Bývalo hezké si hrát,
splnit si odvážný sen
zkusit jen na rukou stát,
objímat stoletý kmen.
Ucítit teplo plamene,
plakat nad jeho ramenem.
Bývalo hezké si hrát,
ale pak začal mě štvát.
Bývalo hezké si hrát,
splnit si odvážný sen
zkusit jen na rukou stát,
objímat stoletý kmen.
Ucítit teplo plamene,
plakat nad jeho ramenem.
Bývalo hezké si hrát,
ale pak začal mě štvát.
„Nechci se vázat. Vím, že
nevydržím jenom s jednou a nechci ji učinit nešťastnou.“
To říkával strýček a žil
spokojeně staromládeneckým životem. Ženy mu životem procházely, on se s nimi
bavil, možná i miloval a zdálo se, že si žije bezstarostně, jen samá legrace a
kamarádi. Mohl si plnit sny a užívat svobody, sportovat a trávit volný čas, jak
se mu zachtělo.
Když vzpomínám, skoro nic pro
něj nebylo problém a ani si s ničím moc starostí nedělal. Udržoval
kontakty a dlouhodobé vztahy nebudoval. Ačkoli bydlel blízko a scházeli jsme se
pravidelně, vlastně jsme o jeho skutečném životě moc nevěděli. Jako každý chlap
mlžil a nechal si své tajemství.
Do jisté míry lze jeho ohled
na ženy ocenit. Jenomže opravdu je to tak jednoduché? Opravdu lze lovit,
ulovit, pak jít dál a nezranit? Možná to opravdu jde. Pokud je touha jít dál a
zkoušet pořád něco nového oboustranná, může to vycházet. Ale pokaždé to nevyjde
tak naplano. Pokud se ulovená zaláskuje, může to skončit i jinak.
Snad to může vycházet při
zachování pravidla „jednou a dost“, ale to
má velká rizika. A tak je pravděpodobné, že se ulovená „chytne“ … a … hrozí
malér. I strýček si to zažil, ale už to odnesl čas. Jeho zásada, že nechce
činit jednu nešťastnou, asi vzala stejně za své, protože ženská se trápí, i
když to chlap nechce.
Každý ale nemá zásady. Je
spousta těch, co žádné zásady nedodržují. Jen loví. A klidně činí neštěstí. Pak
svůj čas dělí dvěmi, třemi …..
To už je ale štvanice.
Považuji se za fatalistu. Věřím na osud, na to, že máme něco přeurčeno. Ale ….
Asi to tak úplně nebude. Nejsem totiž taková, abych se smířila s osudem, co mi naloží. Jako malá jsem si s osudem leccos užila, protože prostředí, do kterého se narodíte a žijete v něm, nemůžeme tak docela ovlivnit, dokud rozhodují rodiče. Jasně, stejně jako mnoho nedospělých, měla jsem ke všemu své výhrady, ale zpětně bych to klidně zažila znovu, jenom s jednou změnou, která by ovlivnila můj další osud podstatně. Nejsem ale ani z těch, co spoléhají na to, co by kdyby… Takže dobu, kdy jsem nebyla plnoletá a nemohla zcela rozhodovat o svém osudu, nechám být a zamyslím se nad tím, jak jsem naložila s osudem dál.
V dospělosti jsem si plánovala, co chci prožít. Nedomyslela jsem to ale do konce, udělala jsem si jenom hrubou představu a potom se chovala tak, abych tu představu co nejvíc naplnila. Promýšlela jsem strategii a potom náhradní řešení, protože každá strategie nevyjde hned napoprvé. Naplánovala jsem si životní styl, budoucí povolání, partnera i rodinu. Snění jsem obvykle praktikovala před usnutím, abych si vizualizovala budoucí časy pěkně s detaily. Jasně, že ani tyhle sny se všechny nenaplnily, ale některé, ty podstatné, se zhmotnily. Svůj osud jsem si představovala původně maličko jinak, ale když se ohlédnu, nakonec bych vyškrtla jen něco, v globále mohu být spokojená.
Jak se mi ty sny postupně zhmotnily a naplňovaly, přestala jsem snít. Řeknu vám, tohle je asi nejhorší. Totiž když zažíváte období, které jste si ani nepředstavovali a ani o něm nesnili, přesto je napsané někde ve vašem osudu a nejde to moc ovlivnit. Asi jste součástí něčího osudu, který si vysnil a plníte tam roli. Nemá cenu se v tom šťourat, rozhodně se ale vyplatí se zase zasnít. Nové sny vytrhnou člověka z ponuré reality. Loni se mi to stalo, pak jsem se zasnila, začala si kreslit další osud v růžovějších barvách a vyplatilo se. Zkuste to taky.
