Děti jsou naše baterky. Jejich energie je věčná.
Svět dětí je plný zvláštností, zážitků, fantazie, obav, starostí, ale i odvahy, kterou by dospělý neměl. Vzpomínám na svoje dětství a ráda sleduji děti ve svém okolí. Zkoumání jejich světa je inspirativní. Podle mne jsou nejlepší tak do 6 let. Dají se krásně ovládat, naletí na naše fígly, ale umí i překvapit. Vše berou vážně a nerozumí kompromisům.
Dobrou metodu na mírnou manipulaci měla moje babička. Když s námi některé věci nezvládala běžnou cestou, vyprávěla nám pohádku o myšce Couralce. Ta nás nenásilnou formou navedla vždy tam, kam bylo zapotřebí. Couralka zažívala mnohá dobrodružství a uměla všechno vyřešit. Je hezké sledovat podobnou komunikaci mezi maminkou či babičkou a dětmi. Každá na ně má jinou metodu.
A děti se za tu péči odměňují. Například svými výroky. Jednou jsem poslouchala v čekárně u lékaře chlapečka s maminkou, když vyšla z ordinace paní doktorka. Nahlas se jí zeptal: „Mami, proč je paní doktorka tak tlustá?“ Jindy jsem viděla holčičku, jak babičce bravurně vyjmenovala čtyři manželky Karla IV. To jsem se až zastyděla. Také se mi líbila čertice, která jela na sraz čertů metrem a mamince na otázku, zda jí není horko, odpověděla: „Není. Protože já jsem čert, já mám teplíčko ráááda!“ A sprchou mi byla odpověď chlapečka, který na dotaz, zda se nebojí, před jízdou v terénním voze, odpověděl: „Ne. Já se těším, než umřu!“