Doslov

 V době studia hotelové školy jsem propadla ve třetím ročníku v pololetí z nauky o výživě. Do konce školního roku se mi sice podařilo všechno zvrátit a zlepšit na trojku, ale hodnocení „dobré“ se mi zdálo přesto špatné. Nauka o výživě byla mým dluhem do budoucího života a ke studiu mne donutila alergie a jiné neduhy.

Pochopila jsem, že ve stravě je většina úspěchu, přečetla spoustu knih a příruček, abych měla v hlavě ještě větší zmatek, protože doporučení jsou protichůdná. Ze všech informací si pro sebe vybírám to, co se mi zdá nejlepší, a využívám rady, které mi dávají nějaký smysl. Nepovažuji se sice za odborníka ani na hubnutí, ani na výživu, ale mám řadu osobních zkušeností a radami jsem pomohla i jiným. Hlavním předpokladem k úspěchu je stejně pevná vůle.

Děkuji mým kámoškám, které to přetrpěly se mnou. Úplně všechno se nám nepovedlo, ale už víme, co s tím. S odstupem jsem absolvovala pravidelné kontroly u dvou lékařek. Zlepšilo se mi zdraví a došlo k celkovému ozdravení. To je dobrá motivace.

12. A konečně cíl!!!!

 Jsme v cíli. Ještě zapsat konečnou hmotnost a je to. Konec trápení, konec zapisování, konec sebe sledování. A co výsledky?

Konečná hmotnost ___________ je o _____________ méně, než před začátkem. Pokud je zaznamenán příbytek váhy, tak se někde stala chyba.

A co míry pasu, boků, stehen a paží?

Co všechno se za tři měsíce událo a změnilo? Kdo si všechno poctivě zapisoval, se nyní dozví spoustu důležitých věcí a může rekapitulovat. V případě pochybení je to černé na bílém. Naše krize a neúspěchy jsou zakódované v nás a nikdo, jenom my, nám s nimi neporadí.

Moje konečné výsledky vypadaly při veřejném vážení takto: úbytek 4,6 kg, ale sama jsem se pro kontrolu vážila každý den ráno a na mé váze byl můj celkový výsledek necelých 6 kilogramů, takže jsem si splnila očekávání, když mi ke spokojenosti jako splněný cíl stačilo shodit 5 kg. Přesvědčila jsem se, že jsou všechno jenom výmluvy, že to jde a není to ani tak těžké.

Další pozitivní zprávou byla nutnost zakoupit si kalhoty o jednu velikost menší a celkově lepší kondice. Kolena zas fungují jako dříve, ale vidím i jiné změny. Dokonce mě přestala bolet záda. 

Takže co dodat nakonec? Rady na zbytek života o tom, jak přidávat postupně kilojouly tak, aby se nedostavil jojo efekt, jsou popsány v nejrůznějších příručkách. Prostě každý týden přidat o 300 kJ, dokud se nezačne přibírat a pak dodržovat průměrnou zjištěnou hodnotu. Tohle je už individuální. Asi je potřeba zaměřit se na kontrolu hmotnosti a v tom nepolevovat. Je jasné a matematici to lehce spočítají, že kdo jí víc, než potřebuje, ten přibere.

Když to celkově vyhodnotím, zapisování mě nebavilo, ale to byl jeden z mála negativních pocitů. Nebaví mě ani cvičení, starého psa novým kouskům nenaučíš, jednoznačně ale musím přiznat jeho pozitivní vliv na páteř. Možná u něj zůstanu. Ale to je poslední pozitivní zpráva, která tady je, vlastně ještě ne, ještě mám jednu. Kleslo mi BMI a to je ten největší strašák, který mě děsil. Všude píší a říkají, že vysoké BMI je nebezpečné. Ale můžu za to, že jsem nevyrostla a tím pádem jsem v nevýhodě? Na závěr mohu zodpovědně prohlásit, že můj cíl byl splněn a vyberu si za to odměnu. Jen ještě nevím, jaká to bude, protože jsem si ji včas nezapsala do deníku, což se vám nemohlo stát, myslela jsem na to v úvodu.

Poslední úkol:

Vyhodnoďte si to a odměňte se. Doufám, že jste nezapomněli na odměnu za splnění poloviny cíle.

