledek dušení obvykle nakonec stojí za to. Musí se zmírnit plamen, nechat maličko vychladnout a pak udržovat stálou teplotu. Ani málo, ani moc. Tohle je umění, to mi každá hospodyňka potvrdí. A možná mi potvrdí i to, že muži někdy syčí bez důvodu, i když je doma stálá teplota a on se rozpálil někde úplně jinde. Zvykl si na ochlazování a syčí a syčí. Právě to je okamžik, kdy nás potajmu napadne, že už nastal čas na jeho úplné sežrání kyselinou sírovou.
PS: Pro muže, co to přece jenom přečetli – neberte si to moc osobně. Vážně proti vám v globále nic nemám.
Muži jsou stvoření k sežrání. Nejčastěji nás napadá sežrat je láskou. To když se vyfiknou a trochu dráždivě navoní, libě se usmívají a vedou vtipnou konverzaci. Taky když nás mají rádi, tváří se jako mistři světa a taky se tak cítí, vedle nás. To mají spoustu bláznivých nápadů a přímo nás nutí, abychom si na sebe něco koupily a dbaly, abychom se jim líbily a byly s nimi šťastné. Sladké polibky znamenají ochutnávání a pobízí k vášnivému zakousnutí.
A my se do nich zakousneme a nechceme pustit. Oni si zvyknou na naši pozornost a přestanou poletovat jako motýlci. Zvyknou si na to, že mají vypráno a vyžehleno, že je kromě polibků taky doma čeká teplá večeře, že se postaráme o ně, o děti i společného psa. Neřeší, že přitom jen tak jakoby mimochodem chodíme ještě do práce, na třídní schůzky a povinné schůze družstva. Nezajímá je, kde čerpáme energii, abychom se přitom ještě usmívaly a měly chuť na jejich choutky. Je to krásné, ale zároveň začínáme tajně a nenápadně myslet i na jiné věci.
Láska začíná vřít jak papiňák. Uvnitř papiňáku je občas dusno a těsno. Je nanejvýš nutné upustit páru, ale celkový výsledek dušení obvykle nakonec stojí za to. Musí se zmírnit plamen, nechat maličko vychladnout a pak udržovat stálou teplotu. Ani málo, ani moc. Tohle je umění, to mi každá hospodyňka potvrdí. A možná mi potvrdí i to, že muži někdy syčí bez důvodu, i když je doma stálá teplota a on se rozpálil někde úplně jinde. Zvykl si na ochlazování a syčí a syčí. Právě to je okamžik, kdy nás potajmu napadne, že už nastal čas na jeho úplné sežrání kyselinou sírovou.
PS: Pro muže, co to přece jenom přečetli – neberte si to moc osobně. Vážně proti vám v globále nic nemám.