Abych nešidila čtenáře, kteří by měli přece jen zájem o nějaké pikanterie ze studentského života, rozhodla jsem se napsat pár vzpomínek na střední školu. Některé jsem již zmínila dříve a jistě se mi vybaví další. Profesní zážitky počkají. Budou protkány nekonečným maroděním dcery, tak tam nebude strmý postup v kariéře. Zůstanu tedy ještě na škole.
Kolektiv naší třídy začal chmelovou brigádou. Té se zúčastnila asi polovina, druhá se přidala po ní a tím bylo zpočátku předurčeno rozdělení rolí. Ať jsme chtěli, či ne, brigáda nás stmelila a ostatní jsme přijímali mezi sebe později. Nutno dodat, že oni měli svoje skupinky, takže nás to příliš nebolelo. Postupně se to stmelilo. Sjednotit dohromady kolektiv 38 holek a 4 kluky je nelidské. Na každého bylo v průměru 10 ženských – navíc vlastně taky samé tygřice a tygři, tak se samci hřáli na výsluní a my je hladily a drbaly za uchem. Není divu, že některé z nás pokukovaly po samcích v jiných třídách. Na škole však převládaly ženy, takže příliš šancí nebylo.
Ve stejném ročníku v „Béčku“ měli kluků deset. Připadalo nám to nespravedlivé. Rozdělení určili podle základního jazyka, kdy naše třída měla maturitní němčinu a druhá angličtinu. To předurčilo naši budoucnost. Měli jsme i další jazyky, ale díky této selekci nás odtrhli od většího kolektivu samců, kteří měli lepší příležitosti. I když – z pohledu tehdejších možností byla němčina perspektivní. Stejně se jezdilo jen do NDR a angličtina nefrčela. Tím se soudruzi postarali, aby krasavci později jezdili do Anglie a Ameriky a my holky za Germány.
Mezi oblíbené spolužáky patřil jeden, který nad jinými vyčníval. Jednak výškou, jednak nenucenou ležérností a taky tím, že všechny holky přehlížel. V naší třídě se utvořila skupina pěti mrňavých obdivovatelek, které si udělaly stupnici, podle níž hodnotily své hodnoty u něho. Například pozdrav měl určitý počet bodů, pozvání na pivo vyšší, každá konverzace byla odstupňovaná a body se v určeném období sčítaly a vyhodnocovaly. Jedna s ním chodila na volejbal a měla značné výhody. Ale zase nechodila do hospody, tak se výsledky střídaly.
On zůstal svůj po celou dobu až do čtvrťáku, kdy se zamiloval do prvačky a krátce po maturitě se konala veselka. Demonstrativně jsme všechny nakráčely utrousit slzu a blahopřát a celá pětice ho prvně a naposledy políbila. O našem soutěžení existuje záznam v třídní kronice, který jsme mu na závěr daly k vyjádření. Máme ho dodnes schované a vyznělo v tom smyslu, že nás tajně miloval všechny – svým způsobem – tzn., že jsme mu byly všechny ukradené.
Kolektiv naší třídy začal chmelovou brigádou. Té se zúčastnila asi polovina, druhá se přidala po ní a tím bylo zpočátku předurčeno rozdělení rolí. Ať jsme chtěli, či ne, brigáda nás stmelila a ostatní jsme přijímali mezi sebe později. Nutno dodat, že oni měli svoje skupinky, takže nás to příliš nebolelo. Postupně se to stmelilo. Sjednotit dohromady kolektiv 38 holek a 4 kluky je nelidské. Na každého bylo v průměru 10 ženských – navíc vlastně taky samé tygřice a tygři, tak se samci hřáli na výsluní a my je hladily a drbaly za uchem. Není divu, že některé z nás pokukovaly po samcích v jiných třídách. Na škole však převládaly ženy, takže příliš šancí nebylo.
Ve stejném ročníku v „Béčku“ měli kluků deset. Připadalo nám to nespravedlivé. Rozdělení určili podle základního jazyka, kdy naše třída měla maturitní němčinu a druhá angličtinu. To předurčilo naši budoucnost. Měli jsme i další jazyky, ale díky této selekci nás odtrhli od většího kolektivu samců, kteří měli lepší příležitosti. I když – z pohledu tehdejších možností byla němčina perspektivní. Stejně se jezdilo jen do NDR a angličtina nefrčela. Tím se soudruzi postarali, aby krasavci později jezdili do Anglie a Ameriky a my holky za Germány.
Mezi oblíbené spolužáky patřil jeden, který nad jinými vyčníval. Jednak výškou, jednak nenucenou ležérností a taky tím, že všechny holky přehlížel. V naší třídě se utvořila skupina pěti mrňavých obdivovatelek, které si udělaly stupnici, podle níž hodnotily své hodnoty u něho. Například pozdrav měl určitý počet bodů, pozvání na pivo vyšší, každá konverzace byla odstupňovaná a body se v určeném období sčítaly a vyhodnocovaly. Jedna s ním chodila na volejbal a měla značné výhody. Ale zase nechodila do hospody, tak se výsledky střídaly.
On zůstal svůj po celou dobu až do čtvrťáku, kdy se zamiloval do prvačky a krátce po maturitě se konala veselka. Demonstrativně jsme všechny nakráčely utrousit slzu a blahopřát a celá pětice ho prvně a naposledy políbila. O našem soutěžení existuje záznam v třídní kronice, který jsme mu na závěr daly k vyjádření. Máme ho dodnes schované a vyznělo v tom smyslu, že nás tajně miloval všechny – svým způsobem – tzn., že jsme mu byly všechny ukradené.
Prozradím jednu pikanterii, kterou holky nevědí. Ve třeťáku na praxi, když za námi dojela partička spolužáků v hojném počtu a bydleli jsme všichni pohromadě tajně na ubytovnách, přišla horká noc, horká hlava .... až ji musel zchladit v Mácháči. Po prázdninách mu zase vychladla. Bůh ví! Možná jsme si s holkama fifty:fifty. Ale abych byla upřímná, moje praktická duše koukala spíš po jiném, mnohem blíž. Do kolektivu fanynek jsem se zařadila proto, aby měly holky konkurenci. Hezkej byl, ale v šestnácti je svět prostě nádherný sám o sobě.