Tak se mi zdá, že my ženy máme oproti mužům jiný názor na to, jak vypadá potvora a hodná holka. Jenomže, je mezi nimi vlastně vůbec nějaký rozdíl?Muži totiž nejspíš holky takto nerozlišují a neznají příručky pro hodné holky, jak se státi potvorami, vidí to úplně jinak. Možná to vidí správně oni a třeba mají tajný instinkt, jak obě mezi sebou rozeznat. Hodnou holku definují různě, jeden ji vidí jako tu, co mu vždycky dá a pak se po prožité noci sbalí a jde vybrečet ke kamarádce, druhý jako tu, co nikdy nedá, třetí jako holku, co ho nepomlouvá a je vidět, že názorů je tolik, kolik je diskutujících. Je to zajímavé porovnat. Jenomže v tom to není.
Potvora je mezi ženami vnímána spíš jako ta, co má docela zdravé sebevědomí a neroztřese se před každým padavkou, aby mu dodávala sebevědomí na úkor svého. Jednoduše se chová tak, aby si nemyslel, že bude stát tam, kam ji postavil on, že bude volat, kdy on si poručí, že mu bude nablízku pokaždé, když bude třeba podržet tašku a plnit mu jeho nesmyslná přání.
Tím nemyslím, že by to potvora dělat nemohla, ale dělá to jen proto, že to sama chce, nikoli, aby měla pocit, že si chlapa udrží. Protože chlap vycítí, že co je moc, toho je příliš a když se té hodné holky nabaží, jednoduše jí vymění za jinou, třeba i potvoru, co s ním trochu zacvičí, aby se s tou hodnou neunudil.
Potvora ho klidně nechá vycukat, když jí píše svoje zamilované SMS a dá mu pocítit, že nemá v hlavě jenom jeho. Klidně přeloží schůzku na jindy, protože má jednoduše jiný program a netrápí se tím, že se tak těšil. Nenechá se ovládat jako školačka, ale má dostatek sebevědomí, aby si prosadila svou anebo ustoupila na střídačku, ale zásadně ne pokaždé. Tím ho přinutí, aby byl ve střehu, aby znejistěl a trochu se snažil sám. Jediný rozdíl mezi potvorou a hodnou holkou je, podle mě, v dostatku či nedostatku sebevědomí.
Potvora i osudový vztah bere trochu s nadhledem a nehroutí se z případného zrušeného rande. Má i jiné zájmy. A i ta, co vypadá jak Angelina Jolie nemusí mít v hlavě nutně jenom chlapy, jednoduše potřebuje na nákupy, pokecat si s kamarádkou, zajít si na čistě dámský film do kina nebo si odpočinout u kosmetičky. A na tuhle zábavu chlapi vážně zrovna nejsou, ale potvory to šikovně zahalí a hned vypadají tajemně. Pak si muž láme hlavu, co asi dělá, když není zrovna s ním. Ale my nemáme hlavu jenom na představy o sexu, vejde se nám tam opravdu i mnoho jiných věcí.
V čem se shodnou hodné holky s potvorami? Mají podobné představy o ideálním muži a nakonec jim stejně žádný stoprocentně nevyhovuje.
Muži o nás, ženách, říkají někdy dost nepěkné věci a zpravidla všichni tvrdí, že je nebaví nakupování. Přitom je to činnost potřebná a neškodná, na rozdíl od některých jejich zbytečných a nepotřebných. Například klábosení u piva počká, zásobit rodinu je přece přednější. A když už se na takový rodinný nákup vyrazí, proč to nepojmout jako příjemnou společnou činnost?
Nevím, jak to zažíváte vy, ale já obvykle přemlouvám svůj protějšek dost dlouho. Když se mi to jednou za čas podaří a milostivě svolí, zaparkuje co nejblíž před supermarketem a pak jen chodí několik kroků za mnou a čas od času přihodí něco do koše. Všechno se mu zdá drahé, když vidí frontu u pokladny, chce svých pár kousků vrátit zpátky do regálu. Párkrát se mi stalo, že opravdu zpanikařil a utekl, za vyděšených pohledů paní pokladní. Ale nakonec se vždycky vrátil, zato vypadal jak výbušnina před explozí.