Poslední motto: Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce

Kuřecí závitek s houbami

 Základem budou kuřecí nebo vepřové řízky. Nechám na vás. Předpokladem je, že máte houby, buď zamrazené, nebo čerstvé, třeba žampiony. Dále to chce trochu oleje, cibuli, sůl, kmín, vejce a přílohu podle vaší chuti. K úpravě s masem rýži, brambory, krokety, hranolky, ale možná by šel i knedlík. Vyberte si sami. Hodí se i hranolky a krokety, či kaše.

Řízky naklepeme a plníme náplní, kterou si připravíme z hub podušených na tuku a cibuli, se solí, kmínem, jako když připravujete smaženici z hub a na závěr vmícháte i vejce. Tím vznikne náplň, která se poklade na plátky a vše se zabalí jako ptáčky. Sepnete párátkem či jehlou a maso se podusí v kastrolu opět na cibuli a oleji. Podle chuti se přidá ještě sůl a kmín. Dusí se pozvolna do šťávy, pěkně pod pokličkou a na závěr se může zasypat moukou nebo troškou jíšky. Když je maso měkké, může se podávat.

Aby bylo menu úplné, přidáme ještě salát z pokrájeného pekingského zelí, nastrouhané mrkve a najemno nastrouhaného celeru. Dodají vlákninu, vitamín C a beta karoten, podpoří činnost ledvin, očí a kůže. Přelijeme hořčicovým dresinkem připraveným ze lžíce dobrého olivového oleje, lžičky hořčice, navzájem rozetřené a můžete přidat ještě trochu vody a citrónové šťávy.

Návody na samoléčení, které raději nezkoušejte

 Ze zkušeností svých předků jsem zdědila několik zázračných receptů, které se dají využít při úraze nebo bolesti. Jsou to zaručeně přírodní metody. Některé mi předal dědeček, některé babičky a prababička. Jedna rada je lepší než druhá. Bohužel jsem pro nedostatek potřebných zranění nestihla všechny vyzkoušet. Taky mám deficit potřebných ingrediencí, které by se někdy vysloveně hodily.

Například když si koupím nové boty, většinou si hned uženu puchýř. Na ty prý zaručeně, podle dědečka, zabírá pavučina, ale hledejte pořádnou pavučinu! Ve městě už asi nejsou výkonní pavouci a lítat s puchýřem po lese je celkem nereálné. Takže musím trpět. Na odřenou patu se mi v lodičkách osvědčilo podložit patu na pár dní kapesníkem. Tím se puchýř zvedne, pata u boty roztáhne a pak je obvykle problém natrvalo vyřešen.

Babička měla výborný prostředek na opařeniny. Sama byla opařená každou chvíli, protože od žehličky a od plotny je ožehnutí cobydup. Já se snažím preventivně nežehlit a pro jistotu ani moc nevařit, ale když vařím, používám chňapku. Babička si popáleniny mazala lihem. Vodku měla obyčejně po ruce, mívala jí připravenou ve špajzu a polila to. S rozvojem vědy jsem její recept vylepšila. Ránu zaliji studenou vodou a vodku použiji vnitřně. Docela to zabírá, ovšem pro děti je to nevhodné.

Úplný majstrštyk mi předala prababička. Podobné léčila podobným, podobně jako homeopatie. Podle jejího receptu na bolest totiž zaručeně zabrala ještě větší bolest. Při bolesti zubů poradila vložit do ucha stroužek česneku. Když na mě jednou přišla krušná chvilka, rozkrojila jsem stroužek, vrazila ho do ucha a čekala zázrak. Za chvíli už mě nebolely jenom zuby, ale půlka hlavy. Ke všemu jsem do rána na ucho neslyšela a česnek nechtěl ven. Nezbylo, než navštívit URL, kde po vyšetření pan doktor sevřel ruce, na znamení toho, že jsem se úplně zbláznila, pak mi dal kapičky a při následné kontrole ještě došlo na vyšetření sluchu.

Když bylo vše zažehnáno, potvrdil, že moje léčba byla správná, zeptal se: „Máte děti?“

„Ano, dceru.“

„Tak jí nezapomeňte taky strčit česnek do ucha, to zaručeně zabere!“ A obrátil oči v sloup.

11. V cílové rovince

 Jak je asi závodníkům před koncem? Jak asi bylo našemu slavnému žokejovi, když na posledním závodě spadl na překážce před cílovou rovinkou a došel do cíle pěšky? Necítil se poražený? Možná ano, možná ne, pokud prohra nemá fatální následky, tak o nic nejde, i když byl ten závod poslední. Tenhle závod rozhodně není u konce, i když to tak vypadá.

