Kouzlo proti chřipce
Prášků existuje moc, otázkou je, jestli jsou tak účinné, jak je potřeba. Pokud chcete vyzkoušet něco jiného na podporu léčení, můžete si k běžným prostředkům jako je zázvorový čaj, česnečka, bylinky, med a podobně udělat koupel proti chřipce.
Chce to natočit do vany vodu cca 37 stupňů teplou, nalít do ní odvar z bylinek, které doma najdete, můžete přidat i vonný olej ze silicí, které uvolňují dutiny (pár kapek eukalyptu, tea tree, levandule) a pak se do lázně ponořte asi tak na 15 - 20 minut. Poté se zabalte do prostěradla nebo osušky, tělo neutírejte a zalezte si aspoň na hodinu do postele. Koupel nastartuje tělo a toxiny se vyplaví a vypotí.
Léčivou koupel jsem vyzkoušela mockrát nejen na sobě a pokaždé to zabralo. Třeba se vám takové kouzlo v období chřipek a jiných neduhů bude hodit.
Lékaři v ledničce
Zdraví začíná v kuchyni, to nepopírá ani doktorka Cajthamlová. Za časů našich babiček nebyly tři lékárny na jedné ulici, šumivé vitamíny ani spousta prášků na bolesti a přitom to byly čiperky do pozdního věku.
V naší rodině to bylo půl napůl. Jedna babička sázela na chemii, druhá spíš na přírodu. Je pravda, že ta „chemická“ se dožila vyššího věku, ale jen o něco a navíc si na sebe v případě vážnějšího stavu nenechala sáhnout. Ve chvílích nejtěžších tíhla spíš k bylinám. Dnes nad jejím postojem přemýšlím, hlavně když poslouchám zkušenosti lidí, kteří museli podstoupit chirurgické zákroky. Jeden takový příklad mám zrovna doma, manželovu maminku čeká třetí operace stejné endoprotézy a tak si říkám, že je rozhodně preventivně lepší volit jinou cestu, než skončit pod skalpelem chirurga a nechat do sebe vrtat, jenomže tohle je na jinou diskusi.
Vymoženosti medicíny nechci zlehčovat, jenom si myslím, že by o svém zdraví měl přemýšlet hlavně pacient, protože nemoc mu říká, že je v jeho životě něco špatně. Když se zcela svěří doktorům a nic na tom sám nezmění, jako by jen odhodil břímě, jenomže měl hledat spoustu odpovědí na otázky, proč musí trpět právě on, hlavně každý sám v sobě. Určitě lékaři neřekne všechno. A když je k sobě poctivý, třeba ho napadne způsob, jak si pomoci i bez něj.
A protože v naší ledničce není ukryta jen krása, tak mě napadlo zmínit i způsob, jak si zlepšit jídlem zdraví. Proto jsem hledala v literatuře a našla pár pomocníků.
Zelí – zimní zásobárna vitamínu C je známa. Na trávení prý pomáhá výborně zelná šťáva, zelí je při léčení vlastně všestranné, pro obsah látek má skvělé účinky na celého člověka, ale napadlo vás někdy přiložit zelí jako obklad? Zelné listy se omyjí, zbaví tuhých částí, uválejí válečkem a pak se mohou přiložit na různá místa podle potřeby. Prý jsou účinné při revmatismu, na prokrvení částí těla, prý pomáhají ženám při potřebě prokrvení pánve nebo při ústřelu. Tohle určitě vyzkouším, můj sedací nerv dostává zabrat každý den.
Brambory – babička na brambory věřila, radila mi je při zaníceném pupínku, měla vůbec zvláštní rady, ale já se dočetla, že prý jsou účinné jako obklad při revmatismu rukou. To se ze syrových brambor, cibule a vařeného lněného semínka udělá řídká kaše, dá se do rukavic, které se natáhnou na ruce. Prsty mají v kaši plavat. Ruce se zabalí do igelitu a obklad se nechá působit do rána. Brambory krásně chladí, to vím, ale jak to působí, to nevím. Naštěstí to ještě nepotřebuji.
