Možná se ti dnešek zdál výjimečný, možná to byl jenom všední den. Kdo se v tom má vlastně vyznat?
Chtěla jsem ti toho tolik říct ...
... a tys to celé pokazil!
Mohl jsi znovu slyšet, jaký jsi úžasný,
tys mě najednou zarazil.
Pořád jsi říkal něco podivného,
chceš teď prý s jinou žít...
A co to vlastně mělo být?
Vždyť jsme si lásku spolu slíbili,
měl jsi mě radši políbit
a pak bysme si to zas spolu užili.
Proč tahle divná cizí tvář a ta nechutná scéna?
Proč najednou ta slova podivná?
Však ty se vrátíš.
Už mockrát se to stalo,
mluvil jsi jako pomatený
a pak se ti to zas v hlavě urovnalo.
Vrátil ses, dělal dál jako že nic,
jako že vlastně to nic není.
Však ty se vrátíš.
Jak bys mohl žít bez mého pohlazení?