Hmotnost:  ________________

Úkoly:

Napiš si předsevzetí do budoucna:

Napiš si potravinu, která ti nejvíce chyběla:

Motto: Co nás neporazí, to nás posílí!

Léčivá síla medu

 

Med má zlatavou barvu jako moje vlasy, sladkou chuť a nezaměnitelnou úlohu, zvlášť v zimě. Ale víte o tom, že působí i na lásku?

Kdo by neznal med? Sladká lžička dodá spoustu energie, vitamínů, výživných látek, dodá dobrou náladu. Jeho léčivé účinky jsou známé po staletí. Používá se na dýchací obtíže k odstraňování hlenů. Má antiseptické účinky a pomáhá hojit rány. Pomáhá i na praskliny rtů, na opar a drobné ranky. Prý je účinným afrodisiakem i elixírem mládí.

Na bolesti v krku pomůže nápoj ze dvou lžic medu a šťávy z půlky citronu ve sklenici horké vody. Těm, kdo mají chřipku či problémy s hlasivkami, se pak doporučuje přidat ještě trochu alkoholu a pořádně vypotit. Tento lektvar umí doslova kouzla a je mnohem účinnější než moderní medikamenty. Jediní, kdo ho nemohou využít, jsou alergici na med.

Med se využívá také k relaxačním technikám, medová masáž krásně uleví a prokrví, údajně má hluboké čistící účinky a svede ji i šikovný laik. Masíruje se lžící teplého medu, který se rozetře do pokožky zad a pak se přikládají dlaně zespoda nahoru a zpátky, po celé ploše. Asi po čtvrthodině prý emulze zbělá a přijde čas ji otřít, tělo zabalit a ještě chvíli nechat vstřebat pozitivní látky.Med se využívá v kosmetice, je součástí koupelí, krémů, sprchových gelů, šampónů i pleťových masek, přičemž není složité si výživnou masku proti vráskám vyrobit z medu ani doma, kdy se smíchá lžička medu s pár kapkami dobrého oleje a může se nanášet a nechat vstřebat. Přebytečné se pak omyje žínkou a vodou. Je to veskrze příjemná záležitost!

A koho by prospěšnost medu zatím nepřesvědčila, může vyzkoušet recept podle Scotta Cunninghama na Čarodějnický med lásky. Připraví se z 1 šálku pravého světlého medu, 2 zlomených tyčinek skořice, 1 lžičky celého hřebíčku, 1 deseticentimetrového kousku zázvorového cukru, 2,5 cm kousek sušené citrónové kůry, 2,5 cm kousek vanilkového lusku a špetky mletého kardamonu. Byliny a med se při míchání posílí magickým záměrem, když se předtím byliny smíchají v nádobě s těsným uzávěrem a pak s medem a protřepávají. Med se nechá tři týdny uležet na tmavém místě a pak se přidává do jídla a teplých nápojů. Prý podporuje příjemné pocity a lásku. Aby ne, tenhle med si totiž musí každý zamilovat už při čtení!

10. Blížíme se do finiše

 Je to pořád dokola to samé, stále jsem zamilovaná a snažím se dodržovat všechna pravidla. Všechno má svůj čas a já si dala předsevzetí, že tentokrát to vydržím. Buď se váha pohne, nebo ne. Pohnula se, to je znamení, že chyba byla ve mně, v ničem jiném. Ráda se dívám na nohy a dokonce mě napadlo vyzkoušet si kalhoty, které mi byly dříve akorát. Spadly ze mě, u jiných je mi guma pěkně volná a splaskla mi druhá brada.

Koupila jsem si kosmetiku a už se vrhám na vrásky. S nimi to ale asi bude těžší.  Pro začátek tedy zkusím najít kosmetičku. Klikám na slevu a kupuji si dáreček: ošetření pleti laserovou škrabkou. Už vím, o čem to je, škrabka nádherně čistí pleť a ošetření je bezvadná relaxace.

Miluji masáže a vůbec všechno, co nám zpříjemňuje život. Moje dlouhodobé hobby je zájem o různé techniky samoléčení, čínskou medicínu, ayurvédu, léčení pomocí stravy. Zajímá mě to. Taky vím něco o měsíci, o hvězdách, zajímá mě psychologie a nastudovala jsem snad všechno o obezitě. Přečetla jsem toho hodně, ale knihy, které obsahovaly hodnotné informace, bych mohla spočítat na prstech u rukou. Abych nebyla nespravedlivá – u obou rukou. Připadá mi zbytečné z toho něco citovat, to, co chci předat, je jen to nejdůležitější, co pro mě mělo nějaký smysl. Píšu to do blogů a radím kamarádkám. Jedinou podmínkou je, že na to musí přijít řeč. Informacím musíme být přístupni, nemá cenu někomu něco vnucovat. Kdo chce, vyzkouší a třeba zařadí něco do života.