Naštěstí jsem poznala pár výjimek, které mě pak přesvědčily, že ideální chlap, aspoň z tohoto pohledu, existuje a že se dokonce nachází poblíž, kdykoli jsem to potřebovala. Poznala jsem jich dokonce víc a dodnes se kamarádíme. Takové terno opravdu nemá každý a tak si jejich přátelství považuju.
Nákupy totiž byly mojí i jejich profesní povinností a my si je doslova vychutnávali. Abychom zjistili všechno potřebné, vžívali jsme se do všelijakých rolí. Naše zkoumání se odehrávalo za nenucené konverzace, kdy jsme hned za dveřmi obchodu odhadli situaci a zvolna se přehráli. Jednou jsme byli pár a začali jsme při nákupu koketovat, jednou jsme se u pultu hádali a příště jsme sehráli etudu matky se synem, či jiné role. Brouzdání po krámech mezi regály, ohledávání zboží a vyzvídání informací nás doslova bavilo, uprostřed nákupů jsme zapomněli na všední starosti a možná jsme díky té zapálenosti vypadali podivně, protože normální chlap přece nákupy doslova nesnáší!
Zatímco z mých bývalých kolegů se stali ideální muži, mě tahle profese spíš nakupovat odnaučila a tak jsem, možná, z pohledu muže, ideální žena. Akorát už nikdo z nás není tak úplně normální. Ale každý máme nějakou tu vadu, že? Jak já říkám, muži jsou prostě prevíti a tak je dobré stát se někdy potvorami.
Jsou situace, kdy se ženské spolu radíme. Obvykle ani tak nestojíme o radu, jako spíš o pofoukání. Ženská ženské rozumí v situaci, kterou sama zažila, v jiných situacích může sice poskytnout útěchu, ale nepochopí. My, ženské, máme s chlapama trápení. Někdy si říkám, čím si vlastně chlapi zaslouží, že se do nich zamilujeme, protože z každého se většinou vylíhne nějaký prevít.
Babička říkala, že jeden chlap je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet a že si stejně nevybereš a já to vidím stejně. Jediný rozdíl mezi nima je, že jednoho milujeme a nemůžeme si pomoci a druhý nás neokouzlí, kdyby dělal cokoli. A tomu, koho milujeme, odpustíme i velezradu.
V případě velezrady vůči nám pořád hledáme argumenty na jeho obhajobu a tím si vlastně ubližujeme a vůbec nám to nevadí. Když to tak někdy poslouchám, jaké nesmysly umíme vymyslet, abychom obhájily mužské chování, tak to by nevymyslel ani Cimrman. Dokážeme být takové masochistky a odpustit nevěry, i dlouhodobé, nevadí nám, když nás mají za vola, chlastají a tropí scény, někdy přikrýváme zástěrou i modřiny a naoko se tváříme, že máme doma anděla a vlastně se nic neděje.
Anděla doma nemám, ale z toho, co jsem uvedla, naštěstí neřeším nic. Jsem totiž potvora a nic z toho bych si líbit nenechala. Nechtěla bych někoho, kdo by mě omezoval víc, než je snesitelné, ani žárlivce, který by mi nenechal volný prostor. A kdyby mi někdo ublížil, spočítala bych mu to i s úroky. Chci jenom žít a nechat žít.
Vztah mezi dvěma, ať už je to manželství nebo jiný svazek, to je přece dohoda. A dohody fungují, pokud se bezezbytku dodržují. Jakmile to začne skřípat a někde to neklape, je dobré si to vyříkat, ale neustupovat. Ústupky dávají najevo, že nám může protistrana naložit na bedra o něco víc a ona to nejspíš časem využije. Čím víc prostoru poskytneme protistraně, tím méně máme pro sebe. Vypadá to sice jako projev dobré vůle, ale z dlouhodobého hlediska je to neúnosná věc. A proto musíme být potvory a trvat na svém. Oni to pánové dělají úplně stejně a já se jim ani nedivím.
Na druhou stranu, proč se potvorou nestat, když právě takové muži milují. Důkazem je třeba dílko „Kristián“ kde nebyla manželovi žena dobrá, dokud nenarazil na skutečnou potvoru.
