Dýňová omáčka

Přišel čas dýní. Jsou nádherné, různých tvarů, hrají kouzelnými barvami a zkrášlují ponuré podzimní dny. Dýně slouží nejen k dekoraci bytu, vytváření ozdob našeho interiéru, či k vyřezávání.

Žluté nebo zelené malé dýně můžeme krásně naaranžovat na mísu, kde budou zdobit interiér celou zimu. Větší dýně používáme k vyřezávání různých ozdob. Přitom však musíme odstranit dužinu uvnitř. Co s ní? Můžeme ji přidat například do mletého masa, k pečeni, pokrájet do polévky. Dá se zavařit jako ananas, sama však mám nejraději dýňovou omáčku.
 

Na přípravu omáčky budeme potřebovat:  1 dýni nebo cuketu, 1 kostku gulášové šťávy, 1 cibuli, 2 lžíce oleje, sůl, 1 smetanu nebo kysanou smetanu, jíšku. 

Na tuku zpěníme cibulku. Zvykla jsem si vařit v hluboké teflonové pánvi, nic se tam nepřipálí. Na cibulku přidáme pokrájenou dýni (může být i strouhaná, podle chuti). Osolíme, podlijeme, přidáme kostku a necháme podusit. Když je dýně udušená do měkka, přidáme smetanu a zahustíme jíškou. Omáčka se hodí ke všemu. K bramborám, na těstoviny, můžete podávat s knedlíkem, či přidat i maso. 

Dýňová omáčka výborně ladí s knedlíkem, špagetami i k bramborám. Kdo chce zkusit recept podle maďarské kuchyně, může si uvařit hovězí guláš a na talíř do dýňové omáčky místo masa přidat naběračku guláše. V tom případě se však nedává do cuketové omáčky gulášová kostka. Pokrm je velmi chutný.  

A co provedeme se semínky dýní? Usušená opražíme, obsahují minerály, které nás ochraňují před chřipkou. Pár semínek denně vám dodá zinek a to je cenný pomocník pro naše zdraví. Ochrání nás před útoky virů a mužům pomůže na prostatu. 

Kuře na paprice

Manžel se doma zaučuje v kuchyni a tak mě napadlo, že bych mohla napsat recept na kuře na paprice, aby si ho mohli muži uvařit. Existuje však několik způsobů.  

Jeden (asi správný) jsem viděla na videu se šéfem, kdy dal na základ z cibule kousky kuřete, přidal papriku a sůl, pak to dusil doměkka a nakonec zahustil moukou a smetanou. Já používám na zahuštění jíšku, ale jinak je to jeden ze způsobů, jak jednoduše omáčku uvařit. Syrové kuře tomu dodá chuť, horší je to s konzumací, protože tam vadí trochu kosti. Člověk se od nich upatlá a nedá se to konzumovat příborem. Proto dělám kuře na paprice zpravidla trochu jinak. Je to varianta vhodná pro děti a chutná celé rodině.

Podle mojí maminky si kuře nejprve uvařím s cibulí, kuličkami pepře a osolenou vodou. Získám výborný vývar a kuře nechám vystydnout. Maso oberu a připravím si základ na omáčku. Na oleji osmahnu cibuli, přidám papriku podle chuti (samozřejmě sladkou a sušenou), kuřecí maso pokrájené na kousky podle libosti, zaliji dobrým vývarem a nechám chvíli podusit. Pak zahustím jíškou nebo moukou rozmíchanou ve smetaně, nechám dostatečně dlouho povařit a podávám s knedlíky, těstovinami nebo rýží. Není to vůbec složité a chutná všem.

Polévka z kuřete je tak silná, že ještě jistě zbyde, takže se přidá zelenina, nudličky, nutno povařit doměkka a máme druhý chod nebo večeři. Vaření je zábava, jenom se o něm musí něco vědět. Dobrou chuť.

Krkovička s brusinkovým přelivem

Teplé počasí mi připomíná blížící se léto, zachtělo se mi udělat si něco na grilu. K tomu přišla výzva, abych vylepšila UHO do poživatelného stavu a tak jsem nakoupila a rozhodla se udělat si dobrou večeři.

Suroviny: 2 plátky krkovice, 2 menší čekanky, půlka papriky, cherry rajčata, ledový salát, kokosový olej, sůl, koření na grilování, bohatá šťáva Knorr a lžíce brusinkového džemu.

Rozpálila jsem svou pečící pánev místo grilu a nakrájela čekanku na půlky, papriku na čtvrtky, nařízla ji a vše jsem osolila. Na pánvi jsem rozpustila trochu kokosového oleje a dala zeleninu opéci. Pak jsem natrhala ledový salát a na talířku ozdobila rajčátky. Nechci se cpát moc přílohou, zelenina postačí.