Motto na tento týden:

Nejlepší věci v životě jsou zadarmo.

Hmotnost:     ___________

Úkoly na tento týden:

Počítat, zapisovat, vydržet!

Pořád opakovat přání, jestli se nesplnilo.

Napsat si nejlepší jídlo za minulý týden.

9. Jsem zamilovaná

 Asi budu vypadat jako padlá na hlavu, ale já se zamilovala. Není v tom žádný chlap, jak jsem psala v úvodu, pro chlapy nemá cenu to dělat, ale já si zamilovala nové pocity štěstí, které nyní prožívám. Cítím se tak lehce, cítím, že jsem to zvládla a ustála spoustu krizových okamžiků.

Kdybych měla uvést, co je moje krizové místo, tak je to jednoznačně restaurace se smaženými kuřaty. Když o ní psala kdysi Elizabeth Taylorová, jak miluje smažená kuřata a hranolky, tak mi připadala podivně. Po čase jsem propadla stejné vášni a shledala, že jídlo nacucané tukem, které jsem si dopřávala sice jenom občas, ale bez rozmyslu, je docela zrádná potvora. Zažere se do paměti a pak voní a láká, kdykoli člověk projde kolem okénka. Naštěstí se moje cesty nyní s touto restaurací míjejí, ale nastala situace a já zůstala mimo domov v době, kdy byl čas na jídlo a můj žaludek se hlásil o slovo.

Dobrá, říkám si, musím ale zvládnout vnitřní hlas a vybrat něco s rozmyslem. Dříve jsem si myslela, že jsou meníčka v té restauraci daná a jinak se sestavit nedají. Namísto hranolek si sice pravidelně dávám kaši, ale najednou se nepoznávám, když říkám, že chci jenom kuře, salát a colu light. Opravdu přišla proměna, můj mozek asi zešílel a nepřipustil ani nášup v podobě osmažených křidélek nebo porci navíc. Jediný můj hřích byla omáčka barbeque, ale kuře moje chutě uspokojilo, připadala jsem si sytá a zajedla to salátem.

Hurá! Tomu říkám výhra sama nad sebou!

Nejvyšší čas se otestovat víc!

Nakupovat je nejlepší s plným žaludkem, člověk toho koupí o něco méně. Jenomže na tyhle pověry už nedávám, raději nakupuji více, ale pěkně si to rozdělím. Abych nepropadala vlčímu hladu, musím pořád dodržovat krátký, maximálně tříhodinový odstup mezi jídly. Pak přišla druhá testovací příležitost. Zase restaurace stejného řetězce a podivné lákání ji navštívit. No, co, dám si večeři o něco dříve, pak nebude čas, říkám si a jdu si objednat k pultu. Mozek kupodivu reaguje stejně, dávám si jenom kuře, malý salát a nápoj. Pochutnala jsem si jako nikdy a mohla jsem se pochválit.

Právě se mi zdálo, že jsem překonala sama sebe. Stejně kontrolovaně si nyní dopřávám občas obložené chlebíčky, ale zatím se mi daří nedávat si žádné saláty, majonézy, přebytečné tuky a pečivo. Nejsem na konci cesty, ale chtěla bych ještě vydržet. Tímhle tempem ze mě zatím anorektička nebude. 

Hmotnost: _____________

Úkoly pro tento týden:

Stejné jako minule.

Navíc si napiš, co se ti minulý týden povedlo a naopak nepovedlo.

Motto týdne:

Láska prochází žaludkem.

Jak vařil můj dědeček

 Tak jsem si někde přečetla, že je módní „babiččino vaření“. Něco na tom asi je, tak mě napadlo, že dědečkové obvykle moc nevařívali. Tedy, aspoň já to v dětství nějak nezažila.

Přesto bych nerada svému jedinému dědovi, kterého jsem poznala, křivdila. Ani on nás nenechal umřít hladem a to jsme spolu prožili o prázdninách nejeden týden. Obvykle ale jen ohříval to, co uvařila babička a přiznám, že si vůbec nepamatuji žádné teplé jídlo z jeho kuchyně. On ohřívané zrovna nemusel a jako starý tramp žil docela skromně. Nejvíc si ho vybavuji, jak si lámal do melty suchý chleba a to mu nejvíc chutnalo.