Narodila jsem se ve druhé polovině minulého
století a tak pamatuji atmosféru před miléniem. Všechno bylo ve vývoji, babičky
radily podle svých zkušeností, kdo zažil, ví, že kdo si věděl rady sám, ten měl
vyhráno. Předchozí generace ale zažívaly ještě krušnější chvilky. Všichni do
budoucnosti hleděli s optimismem, protože věřili, že bude lépe.
Pořád se bádalo o životě po roce
2000, kdo tento mezník přežije a kdo ne, s jakými zvířaty budeme na
planetě žít nebo zda se někam přestěhujeme. Hledání vhodného místa pro lidstvo
zatím moc nepokročilo, ale aspoň ve fantazii jsme vyřešili různé zkázy planety,
život pod vodou, život na jiné planetě, cestování do vesmíru a jeho osidlování.
Naše děti už se narodily do
jiného světa. Mají více možností cestovat, mohou si dopřát lepší vzdělání, jet
na zkušenou do jiné země a v klidu se vrátit. Někteří ani nesní o tom, o
čem my, žijí si po svém a občas se o nich píše, že nejsou připravené jako
předchozí generace. Tak nevím …. Virus nás nyní prověřuje všechny stejně, ale zatím
se mi zdá, že držíme krok. Pomáháme si navzájem a proto jsem se rozhodla přidat
svoji zkušenost.
Od Vánoc se potýkám
s nějakou virózou. Přinesl to manžel, postupně přišla rýma, pak mi spadla
do krku a každý den se mi mluvilo hůř a hůř. Jelikož jsem pracovala
z domova a musela hodně telefonovat, krk neměl klid a já ochraptěla.
Hledala jsem způsob, jak to vyléčit a došla do lékárny. Dostala jsem sirup na
kašel a prý, že nesmím alkohol a peppermint. Všeho jsem se vyvarovala, ale
úleva nepřicházela. Došla jsem si na test a byl negativní. Nemoc neustupovala,
volala jsem tedy lékaře:„Test mám negativní, asi by to chtělo antibiotika“.
„To v žádném případě! A bez
testu vás nevezmeme. Dojděte si na druhý a pak se uvidí.“ No, nebudu napínat,
nevidělo se. I další test byl negativní a lékař nezvedal telefon. Koupila jsem
si zázvor, zahřívala se, mazala mírně peppermintovou mastí, přidala hlasový
klid a s bylinnými bonbóny a čajíčky přežila další týden. Stav se postupně
zlepšuje, i když měnící se počasí je unavující.
Snažím se relaxovat a poslouchám
audioknihy. Detektivky Agathy Christie se hodí, vyprávění o starých časech je
tak vlídné, jako by mi vyprávěla babička. Občas se v nich objeví i
zvyklosti a připomenou dobu minulou, která má ovšem pro tu dnešní mnoho podnětů.
Včera mi vyprávěč připomněl starý recept, který je na obtíže v krku i na
hlasivky výborný, tak jsem to dnes vyzkoušela a výsledek se ihned dostavil.
Do vodní lázně jsem umístila
varnou misku a v ní šlehala žloutek s moučkovým cukrem (přiměřeně,
asi lžičku), podobně jako se šlehá žloutkový krém. Bylo toho trochu, ale já to
chtěla jenom vyzkoušet pro jednu porci. Když byl žloutek teplý, přidala jsem
kapku slivovice (lépe by se asi hodil koňak) a šálek mléka. Všechno jsem za
stálého míchání nechala prohřát, pak slila do hrnku, ozdobila šlehačkou a
skořicí a po doušcích horké vypila. Jestli vás taky škrábe v krku, dobré
vyzkoušet. Ovšem není vhodné pro děti.
Jo a vlastně .... dejte si ho i
bez virózy, je to výborné.
Dostala jsem blahopřání k novému
roku, kde bylo popsáno, co jsme zažívali v dětství, co je dnes úplně
nemožné a pro naše generace vlastně nepochopitelné. Pořád jsme lítali venku,
počítače nebyly, mobily také ne a vůbec nám to nevadilo. Byli jsme přesně tam,
kde jsme měli být, informace kolovaly tichou poštou spolehlivě a dny plynuly k naší
plné spokojenosti. Vystačili jsme s málem. Na druhou stranu i naše
generace měla svá specifika, která možná dnešní generace nechápou a ani by je
to nenapadlo. Takovým příkladem jsou třeba džíny. Dnes prostě jen vejdou do
obchodu, vyberou si velikost, barvu, střih, díry, nášivky a ozdoby podle vkusu,
to však za našich mladých let možné nebylo.
Kupovaly se v Tuzexu nebo v cizině,
takže už z toho bylo jasné, že nebyly pro každého. Moje první džíny stály
tenkrát 550 Kč, když plat byl něco přes tisícovku. Když jsem je přinesla domů,
měla jsem opravdu radost, konečně jsem taky byla in, jenomže …. byly moc modré.
