Povídky a básničky

O nešťastné paní


Žila, byla paní. Na první pohled úplně obyčejná, ničím se nelišila od ostatních smrtelníků. Asi nebyla jenom jedna, takových je spousta, ale u některých si toho ani nevšimnete, jiní to třeba skrývají.


V dnešním světě se takoví vyskytují, asi jsou k tomu lepší podmínky, dřív se to možná tolik nenosilo, ale každá doba má to svoje a paní byla produktem své doby. Nebo ji k tomu vychovali nebo se to v ní vzalo nějak jinak, vzala si prostě do hlavy, že je něco víc než ostatní a že si zasluhuje zvláštní péči. Zřejmě někde poslouchala Nabubřelost a Sebevědomí.
Možná byla v duši churavá, možná byla něco víc a ostatní to neviděli, možná si to myslela jen pro sebe a nevyšlo to najevo, ona si ale připadala do života nějaká méně připravená, snad ji přepadala Slabost, ale záhy zjistila, že se najdou dobří lidé, kteří ji z každé šlamastyky pomohou. Takovou zkušenost si rychle zapamatovala a začala ji využívat. Jak by taky ne, zkušenosti se mají využívat, zvlášť jsou-li dobré a přináší nám užitek. Pak se skamarádila s Vypočítavostí a Sobectvím. Zato Trpělivost a Vděk vůbec nechtěla znát.
A tak paní svou zkušenost využívala, dokud jí všechno vycházelo a její život šel jako po drátku. Občas byly nějaké nepříjemnosti, ale i s nimi někdo pomohl, jenomže ona zapomínala poděkovat, služby nijak neoplácela, tak se jí přátelé začali pomalu odvracet, až o milou paní ztratili zájem docela. Všechno přicházelo postupně, pomalu, přestože její Netečnost a Přezíravost vůbec nechtěly připustit, že život nemá jenom pozitivní stránky, o kterých věděla, ale přináší i utrpení a starosti, které dřív svěřovala jiným.
Nakonec přišel den, kdy se o paní nepostaral nikdo, tak musela všechno obstarávat sama. Život jí začal připadat nesnesitelný, spadla na ni Zatrpklost a stala se věčně spílající babiznou, která na všechny nadávala, posílala hromy blesky a přála jim to nejhorší. Takovým se na stará kolena vede hodně špatně, jejich jedinými přáteli jsou pak totiž jen Svízel, Smůla a Trápení, které nikdo nemá rád a každý je z domu odhání.
A přitom by možná stačilo, kdyby namísto Sebelásky potkala jen Lásku.

Máte-li chuť přečíst si pár básniček, můžete ve sbírce Srdce z pouti

Další povídky a pohádky

Pojď hledat pramínek


Krize mileneckého vztahu nastává v okamžiku, kdy dostanete zálusk na dceru své milenky. Richard Aldington;  K tomu dodávám: To asi bude doba druhé mízy. :-)

Pojď se mnou hledat pramínek ztracené touhy.
Možná je ukrytý ve staré zásuvce.
Patří do stojaté vody, ztichlé a bez života.
Cestou postavíme mosty dávno spálené,
zabloudíme v Říši zapomnění hříchů,
najdeme staré ztracené uzlíky.
Pevně navážeme zbylé nitky mládí.
Navzájem se pokropíme živou vodou
a začneme znova od začátku.

 


Stačí jen málo

Ten, kdo obětuje svobodu za bezpečí, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí. Benjamin Franklin  
Obvykle na jaře přichází na mě splín,
otočím hlavu a dívám se za sebe,
vidím tam mnoho dnů, zmizely jako dým,
odlétly kamsi do nebe.

Jindy mě napadá podivná myšlenka:
Bylo mé snažení k něčemu snad?
Přijde i pochybnost, úzkosti milenka,
život se nemůže moc vážně brát.

Někdy je do tance, někdy je do zpěvu
podruhé zase nám vesele není.
Jindy se zadaří, nutí to k úsměvu,
to když se věci k lepšímu mění.

A přitom můžeme užívat pohodu.
Stačí nic nemít, jen život a svobodu. 


Další pokusy o poezii 




Prohledat tento blog

Archiv blogu