Děda bývával doma, protože byl nemocný, ale mě se ségrou zvládnul. Posledních pět let trávil od jara do podzimu v lese v dlouhodobě vypůjčené chatě. To byl jeho svět a tam se taky „oddělal“, jak říkávala babička. Já si to nemyslím, kdyby nebyl tam, krmil by holuby na Vyšehradě a to by ho určitě tak nebavilo.

Babička chodívala večer z práce pozdě domů a pokaždé měla postavenou vodu na sporáku, aby se mohla umýt v lavóru, na stole talířek s večeří, aby nešla spát hladová a k němu na lístečku vzkaz plný srdíček a hezkých slov. A tak jí každá večeře musela doopravdy chutnat, i když to byly jenom sardinky, kousek chleba se sýrem, uvařená vejce nebo kousek salámu.

Na chatě pak děda pravidelně opékal na ohni špekáčky. A k tomu jsme zpívali a do půlnoci budili celý les. Moderní dědečkové určitě aspoň grilují a když se rozhlédnu jen kolem sebe v rodině, tak jeden vaření miluje, jeden dělá klobásy a já sama jsem manžela pár teplých jídel pro přežití taky naučila. Jenom mi není známo, jestli všichni svoje dílo podávají v kompletním menu i s láskyplnými lístečky.

Potraviny na zahřátí

 Východní kuchyně jsou plné nejrůznějších kombinací, které se v naší tradiční kuchyni neobjevují a tak mohou vypadat moc složitě. Nechci to nikomu vymlouvat, těžko se vyznat například v jednotlivých omáčkách, těžko odhadovat chutě podle pokrmů podávaných v restauracích. Často chodím na výzvědy, ale skutečnost je taková, že stejné jídlo nechutná skoro nikdy stejně ani v jedné jediné restauraci. A to je pro mě poučení, že to, co mě čeká na talíři, může být pokaždé překvapením. Pro jistotu si teď u pokrmů s papričkou objednávám méně pálivé. Minule mi totiž vyrazil pot i slzy.

Východní kuchyně je zajímavá i z toho pohledu, že se při jejím zkoumání dá naučit spousta užitečných věcí pro naši kuchyni. Mnoho ingrediencí používáme také, přestože si na nějaké orientální chutě nepotrpíme.

A protože na talíři naše zdraví začíná, tak je dobré vědět, čím si prospět. Na naši celkovou harmonii, která je předpokladem zdraví, totiž má vliv i teplota a její sladění s naším vnitřním prostředím. Hodně to pociťujeme v parném létě, potíme se a není nám to příjemné, organismus ochlazujeme například konzumací zeleniny a pitím. No a když je zima, tak ho musíme naopak zahřát.

Čím se organismus zahřívá? Podle čínské medicíny potravinami s energií yang, protože v zimě nám příliš konzumace jin škodí. Ženy na dietě mají obvykle mnoho jin, pokud se chladí ovocem a zeleninou, měly by to vyvážit. Potraviny yang podporují trávení i pálení nadměrných tuků. V zimě tělo potřebuje více energie yang, jinak se dostaví chuť na sladké! Aby se to nestalo, je třeba ohlídat v jídelníčku pár drobností. Není to nic složitého, stačí vybrat dvě tři vychytávky a dodržovat je.

Vyberte si z mých tipů:

·                     zařadit teplou polévku (pozor na energetickou hodnotu, lepší je čistý vývar)

·                     přidat do jídla skořici, zázvor, fenykl, chilli, kari, pepř

·                     zobat sušené ovoce (2 – 3 kousky)

·                     z ryb vybírat lososa, z masa drůbež, vnitřnosti, jehněčí

·                     zeleninu krátce osmahnout

·                     jako přílohu zvolit rýži, jáhly, sóju

·                     pít černý a zázvorový čaj

§                    přidávat aromatickou zeleninu a bylinky – česnek, cibuli, chilli papričky, pažit
           ku, křen, chřest

·                   dopřát si kakao, trošku rýžového vína, červeného nebo kávu

Samozřejmě i zahřívací potraviny musí být vyvážené, proto je vhodné jíst od všeho trochu. Neměli by to s nimi přehánět například jedinci se sklonem k horké hlavě, to jsou ti, co mívají problémy s krevním oběhem, hned se jim nažene krev do hlavy, ale zase umí rychle vychladnout. Ono je asi ze všeho nejdůležitější zachovat klid a pak nám bude všechno prospívat. Jestli jste tedy právě znejistěli, jestli máte správný poměr energií, tak se ponořte do svých myšlenek, vnímejte své tělo a neplýtvejte energií na zbytečnosti.

