Rozchody

Opustil jí manžel, představte si to, po dvaceti pěti letech si našel mladší a zůstala sama, chudák ženská!“ Věta, kterou jsem kdysi mimoděk vyslechla u kadeřnice a pořád ještě slyším. V zrcadle se mi dokonce odráží ona, i když jenom v konturách. Bylo mi asi dvacet, rozhodnutá změnit účes, plánovala jsem si novou budoucnost. Budoucnost, která znamenala skončit s původním životem, vydat se novou cestou. Ta budoucnost měla, samozřejmě, světlé barvy, v představách byla jenom růžová.Ponořena ve svých nádherných myšlenkách, zamilovaná, čekala jsem, až se kadeřnici uvolní křeslo a já vystřídám předchozí zákaznici. Najednou přilétla ta věta, vytrhla mě ze všech myšlenek a já se zvědavě dívala, koho že opustil manžel po tak dlouhé době.„Chudák ženská, co si to vybrala za bídáka? Obětovala mu nejlepší léta a on?“Na židli seděla velmi sympatická, opečovávaná dáma. Byla hezky oblečená, blond vlasy. Nijak smutně nevypadala, možná jí to trápilo míň než nás ostatní, i když .... po takové době to určitě vrásku zanechá.Už mi taky uplynula moje čtvrtka století, co jsem se, plná nadějí, vdala. Kolik párů už se za tu dobu rozpadlo a kolik to ještě čeká? I zdánlivě pevné páry najednou dostává únava z každodenního boje o společné přežití dobrého i zlého.Není to jednoduché, však víte každý své. Snad už je úplně nemoderní a neobvyklé zůstat. I soucit s opuštěnými jako by se vytratil, aspoň už nějak svoje okolí vnímám tak, že je spíš normální se rozcházet. Ale zdá se, že hlavním viníkem nejsou mladé neukojené samice, které mužům v době druhé mízy zvednou sebevědomí. Příčinou není poblouznění mladistvou krásou a pevným poprsím. Je příčinou zevšednění, nestálost, touha poznat něco nového? Může za to snad doba plná stresů, ve které žijeme a útěky mimo realitu?