Tvaroh – tohle je osvědčená rada, kterou využívám léta. Jakmile mě začnou zlobit krční žlázy, mám horkost v hlavě nebo se schyluje k angíně, na které jsem dřív dosti trpěla, koupím kostku tvarohu, půlku rozpatlám na namočený kapesník, uvážu na noc kolem krku, nechám působit do rána a ráno je všechno jinak. Někdy musím opakovat, pokaždé je ale cítit znatelná úleva. Tvaroh vytáhne horečku, v ubrousku úplně zhrudkovatí, pak musím pořádně umýt krk, aby mi nevoněl jako syreček.
Křen – ten užívám nejvíc zevnitř, nastrouhaný naložený do medu je dobrý a ještě účinný při kašli. Na bolesti zad a kloubů jsem to ještě nevyzkoušela, kupuji si náplasti, možná na to dojde, jenže při strouhání křenu pokaždé moc brečím. Komu to nevadí, může zkusit účinnost křenových placek. Připraví se z jednoho dílu nastrouhaného křenu, pěti dílů mouky a jednoho dílu tuku. Přikládat zevně při revmatismu, ztuhlosti svalů, ischiasu, ale i na otoky a omrzliny. Komu vadí na kůži, může přiložit přes látku. Nechá se působit až 15 minut, ale pak je třeba místo dobře namazat.
A když jsme u toho mazání: Já sama používám francovku. Do ní tak dvacet hřebíčků (koření), nechám je tam naložené a potírám s tím bolavá místa – dásně, zuby, hlavu, namožené svaly. Ulevuje skoro okamžitě. Kdyby vám ale zbylo ze slavení něco slivovice, dočetla jsem se, že zábaly z ní pomáhají proti chřipce a nachlazení. To se do ní prý namočí ponožky, natáhnou se na nohy, přes ně jedny teplé suché a igelit. Nechá se dvacet minut a nohy se omyjí. Nemoc je prý zažehnána, nerozvinutá odejde a rozvinutá odezní. Zvláštní, tohle mi žádná babička nikdy neporadila!
Zdraví začíná v kuchyni, to nepopírá ani doktorka Cajthamlová. Za časů našich babiček nebyly tři lékárny na jedné ulici, šumivé vitamíny ani spousta prášků na bolesti a přitom to byly čiperky do pozdního věku.
V naší rodině to bylo půl napůl. Jedna babička sázela na chemii, druhá spíš na přírodu. Je pravda, že ta „chemická“ se dožila vyššího věku, ale jen o něco a navíc si na sebe v případě vážnějšího stavu nenechala sáhnout. Ve chvílích nejtěžších tíhla spíš k bylinám. Dnes nad jejím postojem přemýšlím, hlavně když poslouchám zkušenosti lidí, kteří museli podstoupit chirurgické zákroky. Jeden takový příklad mám zrovna doma, manželovu maminku čeká třetí operace stejné endoprotézy a tak si říkám, že je rozhodně preventivně lepší volit jinou cestu, než skončit pod skalpelem chirurga a nechat do sebe vrtat, jenomže tohle je na jinou diskusi.
Vymoženosti medicíny nechci zlehčovat, jenom si myslím, že by o svém zdraví měl přemýšlet hlavně pacient, protože nemoc mu říká, že je v jeho životě něco špatně. Když se zcela svěří doktorům a nic na tom sám nezmění, jako by jen odhodil břímě, jenomže měl hledat spoustu odpovědí na otázky, proč musí trpět právě on, hlavně každý sám v sobě. Určitě lékaři neřekne všechno. A když je k sobě poctivý, třeba ho napadne způsob, jak si pomoci i bez něj.
A protože v naší ledničce není ukryta jen krása, tak mě napadlo zmínit i způsob, jak si zlepšit jídlem zdraví. Proto jsem hledala v literatuře a našla pár pomocníků.
Zelí – zimní zásobárna vitamínu C je známa. Na trávení prý pomáhá výborně zelná šťáva, zelí je při léčení vlastně všestranné, pro obsah látek má skvělé účinky na celého člověka, ale napadlo vás někdy přiložit zelí jako obklad? Zelné listy se omyjí, zbaví tuhých částí, uválejí válečkem a pak se mohou přiložit na různá místa podle potřeby. Prý jsou účinné při revmatismu, na prokrvení částí těla, prý pomáhají ženám při potřebě prokrvení pánve nebo při ústřelu. Tohle určitě vyzkouším, můj sedací nerv dostává zabrat každý den.