8. Co jsme ještě neprobrali

 Byla toho spousta. A spoustu jsme probrat úplně zapomněli. Když má někdo touhu se vypovídat, obvykle musí taky druhé poslouchat a než se vymění všechny myšlenky, jsou ty první dávno zapomenuté. Jak to vidím já, je to hlavně o sebezapření, o kázni a ostatní věci nemají až takový vliv. Jak s tím člověk začne a má pevnou vůli, nic ho nezlomí. Jsou tady různé překážky, například různé oslavy a zvláštní akce, ale to si myslím, že není hlavní podstata. Na oslavy a akce člověk nechodí každý den.

Pokud se někdo stravuje v restauraci, pak si zpravidla musí vybrat z daného jídelního lístku a nemůže moc rozhodovat o velikosti porce. Když mu jídlo přinesou, musí zaplatit celou porci. A když začne s přísným režimem, přijde spousta peněz vniveč, protože vracet denně část porce je plýtvání. Málokterá restaurace bezezbytku vyhoví zákazníkům tak, aby podala jídlo podle potřeby.

U jídla připraveného v restauraci se nedá uhlídat správná technologie, nedá se odhadnout, jak je to s tuky, kolik surovin bylo do jídla přidáno a energie se dá určit jenom odhadem. K tomu je ale zapotřebí s sebou nosit tabulky s hodnotami hotových pokrmů.

Budu asi nudná, ale při každodenním jídle v restauraci se snad ani nedá nepřibrat. A to byl důvod, proč jsem vařila. Ovšem v nouzi jsem si zašla do restaurace a zvolila buď bufet, kde se dalo množství porce omezit nebo si dala rybu, guláš, zeleninový salát. A když vážně není z čeho si vybrat, pro jednou stačí jenom polévka s pečivem. Největší nástraha nastane, když má někdo dlouhou přestávku a pak přijde a snědl by celé menu. Varování před večírky a oslavami bylo sice namístě, ale jelikož na žádné nechodím, tak jsem si z toho vzala poučení i pro jiné příležitosti.

Tak si zapíšeme aktuální hmotnost:

Úkoly:

Vydržet u zapisování. Dodržovat všechno, co bylo řečeno dříve.

Napsat si tajné přání na papírek a každý večer si ho přečíst nahlas.

Dojít si na kosmetiku nebo ke kadeřníkovi, pustit si dobrý film nebo muziku.

Kontrolní otázka:

Které konzumované potraviny vypadly navždy z jídelníčku a které tam naopak přibyly?

Motto pro tento týden:

Láska je moc důležitá věc!

Dýňová omáčka s koprem

 

Na dýňovou omáčku mám chuť docela dlouho. Je poměrně rychlá, dobrá, splňuje kritéria pro zdravou výživu a navíc ji vařím obvykle jen na podzim. Při hubnutí je na to výborná doba, jenomže vlastní výpěstek nemám a v zelenině neví, co by za kus dýně chtěli. U nás aspoń prodávají na váhu a to za skoro 70 Kč kilogram a to mi připadá moc. Takže když jsem potkala v jednom řetězci dýně za 20 Kč kus, nebylo co řešit.

U dýně je největší oříšek ji oloupat, mívá pěkně tvrdou slupku. Ostatní už je pak hračka. Pak stačí do omáčky nakrájet cibulku, dýni nastrouhat a jenom házet do hrnce.

Omáčka má základ z oleje a cibule, která se chvíli podusí do zlatova. Pak se přidá nastrouhaná dýně  nebo její část – podle velikosti a sůl. Podlije se vodou a dusí doměkka. Když se mi dýně rozdusila, přidala jsem 2 lžičky nakládaného kopru a půlku zakysané smetany. Ještě chvilku na ohni a hotovo. Zahušťovat nechci, mouka je tentokrát zbytečná. Jako příloha k dýňové omáčce jsou nejlepší knedlíky, ale i brambory nebo těstoviny.

