Úplně pitomé příběhy. Někdy si člověk opravdu připadá jako blbec!
Stalo se kdysi, že jsme s kolegyní měly po práci domluvený mejdan s přáteli, kde někdo slavil narozeniny. Celý den jsme pracovaly v terénu a zároveň vymýšlely dárek, čím ho překvapit. Až nás to nakonec dovedlo k nápadu koupit mu klasický dort a na něj svíčky v počtu let (jak originální!). Když práce skončila, našly jsme nejbližší cukrárnu a drogerii, zakoupily dort ve velké krabici a sehnaly potřebný počet svíček.
Čas ubíhal, cesta nás pomalu vedla k domluvené hospůdce, ale odněkud přišla potřeba odskočit si, prohrábnout účesy a domalovat rtíky. Řešení nabídly veřejné toalety. Uvnitř dámských záchodků bylo několik kabinek. Nacházely jsme se tam jen my dvě a maminka s pětiletou holčičkou. Věnovaly se svým potřebám a my zase řešily problém, co s tím dortem? Nejjednodušší se nám zdálo vystřídat se v kabince a ponechat krabici s dortem a věci vždy té z nás, která bude mimo...
Věci se nám nakonec zdařily, kabinky voněly, dílo bylo dokonáno, nikdo nerušil a pak nastal čas dostát i hygieně a upravit si tvářičky. Obě jsme se postavily před zrcadla, začaly si mýt ruce a hledat nějakou rtěnku, když jsme zároveň odložily krabici s dortem na stolek vedle umyvadel, abychom ji měly na dohled. Prostě nebylo kam .... A pak přišla ta maminka mýt ruce holčičce a zřetelně nahlas řekla: „Pamatuj si, že se nikdy nesmí na toaletě odkládat jídlo, protože je to nehygienické!“ Káravě se na nás podívala a obě zmizely.
----------------
Slevy. Lákadlo i posledních dnů. Krámečky se pyšní cedulkami, hadříky jsou všude. Tu regál, tam regál, začínáme se v tom s kamarádkou ztrácet .... ale támhle je ještě další .... „Pojď, vyzkoušíme.....“ Ani se neobtěžujeme hledat kabinku, rveme to na sebe přímo před zrcadlem v jednom koutě obchodu. Nějak to nesedí ..... Tamhle by bylo potřeba přidat ....
Podáváme si navzájem věci o velikost větší a zkoušíme a zkoušíme. Když tu se odněkud vynoří paní prodavačka. Chvíli kouká, vidí, že velikosti nesedí, ale snaží se prodat a dostát povinnostem. A tak pomáhá hledat v posledních zbytcích kousky, co by sedly o něco líp. A už se zdá, že jeden možná půjde.... že se konečně našel! Kamarádce zajiskří oči a prohlíží se i zezadu, jestli je velikost
přijatelná, či zda to přece jen není přes prsa trochu těsnější ... a najednou to paní prodavačka všechno po..kazí. Jen opodál přihlížím a když to vysloví, zalapám po dechu.
Stalo se kdysi, že jsme s kolegyní měly po práci domluvený mejdan s přáteli, kde někdo slavil narozeniny. Celý den jsme pracovaly v terénu a zároveň vymýšlely dárek, čím ho překvapit. Až nás to nakonec dovedlo k nápadu koupit mu klasický dort a na něj svíčky v počtu let (jak originální!). Když práce skončila, našly jsme nejbližší cukrárnu a drogerii, zakoupily dort ve velké krabici a sehnaly potřebný počet svíček.
Čas ubíhal, cesta nás pomalu vedla k domluvené hospůdce, ale odněkud přišla potřeba odskočit si, prohrábnout účesy a domalovat rtíky. Řešení nabídly veřejné toalety. Uvnitř dámských záchodků bylo několik kabinek. Nacházely jsme se tam jen my dvě a maminka s pětiletou holčičkou. Věnovaly se svým potřebám a my zase řešily problém, co s tím dortem? Nejjednodušší se nám zdálo vystřídat se v kabince a ponechat krabici s dortem a věci vždy té z nás, která bude mimo...
Věci se nám nakonec zdařily, kabinky voněly, dílo bylo dokonáno, nikdo nerušil a pak nastal čas dostát i hygieně a upravit si tvářičky. Obě jsme se postavily před zrcadla, začaly si mýt ruce a hledat nějakou rtěnku, když jsme zároveň odložily krabici s dortem na stolek vedle umyvadel, abychom ji měly na dohled. Prostě nebylo kam .... A pak přišla ta maminka mýt ruce holčičce a zřetelně nahlas řekla: „Pamatuj si, že se nikdy nesmí na toaletě odkládat jídlo, protože je to nehygienické!“ Káravě se na nás podívala a obě zmizely.
----------------
Slevy. Lákadlo i posledních dnů. Krámečky se pyšní cedulkami, hadříky jsou všude. Tu regál, tam regál, začínáme se v tom s kamarádkou ztrácet .... ale támhle je ještě další .... „Pojď, vyzkoušíme.....“ Ani se neobtěžujeme hledat kabinku, rveme to na sebe přímo před zrcadlem v jednom koutě obchodu. Nějak to nesedí ..... Tamhle by bylo potřeba přidat ....
Podáváme si navzájem věci o velikost větší a zkoušíme a zkoušíme. Když tu se odněkud vynoří paní prodavačka. Chvíli kouká, vidí, že velikosti nesedí, ale snaží se prodat a dostát povinnostem. A tak pomáhá hledat v posledních zbytcích kousky, co by sedly o něco líp. A už se zdá, že jeden možná půjde.... že se konečně našel! Kamarádce zajiskří oči a prohlíží se i zezadu, jestli je velikost
přijatelná, či zda to přece jen není přes prsa trochu těsnější ... a najednou to paní prodavačka všechno po..kazí. Jen opodál přihlížím a když to vysloví, zalapám po dechu.
„Ale vám asi ještě ta prsíčka trochu porostou, ne?“ říká kamarádce, která je napresovaná ve jednom kousku. Vidím ji, jak tuhne, zvedá oči a podívá se na mne: „Já jí asi zabiju!“
Sundala ten havelok a hodila ho zpátky na ramínko. Paní prodavačka chvíli kouká a pak raději odběhne. Snažím se odvrátit pozornost a upoutat kamarádku na kousky visící ještě na věšáku: „Podívej, to je pěkný materiál!“ A pak jsme zjistily, že vybíráme v oddělení pro těhotné!
Sundala ten havelok a hodila ho zpátky na ramínko. Paní prodavačka chvíli kouká a pak raději odběhne. Snažím se odvrátit pozornost a upoutat kamarádku na kousky visící ještě na věšáku: „Podívej, to je pěkný materiál!“ A pak jsme zjistily, že vybíráme v oddělení pro těhotné!