Brambory – babička na brambory věřila, radila mi je při zaníceném pupínku, měla vůbec zvláštní rady, ale já se dočetla, že prý jsou účinné jako obklad při revmatismu rukou. To se ze syrových brambor, cibule a vařeného lněného semínka udělá řídká kaše, dá se do rukavic, které se natáhnou na ruce. Prsty mají v kaši plavat. Ruce se zabalí do igelitu a obklad se nechá působit do rána. Brambory krásně chladí, to vím, ale jak to působí, to nevím. Naštěstí to ještě nepotřebuji.
Tvaroh – tohle je osvědčená rada, kterou využívám léta. Jakmile mě začnou zlobit krční žlázy, mám horkost v hlavě nebo se schyluje k angíně, na které jsem dřív dosti trpěla, koupím kostku tvarohu, půlku rozpatlám na namočený kapesník, uvážu na noc kolem krku, nechám působit do rána a ráno je všechno jinak. Někdy musím opakovat, pokaždé je ale cítit znatelná úleva. Tvaroh vytáhne horečku, v ubrousku úplně zhrudkovatí, pak musím pořádně umýt krk, aby mi nevoněl jako syreček.
Křen – ten užívám nejvíc zevnitř, nastrouhaný naložený do medu je dobrý a ještě účinný při kašli. Na bolesti zad a kloubů jsem to ještě nevyzkoušela, kupuji si náplasti, možná na to dojde, jenže při strouhání křenu pokaždé moc brečím. Komu to nevadí, může zkusit účinnost křenových placek. Připraví se z jednoho dílu nastrouhaného křenu, pěti dílů mouky a jednoho dílu tuku. Přikládat zevně při revmatismu, ztuhlosti svalů, ischiasu, ale i na otoky a omrzliny. Komu vadí na kůži, může přiložit přes látku. Nechá se působit až 15 minut, ale pak je třeba místo dobře namazat.
A když jsme u toho mazání: Já sama používám francovku. Do ní tak dvacet hřebíčků (koření), nechám je tam naložené a potírám s tím bolavá místa – dásně, zuby, hlavu, namožené svaly. Ulevuje skoro okamžitě. Kdyby vám ale zbylo ze slavení něco slivovice, dočetla jsem se, že zábaly z ní pomáhají proti chřipce a nachlazení. To se do ní prý namočí ponožky, natáhnou se na nohy, přes ně jedny teplé suché a igelit. Nechá se dvacet minut a nohy se omyjí. Nemoc je prý zažehnána, nerozvinutá odejde a rozvinutá odezní. Zvláštní, tohle mi žádná babička nikdy neporadila!
Ve víně pravda i zdraví
Při čtení poslední knihy o „jedové“ době jsem
narazila na pár zajímavých informací. Nejvíc mě zaujala zmínka o léčivém víně
Svaté Hildegardy, o které jsem nikdy předtím neslyšela. A tak jsem se rozhodla
zapátrat na internetu.
Dozvěděla jsem se, že Hildegarda z Bingen se narodila v Bermersheimu
u Alzey v roce 1098. Ve svých osmi letech byla dána do klauzury k hraběnce
Juttě ze Sponheimu. Klauzura v Disibodenbergu se časem rozrostla v klášter
benediktinek, jehož abatyší se po smrti Jutty ze Sponheimu v roce 1136 stala
sama Hildegarda.
Od svého
narození byla slabá a neduživá, ale již v útlém věku mohla ve svých
viděních nahlížet do tajemství, jež ostatním zůstávala skryta. Bdělá ve dne v
noci, aniž by upadla do extáze, prožívala v duchu velkolepé vize. Někdy ve
svých patnácti letech si prý uvědomila, že ostatní lidé takováto vidění nemají
a od té doby svoje vize tajila. Hildegarda v praktickém životě využívala
systém celostní terapie, z něhož se dá čerpat i v současnosti.
Při svém pátrání
po Hildegardě jsem narazila na zajímavé čtení o víně, z něhož se
připravují léčivé lektvary. Ačkoli alkoholu neholduji, připomnělo mi to, že
bych měla podobnou terapii vyzkoušet. Moje babička například léta užívala před
jídlem výluh z nějakého kořene namočený v červeném víně a léta žila
se svým žlučníkovým kamenem v docela klidné symbióze.
Proto se hodí
vědět i o receptech paní Hildegardy, protože víno prý bylo součástí oficiálních
lékopisů ještě před 200 léty. Ačkoli se dá léčivé víno rovněž předávkovat,
stejně jako jedy chemické, nejspíš po něm hrozí jenom bolehlav.
