Muž
a žena sedí v zahradní restauraci. On se kochá, ona má šílený hlad a
chvílemí jí kručí v žaludku. Nemyslí na nic jiného než na to. Ne na TO,
ale na to, že jí kručí v žaludku.
On:
„Je tu pěkně.“
Ona:
„Pěkně hnusně.“
On:
„Cítíš, jak to všude kolem voní?“
Ona:
„To je olej. Doufám, že ho denně mění!“
On:
„A ta servírka má pěkný nohy.“
Ona:
„Pěkně pomalý!“
Servírka přinese jídelní lístky, objedná pití a odejde. Oba
mají nabídku před sebou. On se stále kochá. Ona taky, právě se začala kochat
předkrmy na papíře. Barevné obrázky jí doslova mučí. Má chuť na všechno.
(Poznámka aut.– poslední dvě věty jsou o mně)
On:
„Tak co si dáš?“
Ona:
„Všechno!“
On:
„Hele, mají salát ...“
Ona:
„ ... a taky řízek!“
On:
„Dám si vývar s chlebem, mě to stačí. Stejně je tu nádherně ... slyšíš to?“
Ona:
„Co?“
On:
„Nemel porád!“
Ona:
Zatváří se kysele.
On:
„Ptáčci, krásně cvrlikají ......“
Vtom
přijde servírka. Ona zařve: „Španělskýho ptáčka se šesti a pivo!“