Když se čekanka s paprikou opekly, na pánev přišly dva naklepané plátky krkovičky ochucené solí a grilovacím kořením. Opekly se skoro nasucho, žádné zbytečné tuky, chci totiž vyzkoušet něco jiného. Bohatou šťávu jsem rozpustila v horké vodě podle návodu a ochutnala. Obyčejná UHO, skoro bez chuti, chce to trochu soli. Když bylo maso hotové, nalila jsem do výpeku ze zeleniny a masa rozpuštěnou šťávu a přidala lžíci brusinkového džemu. Rozmíchala jsem dřevěnou vařečkou a ochutnala – bylo to přesně podle mých představ.

Původně dietní večeře se trochu zvrhla. Maso přelité šťávou s brusinkami bylo tak dobré, že mi nestačil chleba a jelikož v pánvi ještě zbylo, nedalo se odolat. Zbylou patkou jsem tu dobrotu vytřela a snědla. Možná vezmu zpět svou kritiku UHO. Na vině není šťáva, ale špatný kuchař.

Bezmasé duo

Když jsem se dostala k dnešnímu vaření, zrovna šla v televizi Všechnopárty a v ní doktorka Cajthamlová. Jako vždy povídala něco o tom, že strava má být pestrá, vyvážená, má obsahovat luštěniny …. a to mi znělo pořád v hlavě. Podle toho dnešní vaření pak vypadalo.

Vzala jsem z lednice všechnu zeleninu, co tam byla, hlubokou pánev, menší pekáč, prkénko a nůž a pak jsem začala jednotlivé plody nemilosrdně vraždit. Začalo to cibulí a olejem. Do pekáčku trochu oleje na dno, kousky cibule, do pánve olej na cibulový základ a cibule nakrájená na jemno.

Do pekáče jsem pak začala připravovat pomazánku z pečené zeleniny a pokračovala asi v tomto pořadí: 1 velkou červenou kapii, dvě ředkvičky, půlka kedlubny, dvě přerostlé zavařovačky, 1 přiměřeně velkou mrkev, dva stroužky česneku. Vše jsem pokrájela podle potřeby na přibližně stejné díly a dala mírně osolené do trouby péci na 120 stupňů asi na půl hodiny. Není dobré péci zprudka, ale nejlepší je, když jsou strany opečené dohněda, jakoby orestované. To se mi povedlo a pak jsem v troubě nechala dojít a vyndala. Ještě teplé jsem rozmixovala tyčovým mixérem, přisolila, přidala syrovátkový sýr a všechno znovu rozmixovala. Vznikla chutná pomazánka, kterou jsem na závěr doplnila jemně nasekanou natí z petržele a dala vychladit. Večeře byla hotová.

Zatímco se zelenina pekla, přišel na řadu oběd - takový dýňový eintopf. Cibulka se na oleji začala pomalu připalovat, přidávala jsem tedy další ingredience: 1 na kolečka nakrájenou kořenovou petržel, 1 mrkev, půlku dýně hokaido, 1 velkou červenou kapii, dva stroužky česneku, kousek celeru, 1 papriku se zelím naloženou nakyselo i s lákem, pár lístků šalvěje s 1 výhonkem citrónové trávy stočené do otýpky, sůl, kurkumu, když se vše podusilo doměkka za občasného podlévání, přidala jsem plechovku nakládaných červených fazolí s cukrovou řepou v tomatové omáčce a na zahuštění mírně zasypala jemnými krupkami, které po chvíli nabobtnaly a změkly. Na závěr jsem do směsi přidala nasekaný kopr, který pokrm zjemnil a mírně osladil, jeho chuť však nebyla nijak výrazná. Mám to vyzkoušené a chutná mi to tak. Pánev byla plná a já myslím, že už ničím víc vyvážit snad nešla. Bylo v ní spousta zeleniny, žádná mouka, luštěniny, obiloviny a maso nijak nechybělo. Ostatně, manžel jeho absenci ani nepoznal.

Ach, ty soboty a neděle, ty jsou zabijákem mojí tajle! Ovšem, ... kdyby mě nyní četla máma, řekla by mi: kde nic není, ani smrt nebere.

Dobrou chuť!

Dýňové "cochcete"

Nastal podzim a je na čase začít vařit podle podzimního diktátu, tedy z podzimních surovin a do podzimního počasí. Takže něco, co je lehké, ale přitom zahřeje i zasytí. Třeba něco z dýně nebo cukety.

Já jsem našla v lednici půlku menší dýně a zbytek cukety, tak jsem udělala základ z cibule a oleje a zahřála na plotně. Oloupanou dýni jsem nakrájela na kostky, přidala do cibulového základu, na to kousky cukety a sůl. Dusila jsem pod poklicí a postupně přidávala vodu, dvě špetky kurkumy a pro chuť hovězí bujón.