Tenkrát džíny strašně pouštěly barvu, takže aby se v nich dalo jít mezi
lidi, napustila jsem vanu, vzala kartáč a začala procedura k jejich vylepšení.
Když to máma viděla, nechápala a jen kroutila hlavou. Bylo jí to líto.
Kalhoty vydržely opravdu mnoho a
o dva roky později jsem si koupila nové za první výplatu z brigády. To už
se ošoupané nenosily. Když přišla potřeba řešit další, napadlo nás požádat
strýčka v cizině, aby nám poslal nové. Poslal, akorát velikost musel
odhadnout, protože mne viděl naposledy před deseti lety. Přišel čas „trubek“,
tak úzkých džín, které byly přesným obrysem nohy. Ty už se mnou vydržely do
maturity, i když jsem se do nich zpočátku nemohla nasoukat. Později pak přišla
doba mrkváčů a poleptaných vzorů, což se řešilo savem, takže nejedny kalhoty
upravené podle módy vzaly zasvé ještě před první vycházkou.
Jeden můj kamarád měl svoje džíny
hodně dlouhou dobu. Nebylo lehké je sehnat, a tak pokaždé, když u těch svých
těsných protrhnul koleno, zašil to poctivě na stroji tak dobře, že příští díra
se vyklubala těsně vedle stehů a nakonec měl koleno jeden šev vedle druhého, to
nebyla už džínovina, jen nitě. Ale k účelu sloužily dál. Jen moje babička
švadlena, když viděla ty naše nápady a výtvory, pokaždé se chytala za hlavu.
Uměla totiž udělat krásné záplaty, které každé děravé džíny uvedly znovu do
provozu. Akorát její stará singrovka na to nebyla zvyklá, ten materiál byl
úplně prkenný. Vlastně se to s dnešními džínami nedá vůbec srovnat.
Každá doba má svoje specifika,
dnes nikoho děravé kalhoty nepohoršují, za našich mladých let to nebylo
obvyklé, nechtěli jsme vypadat jako „trhani“, ale móda a vývoj textilních
vláken dávno přinesly jiné možnosti. A džíny se dají koupit na každém trhu.
O rotundě vím z dostupných zdrojů pouze to, že byla postavena na počátku 12. století a nejprve zasvěcena sv. Štěpánovi. Od 10. století sloužila jako farní kostelík osady Rybníček. Po založení Nového Města pražského v polovině 14. století byl v těsné blízkosti rotundy vybudován nový kostel sv. Štěpána a rotunda byla přesvěcena na počest sv. Longina. V 17. století byla stavba barokně upravována. Nařízením Josefa II. však bylo roku 1783 zrušeno její užívání pro bohoslužebné účely. V 19. století měla být zbourána při výstavbě ulice Na Rybníčku, ale naštěstí se tak nestalo. Dnes kaple slouží řeckokatolické církvi.
Korál symbolizuje požitek a radost, lásku, pokoru, harmonii, mateřství, plodnost a sexuální touhu. Zavěšený v domě prý ochraňuje před nebezpečím. Je vhodný pro ženy, protože pomáhá při ohroženém těhotenství či neplodnosti. Ženám, které nemohou otěhotnět, může prý jeho působení pomoci, proto je vhodné nosit například náušnice nebo prsten, je používán také při anémii, zastavuje krvácení, zabraňuje prý potratům a ulehčuje porod.
Granát má temně červenou barvu rudého vína, znásobuje životní síly organismu, léčí rány a záněty. Odstraňuje melancholii a zahřeje srdce. Reguluje krevní tlak, podporuje tvorbu červených krvinek, je využíván při léčbě revmatických potíží a při zánětech kloubů. Posiluje auru a vytváří ochranný štít z vysoce nabitých pozitivních vibrací, které po vzájemném kontaktu odpuzují negativní energii. Má významné účinky na psychiku a je mu připisována magická moc, svým majitelům prý zvyšuje vitalitu, chrání před nepřáteli a podporuje fantazii.
Tygří oko činí svého majitele odvážným a sebevědomým, učí otevřenosti. Prohřívá celý organismus, podporuje tok energie v těle, působí na zmírnění bolestí žaludku, ale i hlavy, migrén, problémů se zrakem, při dýchacích potížích, astmatu, onemocnění jater a hepatitidě. Bývá používán k uklidnění a povzbuzení silně nervózních nebo citlivých lidí. Doporučuje se nosit jej ve chvílích, kdy musíme čelit slovnímu, duševnímu či psychickému útoku. V magii je cenným amuletem přitahujícím peníze, obzvláště prý, je-li nošen v peněžence, společně s kreditními kartami.
Kamínky, které jsem dnes vybrala, rozhodně nic nezkazíte, všechny jsou vhodné na podporu spokojeného manželství. Tygří oko bych doporučovala raději větší a pro oba partnery, protože v případě hádky by vám jedno nemuselo stačit.