Když nemůžu spát

 Kdo nezažil, nepochopí. Když nemůžu spát, přepadá mě závist. Skutečná nepředstíraná závist vůči každému, kdo už spí. Závist je špatná a spánek tak sladký.

Možná by se hodilo číst to až večer. Usínání je docela intimní věc. Ale když se nedaří? Pak je lepší rozebrat to za světla. Prý je totiž lepší vstát a něco dělat. Tělo se prý unaví. Dokonce doporučují zabývat se nějakou nepříjemnou činností, asi aby se hlava lekla a večer ochotněji usínala. Jenomže mozek nechce vypnout a ani žehlení nepomáhá.

Co radí lidová moudrost? Bylinky. Kozlík, meduňku, třezalku a mátu. Taky chmel a čekanku. Anebo všechno dohromady. Anebo si dát pár piv a pak to zapít kozlíkem a mátou? Alkohol prý usínání nepodporuje. Prý je lepší dát si kozlík do mléka.

Brrr! Je to hnus. Je to hnus i s medem.

Vyzkouším tedy něco jiného. Kazetu s relaxační hudbou. Hudba má speciální podtóny, které mě uvedou do stavu alfa. Je nádherná. Navozuje iluzi přírody, chvíli tam zurčí potok, chvíli zpívají ptáci. Už, už cítím, že spánek pomalu přichází, ale ouha! Nesnesu pomyšlení, že se škrtím šňůrou od sluchátek a tak vypínám stereo a končím úžasnou chvilku. Snad zítra. Zítra to určitě nebude o nic lepší, zase budu řešit stejný problém. Jsem chronický nespavec už odmala a mám na to i papír.

Zbývají ještě jiné podivné rady, jedna je šimrat se na čele. Taky jsem četla, že se krásně usíná s nohama v mokrých ponožkách. Bojím se to vyzkoušet, nejspíš bych ráno vstala s angínou. A taky psovi by asi bylo zima. A vodu nemá rád. Nezbývá než starý dobrý autogenní trénink.

Začnu pravou:

Pravá ruka je těžká.

Pravá ruka je příšerně těžká.

Pravá ruka je skutečně těžká, tak těžká, moc těžká.

Tíha pomalu přechází do levé ruky a ta je taky už těžká.

Levá ruka je těžká.

Pravá i levá ruka jsou těžké. Moc těžké.

Obě ruce jsou příšerně těžké.

I pravá je těžká.

I levá je těžká.

Jsou tak těžké, že tíha postupuje dál.

Než ztěžknou víčka, uplyne ještě hodně času. Mezitím celá ztěžknu a pak mi ještě bude příjemně teplo. Pěkně postupně. Nikam nespěchám, taková tíha a teplo musí být poctivé. Nesmí se odbýt. A ani není důvod, stejně nepospíchám. Mám na to přece celou noc.

7. Dobrá rada nad zlato

 Na každém kurzu je pozitivní, že si člověk něco zapamatuje a někdy taky něco uvede do praxe. Skoro na všech motivačních kurzech o hubnutí říkají, že se člověk má na jídlo soustředit, že přitom nemá dělat nic jiného a myslet na to, co jí. Má jíst pomalu a promyšleně, pěkně si to vyskládat na jiné místo, hlavně ne na pracovní stůl a užít si to pomalu, aby si mozek uvědomil, že jí.

Je to správné, fakt. Jíst na pracovním stole může jenom čuně. Ale na hubnutí to vliv nemá. Mám osobní zkušenost, že mi shazování šlo stejně, když jsem se nacpala připraveným jídlem na pracovním stole s papíry i když jsem si to vzala do kuchyně na jídelní stůl.

Mnohem více na mě zapůsobilo, když se mě kamarád jednou při obědě zeptal, proč si dávám do pusy tak velká sousta, že mám boule jako sysel. Dělala jsem to předtím celou dobu a nikdo mi to neřekl, až on. Od té doby si na to někdy vzpomenu a naučila jsem se dávat do pusy menší kousky. Jídlo mi vydrží déle a dokonce sním méně.

Vždycky říkám, že „informace přijímáme, když je potřebujeme, jinak je nevnímáme“. Podle mojí zkušenosti si je nevezmeme od všech. Například já odmala dceři říkala různé věci o bylinkách a samoléčení. Neslyšela to. Pak jí to řekl někdo jiný a zdálo se jí, že objevila Ameriku. Radit nemá cenu. Člověk si musí rady najít sám.