Z receptů,
které jsem objevila, se mi líbil třeba recept na víno levandulové: „A kdo svaří
levanduli s vínem a tak vlažné často pije, zmírní bolest v játrech a
v plicích i dýchavičnost na prsou, pročistí si vědomí a rozjasní rozum“
(20 g levandule lékařské na 1000 ml vína). Přesně tento lék jsem právě
potřebovala.
Hodit se může i
víno petrželové, které prý má výtečnou chuť: „Kdo má bolesti v srdci nebo
ve slezině nebo v boku, ať vaří petržel ve víně a přidá k tomu trochu
octa a dost medu, pak ať to procedí a často pije“ (7 – 10 stonků petržele
s natí, 1 – 2 polévkové lžíce vinného octa, 50 – 150 g medu a 1 litr
vína).
Ve víně pravda,
ale není mi známo, po jakém množství se tam dá najít. Pro zdraví prý stačí
požít denně jenom šťopičku.
Proč si dávat v zimě kořeny
Přírodní medicína radí v rámci jídelníčku zařadit v zimě kořeny. Je to proto, že je v nich spousta důležitých látek, které potřebujeme na ochranu imunity. V období zimy není přirozené jíst rajčata, okurky a saláty, které plodí v období léta.
Do zimního jídelníčku je vhodné zařadit řepu, celer, bílou ředkev a mrkev. Proč? Pro plodnost, očistu i omlazení.
Červená řepa je významná pro silné srdce a obnovu tkání. V syrovém stavu obsahuje bohatě kyselinu listovou. To je vhodné například pro budoucí maminky, ale pozor, tepelnou úpravou se částečně ničí. V řepě dále najdeme křemík, draslík, železo, hořčík, vápník, zinek, jód a měď, vitamíny C, E a betakaroten v přírodní formě a také organické kyseliny. Je bohatá na vlákninu, stimuluje peristaltiku střev a čistí je od jedovatých usazenin. Podporuje činnost žaludku a jater. Zkuste si ji nastrouhat najemno s citrónovou zálivkou nebo uvařit doměkka a smíchat s nakrájenou naloženou okurkou. Obojí je velmi jednoduché a chutné kdykoli během dne.
Celer obsahuje mnoho vitamínů a minerálů, například je významným zdrojem vitamínu B. Ten je důležitý pro zdravou kůži, nehty, vlasy, zdravá játra a střeva, ale především pro silné nervy. Může pomoci duši v boji proti stresu a depresím. Dalšími významnými vitamíny v celeru jsou C, A, K a E, stejně jako minerály draslík, hořčík, chróm, sodík, vápník, železo, zinek a jód. Minerály potřebujeme pro správné fungování těla. Je přírodním diuretikem, takže léčí ledviny i klouby. Dá se konzumovat syrový i vařený, přidávat do jídla, pod maso, nastrouhat a zamíchat do salátů.
Bílá ředkev je považována za účinný lék proti nachlazení, dezinfikuje ústní sliznice. Obsahuje hořčičné oleje a ty mají antibakteriální účinky, zbavují žaludek a střeva patologických a plísňových napadení, odstraňuje průjmy a nadýmání. Má vysoký podíl vlákniny a váže jedy a tukové substance, je proto výborná při hubnutí. Vysoký obsah vápníku a další účinné látky podporují prokrvování a vylučování vody z těla. Působí preventivně proti ledvinovým a žlučovým kaménkům. A jak ji upravovat? Nijak, stačí oloupat, nakrájet na kolečka a přikusovat k čemukoli jinému.
Mrkev, o té nejspíš od mateřské školky všichni víme, že je dobrá na oči. Má vliv na hojení ran, růst vlasů a nehtů. Pro svůj obsah betakarotenu chrání pokožku při opalování a pomáhá s jejím krásným zabarvením. Beta karoten pomáhá tělu v boji se stresem, znečištěným prostředím, udržuje v dobrém stavu všechny sliznice, regeneruje pleť a zlepšuje šeroslepost. Dokonce prý pomáhá v boji proti nádorům, syrová mrkev totiž obsahuje sacharid, který má silné protirakovinné účinky, ale varem se tato schopnost mrkve ztrácí. Dá se konzumovat v různých formách, nejcennější je samozřejmě syrová, stravitelnější je nastrouhaná.