Moje další chutě nebyly zcela srovnané, nechala jsem to tedy trochu náhodě, nejdříve všechno podusit, ještě nevím, co si dám. Zelenina změkla, postupně se rozdusila, tak jsem dílo dokonala tyčovým mixérem a přidala sladkou smetanu. Vznikla hustší omáčka, která by se bývala hodila například na knedlík či do těstovin, jenomže při posledním podlévání mi ujela ruka s vodou a já musela všechno zredukovat. A při míchání jsem ochutnávala a ochutnávala, až nešlo odolat. Nalila jsem trochu do misky, posypala čerstvým koprem a zjistila, že je to výborná polévka.

Dýně jsem si oblíbila, na podzim je vařím na podobný způsob bez masa, takto rozmixované by se však hodilo i k hovězímu nebo uzenému masu, pro změnu by se dalo ochutit na sladkokyselo a podávat třeba s bramborami.

Pokrm z dýně a cukety se smetanou se hodí skoro každému. Je nezahuštěný, splňuje kritéria oddělené stravy, zjemněné smetanou obsahuje bílkoviny, vlákninu a podávané jako polévka nebo doplněné těstovinami je to lehce stravitelný oběd nebo večeře. Z jednoho hrnce uděláte vlastně co chcete.

Sekaná svíčková

Recept, na který si mohou troufnout i novomanželky. Pak už bude novomanžel básnit jenom o této svíčkové a zapomene na tu od maminky.
Z mletého masa, strouhanky, vejce, mléka, soli a špetky koření ve směsi se vyrobí pěkná sekaná, a upeče v troubě do zlatova.
Kouzlo svíčkové spočívá v tom, jak dobrá je omáčka a tak hodně záleží právě na ní. Jenomže pokud se dělá k sekané, nemůžeme nakládat maso, musíme jí uvařit přímo. Já volím zpravidla pánev WOK, nic se v ní nepřipaluje a vůbec je mou nejoblíbenější kuchyňskou nádobou. Stačí trochu rozpálit a pak se přidá rozškvařit slanina, cibulka, nakrájený celer, mrkev, bobkový list, jalovec, nové koření, sůl a trochu tymiánu. Když se zeleninka osmahne, zalije se trochu octem a přidá trochu cukru. Pak se vše ještě podlije vodou a udusí. Mezitím začne vonět sekaná.
Udušená zelenina se poté přelije do menšího hrnku, aby se mohla rozmixovat a oddělí se koření. Ze všeho vznikne hustá oranžová kaše, kteráou se pak vrátí zpátky do pánve, rozředí, zalije sladkou smetanou a trochu zahustí jíškou. Po krátkém provaření už se může podávat s domácím knedlíčkem.
Svíčková omáčka se považuje za takovou pomyslnou zkoušku kuchařek a tak se často setkávám s názorem, že je těžká a bůhví, co všechno ženské říkají, jen aby jí nemusely vařit. Pak se není co divit, že manžel pořád myslí na babičku nebo na maminku, která věděla, že na tom vlastně nic není a vařila jí běžně. Odvážnému štěstí přeje, je to kus špeku a kořenová zelenina, vlastně se na tom skoro nic zkazit nedá. Chcete přece, aby ten váš nemyslel na jiné ženy, ale právě zrovna na vás, ne? Kromě dobrého sexu to můžete posichrovat právě svíčkovou.

Rajda podle kuchaře

Rajskou omáčku vařím podle jednoduchého receptu. Základem je vývar z hovězího masa (předního) se solí, cibulí, novým kořením a celým pepřem (pro odborníky – vývar A). Pokud nemám vývar, pak postačí voda nebo vývar z bujónu. Dělám totiž někdy rajskou s mletými koulemi, které upeču v troubě a pak přidám všechno včetně výpeku do hotové omáčky.
Základ rajské omáčky: Cibulku zpěním na tuku (většinou na oleji, ale lze i na sádle). Přidám asi lžíci nebo dvě cukru krystal a nechám chvíli vše na plotně osmažit. Zároveň s cibulkou se cukr rozpustí a utvoří se karamel. Vše se musí hlídat, občas zamíchat a nakonec zalít vývarem nebo vodou. Než se cukr rozpustí, přidám špetku tymiánu, sůl, nové koření, bobkový list a celý pepř, pak rajský protlak (kdo chce přidat kečup, musí ubrat cukr nebo může karamel vynechat). Po zalití nechám krátce podusit pod pokličkou. Nakonec vmíchám jíšku (hotovou nebo domácí), lze zahustit také moukou rozmíchanou ve studené vodě (mouka hladká). Na závěr přidám pro chuť mletou skořici a vše přecedím.
Při přípravě plněných paprik postupuji stejně, do základu ale přidám i zbytky paprik včetně jádřinců. Hotovou omáčkou pak zaliji papriky zvlášť upečené v troubě.

