Na uklidnění bych začala lžící medu. Psát o jeho příznivých účincích by bylo nošení dříví do lesa, to ani není potravina, to je lék. Je doslova na všechno, pomáhá snad všem, kromě těch, co mají alergii na med. O medu jsem napsala už samostatný blog a tak jen dodám, že jsou v něm obsažené jednoduché cukry, neměl by tedy činit potíže ani diabetikům, ovšem jenom v povoleném množství.
Do bylinkového čaje je prý mnohem lepší než cukr, podporuje léčivé účinky. Kromě slazení se hodí do těsta a z těsta s medem se pečou vánoční perníčky, dělají se s ním detoxikační masáže, může se přidat do pleťové masky, používá se na prasklinky i na opary, opravdu mám vyzkoušeno, že ránu hojí rychleji. S medem souvisí i mateří kašička, kterou moje mamka užívala, aby byla pořád mladá a krásná. Všeho s mírou a podle návodu.
Med je všestranný a jelikož dnes potřebujeme notnou dávku nervů hojivého koření, uvaříme si čaj z máty a meduňky. Máta voní mentolově a působí na dobré zažívání, na zklidnění, upravuje potíže při trávení něčeho, co nám nesedlo a to se hodí každému. Meduňka voní trochu citrónově, působí sedativně, prý uspává nespavce, uklidňuje trávení, mysl i rozjitřené srdce, napomáhá při léčení potíží s dýcháním a při bolestivé menstruaci. Zalijte si konvičku a snad už bude klid.
Abychom byli zdraví a zůstali v dobré kondici, striktně dnes na odlehčení vyberu müsli, i když nejsem jeho zastáncem. Je to ale mnohem lepší, než patlat něco z mouky a másla. Dáme si vločky s mandlemi, mlékem a přislazené medem, to nám dodá vitamíny a potřebnou vlákninu i sacharidy. Mléko obsahuje vápník a ten potřebují naše kosti, ale i u mléka platí – všeho s mírou. Pro některé je mléčná bílkovina nestravitelná, teda prý je to většina populace. Každý jsme ale individuum, takže nevím, jak je to s prospěšností mléka opravdu. Dočetla jsem se, že je lépe požívat ho ve formě kysaných výrobků a to už říkala i moje babička, nechávala záměrně zkysnout mléko a pak nám ho rozkvedlala kvedlačkou, uvařila brambory, omastila máslem a povinně jsme to museli pít.
Jenomže to bylo úplně jiné mléko, než je teď. Chodívali jsme si pro něj do konvičky do mlékárny, mělo pořádný škraloup a úplně jinou chuť. Babička z něj dělala tvaroh, z tvarohu domácí sýr, obden mléko svařovala na plotně a obyčejně jí to vyběhlo, aby pak celý den smrděl byt připečeným mlékem. Konvička mléka nám zpestřila program na celé dopoledne a pořád bylo čím se zabývat.
No, ale to bylo v době, kdy jsme ani neměli televizi, jenom rádio, nic nás nezdržovalo a mohly jsme se věnovat úplně všedním věcem jako vaření, svařování mléka, zakládání tvarohu, nakládání sýra, prostě tomu, čemu se dneska říká „zbytečnost“ a kupujeme to za drahé peníze v hypermarketech.
No, vidíte a zase jsem se při vzpomínce na staré časy vytočila! Úplně mi to rozhodilo koncept seriálu, vždyť já vlastně dneska ani neuvařila?