Motto na tento týden: Až to budeš potřebovat, dobré rady se vybaví!                                                                        

Ještě zapsat váhu: _______________

Úkoly:

Všechno vážit, měřit, zapisovat, počítat.

Vyzkoušet některý recept.

6. Nic nového, pořád nuda

 V poměru s nekonečnem je pár týdnů vlastně nic. Z pohledu lidského života je to docela dost, hlavně, když přitom jeden trpí! Já nevím, jak vy, ale mě už bylo v šestém týdnu lehčeji. Opadly mi otoky na nohou, najednou byla zřetelně vidět kolena a na stehnech mi to očividně splasklo. Radost! Tahle emoce byla úplně zřetelná. Když se dodržuje disciplína, tak se výsledky projeví.

Docela mě to bavilo, ale bylo mi umožněno párkrát vyzkoušet svou pevnou vůli. Dostalo se mi několik pozvání na oběd od přátel, která se nedala odmítnout. V okolních restauracích vaří výborně, dříve bylo mým zvykem podívat se na všechny jídelníčky a pak vybrat nejlepší. Kolega si uvědomil, že mu ten zvyk nějak vlezl pod kůži a začal mu chybět. Sice nikdy nevyužil nabídky, ale naladil si chutě a pak si zacpal ústa bagetou zabalenou od manželky.

To my jsme si s kamarádkou jedly jako zvrhlíci. Různé zeleninové speciality, houbová omáčka se dvěma, dýňová menu, zapečenou brokolici, ani mi nechyběly moje oblíbené chlebíčky. Od návratu z dovolené jsem si nedala ani malý kousek majonézy. Kupodivu ani nástrahy s obědy v okolních restauracích mi moc neublížily. Vzpomněla jsem si zásadu jíst jenom půlku přílohy a bez známek viny jsem si dala grilovanou krkovičku nebo špagety se sušenými rajčaty. Na váze se žádné negativní překvapení nekonalo. Život je vlastně docela příjemný.

V začátku jsem sice chtěla nabrat vyšší tempo a snažila se o pravidelný úbytek půl kila. Bylo by krásné shodit celkem deset, jenomže tělo mě po ránu varovalo, že mám raději dělat pomalejší úpravy. Když jsem se klepala a měla divné pocity, raději jsem si něčeho kousla a zvýšila mírně energetický příjem. Nakonec jsem dodržovala v průměru 5500 kJ denně a hubla asi 300 g týdně. V klidu, bez nerváků a s dobrým pocitem, že se překonávám. A tak se mi na podzim vyhnuly podzimní deprese, vrátila se mi vnitřní vyrovnanost a lepší kondice.

Výsledky jsem si zapisovala do grafu na milimetrovém papíře, chodila aspoň jednou týdně cvičit, snažila se chodit více pěšky a vůbec mi to nevadilo. Přestala mě bolet kolena a schody v metru už teď skoro vybíhám, zatímco dřív jsem je zpravidla vyfuněla.

A vyzkoušela jsem očistnou kůru z bobkového listu, o které jsem se dočetla na internetu.

Motto: Vydržet!

Dýňová polévka a salát s pečenou dýní

 

Dýňová polévka a salát s pečenou dýní

Vaříme z těchto surovin: vydlabaná dužina z dýně, malá cuketa, cibule, rajče, římský nebo jiný salát, sůl, olej, hlíva ústřičná, trochu medu, hořčice.

Hlívu jsem pokrájela na kousky, třetinu dala do hrnce na polévku a zbytek do pekáčku s pár kapkami oleje. Podobně jsem to udělala s dužinou z dýně bez semínek. Nakrájela jsem na kousky cibuli a cuketu a přidala do pekáčku. Zeleninu jsem osolila, pekáček dala do trouby asi na 20 minut na 150 stupňů, do hrnce nalila vodu, přidala zeleninový bujón a nechala povařit. Když byla uvařená dýně měkká, vzala jsem ponorný mixér a rozmixovala polévku na řídký krém. Nyní vařím dosti dietně, takže žádné jiné dochucování. Ochutnala jsem tak, jak byla a nic mi tam už nechybělo.

Pomalu byla měkká i zelenina v troubě, tak jsem ji vyndala ven. Do mísy jsem dala lžíci oleje, lžičku medu a lžíci hořčice a rozetřela metličkou. Na to přišel natrhaný salát, nakrájené větší rajčátko a pak upečená zelenina s hlívou. Všechno jsem promíchala v míse a taky mi nic nechybělo, tak jsem salát nazdobila do misky lístky máty.