Tipy:
Takto upravená omáčka lze použít i bez masa například při oddělené dietě.
Kuličky z mletého masa okořením jen lehce solí a tymiánem a upeču. Výpek přidám do omáčky, kterou mastím málo.
Při přípravě plněných paprik se do masa zároveň přidá lžíce syrové rýže. Při pečení nabyde a papriky zaplní. Plněná paprika získá speciální chuť.

Babiččina houbovka

Na oleji zpěníme cibulku, pokrájíme houby na větší kousky, přidáme sůl, kmín, trochu pepře a dusíme doměkka. Zalijeme smetanou, v které rozmícháme trochu hladké mouky. Necháme pozvolna podusit ještě asi čtvrt hodiny za stálého míchání. Podáváme s houskovým knedlíkem nebo těstovinami. Kdo má rád houby na paprice, okoření paprikou namísto kmínu. Jinak je postup stejný.

Bílé omáčky

Tak schválně, jestli byste si alespoň jednu z uvedených omáček zrovna nedali? Možná potěším i ty, co nenávidí koprovku.

Jak soukromě sleduji oblíbenost jednotlivých pokrmů, asi nejkontroverznější ze všech mi připadá koprová omáčka. Zvláštní je, že kdykoli se bavíme, kdo co opravdu nemusí, tak někdo zaručeně zmíní právě ji. Taky oblíbeným nejneoblíbenějším pokrmem bývá rajská polévka. Přitom si v restauraci koprovku hodně lidí rádo dává. Nevím, čím to je.

Moje mamka má okoukané různé fígle, protože ráda pozorovala kuchaře a dala na jejich rady. Její kuchyň je opravdu chutná, přitom velmi jednoduchá. Bílé omáčky nedělá na cibulovém základě. Zpravidla začala hned základem na bešamel, který rozředila smetanou  nebo mlékem, osolila a nechala přejít varem. Omáčka zhoustne a musí se stále míchat. Dále ochutila cukrem,  octem a na závěr přidala zpravidla kopr.

Já jsem si pak její základ upravila pro své potřeby, protože mám díky profesoru Hruškovi, který mě učil vařit, ráda křenovku. Dříve neoblíbená omáčka v jeho podání, když do ní přidal kromě křenu i pár nastrouhaných spařených mandlí, zůstala mou tajnou láskou. Ale s mandlemi už jí pokaždé nevařím, zato jsem vyzkoušela omáčku, kam namísto křenu přišly jenom mandle. Takže abyste se v tom vyznali, převařená osolená smetana zahuštěná stejně jako od mámy, se doplní buď nastrouhaným křenem a je z toho křenová, nebo strouhanými mandlemi a budete mít omáčku mandlovou. Pokud přidáte do omáčky obojí, vznikne omáčka mandlový křen.

Mezi bílé omáčky nesmím zapomenout uvést také houbovku, která si už jednou zasloužila zvláštní blog, ale tu vařím zásadně podle babičky na cibulovém základě. Na cibulový základ přidám nakrájené houby, trochu soli a pepře nebo kmínu. Nechám pořádně podusit a zahustím smetanou, ve které je rozmíchaná mouka. Znovu pořádně provařím a pak už mohu podávat. Opravdu bílá však bude jenom z hříbků.

Všechny omáčky se hodí na vařené hovězí, koprovku lze podávat s vejci, křenovkou můžete přelít i uzené maso. A mandlovou sníte jenom tak, protože je výborná sama o sobě. Ke všem se hodí také knedlíček, houbovou omáčkou můžete přelít uvařené těstoviny. Tak dobrou chuť!

Dýňová omáčka

Momentálně je čas dýní a tak vyzkoušejte tuto výbornou a jednoduchou omáčku:

1 dýně nebo cuketa

1 kostka Gulášová šťáva

1 cibule

2 lžíce oleje, sůl

1 smetana nebo kysaná smetana

jíška

Na tuku zpěníme cibulku. Zvykla jsem si vařit v hluboké teflonové pánvi, nic se tam nepřipálí. Na cibulku přidáme pokrájenou dýni (může být i strouhaná, podle chuti). Osolíme, podlijeme, přidáme kostku a necháme podusit. Když je dýně udušená do měkka, přidáme smetanu a zahustíme jíškou. Omáčka se hodí ke všemu. K bramborám, na těstoviny, můžete podávat s knedlíkem, můžete přidat i maso.