Řepa, celer, bílá ředkev i mrkev se dají konzumovat jenom tak, očištěné a bez náročnější úpravy. Dají se spolu upéci nebo přidat k masu, dá se z nich dělat polévka a mohou se kombinovat s dalšími druhy zeleniny. Chcete-li mít všechny využitelné látky naráz, nastrouhejte od všeho trochu a zalijte jogurtovou zálivkou (rozředěný bílý jogurt s bylinkovým kořením). A je to
Přírodní medicína radí v rámci jídelníčku zařadit v zimě kořeny. Je to proto, že je v nich spousta důležitých látek, které potřebujeme na ochranu imunity. V období zimy není přirozené jíst rajčata, okurky a saláty, které plodí v období léta.
Do zimního jídelníčku je vhodné zařadit řepu, celer, bílou ředkev a mrkev. Proč? Pro plodnost, očistu i omlazení.
Červená řepa je významná pro silné srdce a obnovu tkání. V syrovém stavu obsahuje bohatě kyselinu listovou. To je vhodné například pro budoucí maminky, ale pozor, tepelnou úpravou se částečně ničí. V řepě dále najdeme křemík, draslík, železo, hořčík, vápník, zinek, jód a měď, vitamíny C, E a betakaroten v přírodní formě a také organické kyseliny. Je bohatá na vlákninu, stimuluje peristaltiku střev a čistí je od jedovatých usazenin. Podporuje činnost žaludku a jater. Zkuste si ji nastrouhat najemno s citrónovou zálivkou nebo uvařit doměkka a smíchat s nakrájenou naloženou okurkou. Obojí je velmi jednoduché a chutné kdykoli během dne.
Celer obsahuje mnoho vitamínů a minerálů, například je významným zdrojem vitamínu B. Ten je důležitý pro zdravou kůži, nehty, vlasy, zdravá játra a střeva, ale především pro silné nervy. Může pomoci duši v boji proti stresu a depresím. Dalšími významnými vitamíny v celeru jsou C, A, K a E, stejně jako minerály draslík, hořčík, chróm, sodík, vápník, železo, zinek a jód. Minerály potřebujeme pro správné fungování těla. Je přírodním diuretikem, takže léčí ledviny i klouby. Dá se konzumovat syrový i vařený, přidávat do jídla, pod maso, nastrouhat a zamíchat do salátů.
Bílá ředkev je považována za účinný lék proti nachlazení, dezinfikuje ústní sliznice. Obsahuje hořčičné oleje a ty mají antibakteriální účinky, zbavují žaludek a střeva patologických a plísňových napadení, odstraňuje průjmy a nadýmání. Má vysoký podíl vlákniny a váže jedy a tukové substance, je proto výborná při hubnutí. Vysoký obsah vápníku a další účinné látky podporují prokrvování a vylučování vody z těla. Působí preventivně proti ledvinovým a žlučovým kaménkům. A jak ji upravovat? Nijak, stačí oloupat, nakrájet na kolečka a přikusovat k čemukoli jinému.
Mrkev, o té nejspíš od mateřské školky všichni víme, že je dobrá na oči. Má vliv na hojení ran, růst vlasů a nehtů. Pro svůj obsah betakarotenu chrání pokožku při opalování a pomáhá s jejím krásným zabarvením. Beta karoten pomáhá tělu v boji se stresem, znečištěným prostředím, udržuje v dobrém stavu všechny sliznice, regeneruje pleť a zlepšuje šeroslepost. Dokonce prý pomáhá v boji proti nádorům, syrová mrkev totiž obsahuje sacharid, který má silné protirakovinné účinky, ale varem se tato schopnost mrkve ztrácí. Dá se konzumovat v různých formách, nejcennější je samozřejmě syrová, stravitelnější je nastrouhaná.
Řepa, celer, bílá ředkev i mrkev se dají konzumovat jenom tak, očištěné a bez náročnější úpravy. Dají se spolu upéci nebo přidat k masu, dá se z nich dělat polévka a mohou se kombinovat s dalšími druhy zeleniny. Chcete-li mít všechny využitelné látky naráz, nastrouhejte od všeho trochu a zalijte jogurtovou zálivkou (rozředěný bílý jogurt s bylinkovým kořením). A je to